úterý 6. září 2016

Rozhovor P. Grunera o P. Piovi, Následování Krista a Fatimě – 1. část (1999)



Rozhovor P. Grunera o P. Piovi, Následování Krista a Fatimě – 1. část (1999)
Rozhovor mezi P. Nicholasem Grunerem a Jamesem Demersem
Předmluva James W. Demers
Padre Pio je nazýván „živým krucifixem“ kvůli ranám na svých rukách, nohách a na svém boku. Krista však následoval samozřejmě především ve svém srdci, duši a myšlení dříve, než nesl stigmata na svých rukách, svých nohách a na svém boku.
Je snadné si představit, že klasické duchovní dílo, Následování Krista, připisované Tomášovi Kempenskému, bylo padre Piovi velmi dobře známé, stejně jako byl jeho růženec. Výroky ze čtyř knih Následování Krista natolik odrážejí povahu padre Pia, že lze tato slova stěží oddělit od osoby padre Pia. Člověk jej takřka může slyšet s povzdechem říkat tato slova, slova někdy skvostná, někdy příjemná, ale vždy prodchnutá zdravým rozumem. Mohl je pronést, když se připravoval vstoupit do zpovědnice, nebo když radil kajícníkům nebo se oblékal ke sloužení mše. Člověk si snadno může představit užitečné připomínky a návrhy tancující jako peříčka světla v čistotě jeho duše, když během Oběti mše byl zcela ztracen praktickému světu.
Ti, kteří se považují za duchovní děti padre Pia, znovu a znovu hovoří o jeho blízkosti a o tom, jak je okamžitě po jejich boku, když je jeho jméno vysloveno ve chvílích strádání. V Následování Krista je tato blízkost podrobena zkoušce a vychází z ní se zářivými barvami. Padre Pio by vám stejně dobře mohl číst tato slova nahlas, nebo ještě lépe, číst je měkce v největších hlubinách vašeho srdce.
Přiblížení se k tomuto „živému krucifixu“
Protože už máte tento článek ve svých rukách a čte jej, znamená to jasně, že již máte otevřené srdce. To je vše, co potřebujete, abyste se přiblížili k padre Piovi.
Možná by pomohlo, kdybyste znali životopisné detaily jeho života, zde je však nenaleznete. Dostatečně se o nich pojednává v nesčetných dílech vydavatelského průmyslu, který vznikl kvůli tomuto muži.
Nebudete ani zahlceni superlativy o jeho humanitě, jeho duchovním vzestupu, jeho službě Církvi, kněžství a jeho kolegovi [P. Grunerovi]. Padre Pio se při superlativech otřásal a zřídka je používal, když hovořil o pouhých smrtelnících. Šetřil si své chvály pro Lásku svého života.
Tajemství padre Pia má spíše co dělat s tím, že byl katolíkem. V této době falešných prázdných řečí, kdy pod pláštíkem ekumenismu a politických agend lidé překrucují křesťanství k nepoznání vůči pokladu, který vyšel ze zraněného boku Vykupitele, je důležité připomínat si, že padre Pio by považoval za šílenství být něčím jiným než katolíkem. Římským katolíkem!
Tento článek není ani o tom, jak být katolíkem v politickém smyslu. Dokonce není ani o Církvi. Je o jednotlivé katolické duši. To je zdrojem nevyhnutelné přitažlivosti, jakou má padre Pio. Jeho nesmrtelná duše byla scénou, na níž se vedla bitva o získání nebe. Jeho nesmrtelným poselstvím bylo, že nezáleží na ničem než na vítězství v této bitvě. On svou bitvu vyhrál čistě katolickými zbraněmi. Nejen z výňatků z Následování Krista od Tomáše Kempenského, které jsou rozeseté v tomto článku, ale i z vlastních slov padre Pia se vám budou zdát zřejmé.
To, že jsou slova padre Pia skrz naskrz katolická, se stává zjevným, když si člověk všimne, že jeho slova, slovní obraty, věty, někdy krátké odstavce, i když jsou vyňaté z kontextu, jsou naprosto úplné a nepotřebují být vztaženy k čemukoliv předtím nebo potom, nepotřebují přidat ani čárku vyjasnění, smyslu nebo nuancí. To je opět důkazem bezprostřednosti jeho povahy, na níž se tak často odvolávají ti, kteří jej považují za součást svého života.
