Komentář Eleison CDXLVII – Parazit na hostiteli II (2016)
(447)
6. února 2016
PARAZIT NA HOSTITELI II
Minulý týden
tyto „Komentáře“ vstoupily zpět do minového pole a obhajovaly postoj, že stále
je něco katolického v tom, co se stalo z katolické Církve od Druhého
vatikánského koncilu. Tento postoj je velmi zpochybňován. Například na jedné
straně současní vůdci Bratrstva sv. Pia X. jednají jako by oficiální Církev
v Římě stále byla tak katolická, že se FSSPX nemůže obejít bez jejího
oficiálního uznání. Na druhé straně mnohé duše, které opravdu mají katolickou
víru, naprosto zavrhují ideu, že zbylo ještě cokoliv katolického v „Církvi“
nyní vedené „papežem“ Františkem. To, co následuje, je jen jedním pokusem rozpoznat,
že pravda je na obou stranách.
V jádru
problému je modernismus, který byl základní nemocí Druhého vatikánského
koncilu. Modernismus je nutně svou samotnou povahou jedinečně kluzkým živočichem.
Je to proto, že jeho základním principem je přizpůsobit katolicismus vnitřně
protikatolickému modernímu světu. A tak koncilní papeži jako Pavel VI. a
Benedikt XVI. se chtějí rozejít i nerozejít s katolickou Tradicí.
Pro každou duševně zdravou mysl je to nemožné, protože je to rozporuplné.
Protože však jsou tito papeži voleni, aby byli ve shodě s moderním světem,
pak nemají duševně zdravou mysl, namísto toho mají rozpornost reality ve své
krvi. A protože již měli takřka 50 let na přizpůsobení Církve, od shora dolů,
své duševní chorobě, povstala zde Církev tak odlišná od předkoncilní Církve, že
je to realita zasluhující si jméno Novocírkev.
Mimoto, i
tam, kde se předkoncilní katolická praxe, jako například žehnání se Svátostí
oltářní, v dnešní Novocírkvi zachovává, duševní základ, na němž to spočívá
v hlavách těch, kteří ji navštěvují, má tendenci být čímkoliv jen ne
pevným, protože nauka o reálné Přítomnosti je tradiční i netradiční, byla
posvěcena modernizovanými kněžími, kteří jsou i