Pošlete svého strážného anděla na pochůzku
Shledat, že je padre Pio součástí něčího života, dá tak malé úsilí, že není divu, že jeho duchovní děti pocházejí ze všech ras na zemi a obklopují zeměkouli. Prostě pošlete svého strážného anděla, aby jej přivedl, a on hned přijde. Takhle prosté to je.
Je docela smělé vložit svá vlastní slova stránku po stránce mezi výňatky z Následování Krista a citáty padre Pia. Ale stejně jako se padre Pio denně odvažoval podrobit Lásce svého života pro dobro své vlastní duše, tak i od svých přátel a kajícníků, kteří rok za rokem po tisících stáli frontu ke zpovědi u něj, požadoval, aby také z celého svého srdce hledali Věčného Milence duší.
V následujícím rozhovoru P. Nicholas Gruner, jemuž není cizí potřeba být smělý, a který znal padre Pia osobně a žil v San Giovanni Rotondo posledních šest měsíců života padre Pia, odpovídá na otázky o padre Piovi, které jsou založeny na Následování Krista a rozdělené na čtyři části pojmenované podle čtyř částí Následování Krista.
A tak se odvažujeme otočit list a vstoupit do světa naprosto katolického, naprosto osobního a naprosto přístupného i těm nejbázlivějším.
***
Část 1: Užitečná napomenutí
James Demers: Znal jste padre Pia, setkal jste se s ním, žil jste šest měsíců v San Giovanni Rotondo a pracoval jste s ním.
Pater Gruner: Poprvé jsem se s padre Piem setkal v roce 1965. Rok předtím jsem právě ukončil McGillovu univerzitu a byl jsem v Evropě od listopadu 1964. V květnu 1965 jsem byl v Itálii a slyšel jsem o padre Piovi od některých františkánských sester, když jsem byl v Assisi. Rozhodl jsem se tedy jet jej navštívit. Slyšel jsem, že jeho mše trvaly tři hodiny, a tak, protože já sám nejsem známý tím, že bych vstával brzy ráno, jak mohou dosvědčit moji přátelé, jsem si nemyslel, že tam budu na začátek jeho mše. Pevně jsem se však rozhodl být tam na její prostřední část.
Dorazil jsem tam v 7:30, ale bylo dávno po jeho mši. Vždy slouží svou mši v 5 ráno. V roce 1965 měl nařízeno odsloužit svou mši během hodiny a půl.
Nemluvil jsem moc italsky, ale někdo se doslechl, že jsem urazil dlouhou cestu a dovedl mě nahoru zadním schodištěm a představil mě jemu. Popleskal mě po hlavě (což bylo znamení souhlasu nebo zalíbení). To bylo mé první setkání s padre Piem. Za tři roky jsem se vrátil.
JD: Měl již v té době pověst toho, kdo koná zázraky? A reputaci kvůli bilokaci?
PG: Ach ano! Zajisté měl reputaci kvůli zázrakům, bilokaci, prorokování, nanejvýš mimořádným věcem. Byl jsem svědkem některých z nich a hovořil jsem s lidmi, kteří byli jejich svědky.
Tyto dary měl již v roce 1918, kdy se dar stigmat, jejž obdržel neviditelně v roce 1915, stal 20. září 1918 viditelným. Viditelným zůstal po zbytek jeho života.
Navštívil jsem jeho poslední mši 22. září 1968 spolu s tisíci jiných poutníků. Jediná chvíle, kdy jste mohli vidět jeho rány, byla, když recitoval mši, protože při tom si sundával své rukavice bez prstů. Stál jsem blízko sloupu skoro vpředu a mohl jsem vidět jednu z jeho ran, tu, která byla viditelná na levé ruce.
JD: Kromě skutečnosti, že jste viděl stigmata, bylo tam něco víc? Měl jste pocit, že jste v přítomnosti někoho zvláštního?
PG: Padre Pio měl dar vůní, to znamená, že vám mohl poslat vůni. Například jsme v tomto radiovém studiu, nejsou zde žádné květiny a dveře jsou zavřené. Pokud by nás někdo nechtěl oklamat a darebně by něco nenastříkal sprejem skrze mezeru pode dveřmi, neexistuje žádný způsob, jak byste mohl dostat vůni do této místnosti. Mohl byste si hledět svého, dokonce ani nepřemýšlet o padre Piovi a z ničeho nic byste obdržel tento závan vůně. Nejsou tu kolem žádné květiny, nikdo, kdo by prošel navoněný, obdržíte jej sám od sebe.
Pamatuji si, že jsem byl v San Giovanni, městě, kde padre Pio žil posledních více než padesát let svého života. Byl jsem s Irem, který byl dost chudý. Nebyl jsem o moc bohatší, ale měl jsem víc peněz, než měl on, a tak jsem jej pozval na večeři. On objednal víno, které jsem já neobjednal, a začal mi nalévat do mé sklenice, kterou jsem odmítnul. V té době jsem učinil slib nepít týden víno.
Nějaké mi dvakrát nebo třikrát nabídnul, ale já jsem řekl ne.
Takže řekl: „I kdybych vám nalil sklenici, tak byste ji nevypil, že ne?“
Řekl jsem: „Ne.“
V tu chvíli jsem ucítil ten závan vůně, vůni růží, což byla jedna z nejznámějších vůní padre Pia. Měl jich více než 200, ale 5 z nich bylo nejznámějších. Bylo to chápáno tak, že když vám poslal vůni růží, schvaloval to, co děláte.
Sv. František měl viditelná stigmata. Sv. Kateřina Sienská měla neviditelná stigmata. Padre Pio měl dar bilokace. I jiní světci měli dar bilokace. Měl dar číst v srdcích. Mohl člověku říct, jaké jsou jeho hříchy, i když se je [ten člověk] snažil před ním skrýt. Měl dar zázraků, vykonal za svůj život mnohé zázraky.
Přišel za ním jeden člověk, který byl slepý a padre Pio mu řekl: „Mohl bych tě vyléčit, ale kdybych tě vyléčil, skončil bys pácháním hříchů skrze své oči a šel bys do pekla. Ještě chceš, abych tě vyléčil?“ Muž řekl: „Ne“.
Ve Spojených státech existuje člověk, který oslepl po výbuchu pneumatiky. Také ztratil čich. Padre Pio obnovil jeho čich. Nerv je do dnešního dne přetnutý, přesto může cítit cokoliv, co může cítit kdokoliv. Je to zázrak, protože nervy nejsou propojené. Může cítit, ale není to přirozeným způsobem.
Jedno děvče na Sicílii se narodilo bez zornic a její matka ji přivedla k padre Piovi, když ji bylo čtyři nebo pět. Padre Pio se za ní pomodlil a ona uviděla. To je dostatečně zázračné, skutečností však je, že ona stále nemá zornice. Nejen, že se vyléčila, ale může vidět bez pomoci zornic.
Myslím, že Bůh koná zázraky tímto způsobem, aby udivil naší pyšnou dobu, která věří, že má všechny odpovědi a že věda, lidské vědecké poznání, je nejvyšší silou. On je ale zjevně mnohem mocnější než věda – „věda“ světců je vyšším poznáním a je mocnější. To je jen několik z jeho mnoha zázraků. Existují stovky knih sepsaných o padre Piovi, mnohé jsou v angličtině. Jednou z nejznámějších je v anglickém jazyce Padre Pio the Stigmatist, napsaná otci Rumblem a Cartym ve 40. letech 20. století. Je to 300 stran mimořádných událostí a líčení různých věcí v jeho životě, z nichž mnohé jsou zázraky, včetně výčtu jmen, dat a adres.
Při mši plakal, a když se jej ptali proč, odpovídal:
„Co je pár slz, jež jsem prolil, v porovnání s Bohem, který dává Svůj život a umírá za nás na kříži?“
Když si osušil své slzy kapesníkem, voněly jako fialky. Pro mnoho lidí fialky symbolizují slzy padre Pia.
Vůně karbolu byla příjemná, ale říkala vám, abyste činili pokání. Také měl vůni čerstvě nařezaného tabáku, to byl dar prokazování jeho přítomnosti.
Jeden džentlmen z Irska, agnostik, šel do kostela a všimnul si vůně připomínající mu jeho strýce, který zemřel v pověsti svatosti. Uvědomil si, že mu tuto vůni poslal padre Pio. Zeptal se padre Pia, který nebyl viditelně přítomen: „Kolik vůní máte?“ Za celou další půlhodinu napočítal přes 200 vůní, jednu po druhé. Nakonec se ztratil při počítání a vůně přestaly přicházet.
Když jsem pracoval v Itálii, trávil jsem dva až pět dní týdně ve městě padre Pia. Pamatuji si, že jsem se v roce 1968 setkal s americkým vojenským pilotem. Dostal se do sporu s nějakou baptistickou nebo nějakou protestantskou skupinou a oni mu dokazovali, že neexistuje žádný očistec. Věděl, že je to proti Víře a tak šel za padre Piem. Potřeboval na to odpověď, ale nechtěl, aby mu padre Pio poslal vůni. Opět jsem jej potkal o několik měsíců později a tehdy už neměl problém věřit v očistec. Řekl mi, že jednoho dne byl sám v penzionu, kde přebýval, a obdržel závan vůně. Den předtím si pomyslel, že by to bral jako mámení smyslů, kdyby se mu to stalo, ale očividně prožil tuto zkušenost. Padre Pio mu dal svou odpověď způsobem, který nechtěl. Padre Pio měl smysl pro humor, jak jste zmiňoval.
Mary Pyle byla Američanka. Zemřela v dubnu, dva měsíce poté, co jsem ji potkal. Byla v San Giovanni od roku 1920. Byla docela bohatá. Postavila si dům v San Giovanni, aby byla nablízku padre Piovi. Měla sluhu a mimo jiné sytila chudé, kvůli dobrotě svého srdce. Sloužila chudým v jakoukoliv hodinu a její kuchař si stěžoval. Mary Pyle si myslela, že by kuchař měl být ochotný z lásky k chudým sloužit jim v jakoukoliv hodinu. Kuchař si myslel, že je Mary Pyle nerozumná. Odvolali se k padre Piovi a on rozhodl ve prospěch kuchaře. Řekl, že není fér, aby pracovali stále, potřebovali i odpočinek. Také říkala, že jednou její kuchař pekl koláč a padre Pio vešel do místnosti skrze bilokaci a řekl, že by bylo lepší, jestliže přidá nejprve vejce. Kuchař změnil pořadí a opravdu to fungovalo, [koláč] byl lepší.
Mary Pyle působila jako hostitelka, když matka a otec padre Pia přijeli do San Giovanni. Její jedinou žádostí bylo, aby umřela před padre Piem.
Sestra Mary Pyle, která neuměla ani slovo italsky, byla v San Giovanni během druhé světové války a šla k padre Piovi ke zpovědi. Padre Pio nemluvil anglicky, přesto si navzájem rozuměli, i když oba mluvili svým vlastním jazykem.
Některé z nejproslulejších historek jsou o padre Piovi a vojácích, zvláště letcích. Jeden italský letec, který vyskočil ze svého letadla, protože na něj stříleli a jeho letadlo padalo dolů, nebyl schopen otevřít svůj padák. Další věcí, kterou věděl, bylo, že byl jemně snesen dolů mnichem. Poznal jej jako padre Pia. Ten člověk šel za padre Piem, aby mu poděkoval za záchranu svého života.
„Jen za tuhle?“, zeptal se padre Pio. „Co tehdy, jak vaše letadlo narazilo do hory a vy jste také bezpečně vyskočil? Ale neděkujte mně, poděkujte své matce, byly to její modlitby, které vás zachránily.“ Muž si neuvědomoval, že padre Pio zachránil jeho život i tehdy poprvé.
Později v této válce americké síly ovládly jižní Itálii, ovládly leteckou základnu asi 40 kilometrů od San Giovanni. Používaly tuto základnu pro vzlety na bombardovací mise v Jugoslávii. Po započetí války padre Pio řekl lidem v San Giovanni, že nikdy žádné bomby nespadnou na město San Giovanni Rotondo. Slíbil jim to.
Plukovník vydal striktní rozkazy Američanům, že se nesmí nikdy vrátit na základnu s jakoukoliv bombou na palubě. Důvodem pro to bylo, že kdyby měli nehodu při přistání, vyhodili by základnu do povětří. Varoval, že kdokoliv, kdo by neuposlechnul jeho rozkaz, bude pohnán před polní soud. Jeden pilot konkrétně řekl mému příteli Alphonsovi D´Ortegovi, jehož jsem potkal v San Giovanni Rotondo v roce 1968, a který pracoval na téže základně, že když letěl nazpět, uvědomil si, že je deset minut od základny a že má ještě bombu na palubě. Chystal se shodit bombu, ale před tím, než to mohl udělat, viděl mrak putující proti němu ve formě muže hovořícího anglicky, který mu říkal: „Nedělej to.“ Rozkazy jsou rozkazy, oblak neoblak, angličtina nebo ne, chystal se shodit bombu. Zasekla se, nebyl schopen bombu shodit. Neměl na výběr, už neměl palivo, přistál s bombou na palubě. Když plukovník slyšel, že se ten muž vrátil s bombou na palubě, byl rozzuřený. Chtěl potrestat jeho neposlušnost tím, že jej postaví před polní soud. Když slyšel pilotovo vysvětlení, měl dojem, že pilot létal příliš dlouho a potřebuje si odpočnout.
Stávalo se to na té základně tak často, že ten příběh zaslechl i devítiletý uklízeč nádobí, který řekl: „Ach, to vypadá na padre Pia.“
Když D´Ortega, slyšel, co tento chlapec řekl, požádal onoho pilota (protestanta), aby šel s ním. Oba přišli do kostela přede mší v 5 hodin a pilot, jenž nikdy předtím nebyl uvnitř katolického kostela, uviděl muže, kterého viděl v oblacích. Byl to padre Pio přicházející na mši. Tento příběh byl vylíčen v sekulární knize s názvem The Italians. Existovaly stovky zázraků, jež padre Pio vykonal. Zde jsou jen některé dramatičtější.
JD: Existovaly také příklady mnoha bilokací. Ptali se jej, jak je to vůbec možné, aby byl na mnoha místech najednou. Vysvětloval to tak, že říkal, že je to prodloužení osobnosti, kterému ještě nemůžeme rozumět. Potud zašel při vysvětlování.
PG: Vypadá to, že mniši debatovali mezi sebou, on byl v místnosti, ale ne v diskuzi. Diskutovali o tom, zda osoba při bilokaci si je vědomá toho, že je i na druhém místě nebo ne. Jedna polovina říkala, že by si nemohla být vědomá toho, kde je, druzí říkali, že ano. Po dlouhé diskuzi padre Pio, který nebyl účastníkem, řekl: „On to ví.“
JD: Často se o něm užívá popis, že byl „živým krucifixem“, kvůli jeho stigmatům na rukách a nohách. Člověk ale může takřka říct, že jeho životopis lze snadno nalézt ve slovech Následování Krista od Tomáše Kempenského.
První rozjímání v Následování Krista se vlastně zdá otevírat dveře k jeho povaze. Cítím se mu velmi blízko, když jej čtu. První rozjímání v části nazvané Užitečná napomenutí zredukované jen do jednoho řádku zní:
„Svrchovaná moudrost pak je v tom, vidět svět, jaký skutečně je, padlý a pomíjivý. Milovat svět ne pro něj samotný, ale pro Boha a směřovat všechno své úsilí k dosažení nebeského království.“
Jednou z věcí, která se cituje, že jí ve svých pozdějších letech říkal padre Pio, je:
 „Teologové mohou dělat chyby a vystavovat se tomu, že se zesměšní. Přísnost Církve je vždy nezbytná, aby se vyjasnily naše ideje, i když to shledáváme otravné. Časem to také pochopíte. Bez přísnosti by nastal chaos.“
Myslím, že tím odkazoval na Druhý vatikánský koncil. Řekl byste, že to odkazuje na situaci v Církvi dnes?
PG: Jeho výrok o „přísnosti“ odkazuje na Církev, která trvá na pravdě, i když to zahrnuje bolest. Například padre Pio podpořil asi deset dní před svou smrtí encykliku Humanae Vitae papeže Pavla VI. Dopis, který napsal papeži, byl zveřejněn. Papež Pavel VI. věděl o padre Piovi a o jeho názor na tuto encykliku jej požádal před tím, než byla zveřejněna. Odpověď padre Pia byla:
„Zveřejněte ji okamžitě, zveřejněte ji, jak je.“
Mnozí lidé považují encykliku Humanae Vitae za přísnou. Ale vše, co Pavel VI. udělal, bylo opakování katolické pravdy.
Podstatou je: jestliže nežijeme pravdou, stáváme se otroky někoho, kdo nám říká lež, nebo se stáváme otroky svých vlastních neřestí. Bez této přísnosti pravdy zde samozřejmě bude jen chaos.
JD: Následující komentář padre Pia k tomu byl:
„Existuje mnoho důvodů proč milovat Církev, ale podle mého názoru pouhý fakt, že existuje přísnost skrze staletí, jež pro nás zachovala, přinejmenším v podstatě, nedotčené slovo Boží a eucharistii, by měl být dostatečným důvodem přimět nás milovat ji víc než matku.“
Jedinečný smysl pro ironii
JD: Padre Pio měl velmi specifický názor na osobnosti se společenským postavením. To je něco, o čem se vy, otče Grunere, můžete velmi dobře vyjádřit.
Páté rozjímání z Následování Krista říká: „Bůh k nám mluví různými způsoby i bez lidské zásluhy.“
Padre Pio říká:
„Inu, inu, jak se svět od mého mládí změnil! Tehdy se policie nacházela v patách zlodějů a lupičů, nyní jede před nimi na motorce, aby vyčistila cestu.“
V komentáři, který zde činí, mluví konkrétně o politicích, ale vy o tomhle také víte vše.
PG: Samozřejmě, že hovořil o politicích. Zvažte, že v Severní Americe policie chrání potratáře a vrahy. Svět se tedy jistě změnil od doby, kdy padre Pio vyrůstal. A zjevně ne k lepšímu.
Náš Pán zároveň říká o lidech s postavením, farizejích a saducejích, že sedí na Mojžíšově stolci, a když vás učí to, co vás učí Mojžíš, následujte je. Nenásledujte však jejich skutečného příkladu, protože nečiní to, co je Mojžíš učil činit.
Neměli bychom následovat příkladu lidí s postavením na vysokých místech, kteří žijí pokrytecký život. Zároveň však, jestliže uplatňují svou legitimní autoritu, očekává Náš Pán, že je budeme poslouchat.
JD: Rozjímání 14 z Následování Krista, je nádherné rozjímaní, které, myslím si, se svým způsobem prolíná s vaším vlastním životem a životem padre Pia.
 „Pro různost smýšlení a mínění vznikají dost často rozepře mezi přáteli a občany, i mezi řeholními a zbožnými lidmi.“
To souzní s padre Piem, který jistým lidem, kteří jej zahrnovali pozorností, řekl:
„Tady nejsou žádní světci takového druhu, jděte tedy a najděte si ty světce, jež hledáte, v nějakém jiném městě. Jsem znechucen jistými věcmi, zvláště jsou-li prováděny na veřejnosti. Kdybychom však byli sami a já měl k dispozici tunu vody, vrhnul bych ji po vás silou hasiče, abych osvěžil váš mozek a přiměl vás se cítit lehčeji.“
Padre Pio se snažil lidem říct: obtěžujete mě se vší vaší pozorností, zahrnujete mě všemi drobnostmi vašich starostí a tím vším. Především jsem člověk a potřebuji být chvilku ponechán sám.
Někdy se vy, otče Grunere, musíte cítit být podobně zahlcen. I vy jste stále žádán na konferencích, stále v pohybu, a jste často konfrontován lidmi s mnoha různými zájmy. Jak se s tím vypořádáváte?
PG: Je obrovský rozdíl v lidech, kteří byli kolem padre Pia, a těmi kolem mě, v tom smyslu, že, jak padre Pio jednou řekl: „Když dáte lidem Boha, sežerou vás.“
On dal Boha milionům lidí. Má práce je prostě jen, což je však důležité, opakováním toho, co řekla Naše Paní fatimská. Bohužel to neopakuje dost lidí. Proto, myslím si, jsem tak žádán, jak jsem. Co se týká lidí obklopujících padre Pia, oni věděli, že jednají se světcem. Je pěkné, když vás lidé oceňují, a je také pěkné mít čas sám pro sebe, abyste mohl hovořit s Bohem a trochu lépe se poznal.
K vnitřnímu životu
JD: V návaznosti existuje v tomto bodě takový svár v srdcích katolíků, kteří vyrostli ve víře, že jejich role jakožto katolíků, je role poslušnosti v Církvi. Dnes se nám podává takový výčet dober, jež vyžadují, abychom byli poslušní všech nařízení, týkajících se Fatimy, přicházejících z Vatikánu. Přesto každý instinktivně cítí, že je s nimi něco v nepořádku.
Lidé používají termín „falešná poslušnost“, aby popsali to, co se požaduje, a s odstupem se pečlivě dívají na celou věc profatimského a protifatimského konfliktu v Církvi, který je jim často tak klamně podáván takzvanými experty, že jsou špatně informováni. Věřící věrní Fatimě zastávají celé fatimské poselství s velkou osobní silou. Připomíná to 3. rozjímání druhé části Následování Krista s názvem K vnitřnímu životu:
 „Pokojný člověk platí víc než učenec.“
Padre Pio pronesl o poslušnosti komentář, který je opravdu nádherný.
„Tam, kde není žádná poslušnost, není žádná ctnost; kde není žádná ctnost, není žádné dobro; kde není žádné dobro, není žádná láska; kde není žádná láska, není žádný Bůh; a kde není žádný Bůh, není žádný ráj.“
Proto se, samozřejmě, bojíme neuposlechnout. Proto se bojíme zpochybnit poslušnost. Bohužel, je to používáno proti nám těmi, jejichž cílem je utlouct zbožné, převrátit smysl výzvy ke zbožnosti. Zdá se, že drtivý moloch z Říma nás nutí dělat věci, o nichž víme, že jsou špatné.
PG: Odpověď na to přichází z úst prvního papeže, sv. Petra. Říká: „Musíme poslouchat Boha spíše než lidi.“
Svatý Petr toto řekl Sanhedrinu, když mu přikazovali nekázat ve jménu Ježíše Krista. Řekl, že je neuposlechne. Zničili jej tedy spolu se sv. Janem.
Když Bůh nařizuje Petrovi a Janovi a apoštolům, aby učili v Kristově jménu, žádný člověk jim nemůže říct, aby tak nečinili. Když nám Náš Pán ve fatimském poselství sděluje: „Řekni Mým služebníkům...“,  nedává autoritu Svým služebníkům, aby umlčeli Jeho poselství.
Fatima je proroctví. Písmo svaté nás učí, že nesmíme pohrdat proroctvím. V 1 Tess. 5:19-22 Duch Svatý, píšící perem sv. Pavla, říká:
„Ducha nezhášejte,
(darem) prorokování nepohrdejte!
Všecko však zkoušejte; co je dobré, toho se držte!“
Prorocké poselství Fatimy bylo zkoušeno katolickou Církví, hierarchií, a bylo shledáno dobrým. V souladu s příkazem Písma svatého se toho tedy musíme pevně přidržovat. Musíme poslouchat. Musíme poslouchat Boha spíše než lidi. To je odpověď.
JD: Od Druhého vatikánského koncilu se zdá, že existuje kasta učených nebo elita, která sebe sama jmenovala hlídacími psy Církve. Zdá se, že po 30 let jsou nyní v přímém protikladu k pokorným katolíkům, kteří jen chtějí praktikovat svou víru a žít svůj život den za dnem, zatímco všichni z této samozvané elity deformují Církev k úplnému nepoznání k tomu, co jsme viděli.
V Následování Krista tento krásný řádek v Rozjímání 5, část II, prostě říká: „Kdo by dobře a spravedlivě posuzoval své chyby, ten by přísně nesoudil jiné.“
Padre Pio měl kousavý smysl pro humor a také pro to, co je dovoleno a co není dovoleno v  náboženském životě.
Vy, otče Grunere, máte pověst a veřejný profil někoho, kdo snášel mnoho z toho, o čem by si ti, kteří stojí mimo náboženský život, mysleli, že je to velmi neobvyklé chování ze strany jistých členů kléru. Katolická Církev jistě posledních dvacet let prožívala velmi zlou dobu kvůli skandálům a špatnému chování kléru po celém světě. Vy jste známý tím, že nemáte žádnou trpělivost s lidmi, kteří se stavějí nad zákony Církve, co byste však nyní řekl katolíkům, kteří potřebují více než kdy předtím uklidnit, protože čelíme další přívalové vlně skandálů? Řím dává lidem čím dál méně smyslu. I když nádherná latinská mše se po celé zemi vrací ve velkém počtu, stále existuje neustálé soustředěné úsilí ze strany biskupů ujistit se, že se latinská mše vždy slouží v ghetoizovaných oblastech města. Tam, kde tvoříme podzemní Církev, snaží se autority zasít pocit demoralizace, pocit sklíčenosti. Co říká Fatima katolíkům o tom, jak se vzchopit?
PG: Především máme slib Naší Paní. Říká:
 „Nakonec Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý Otec Mně zasvětí Rusko. Rusko bude obráceno a lidstvu bude dáno období míru.“
Naše Paní nám říká, že přijde bitva a bude to tvrdá bitva. Vítězové jsou již známí, bude to Naše paní a s Ní ti, kteří jsou na Její straně. Máme tento slib v Genesis 3:15, že Ona rozdrtí hlavu hada.
Náš Pán říká:
„Přemohl jsem svět.“
Překlad: D. Grof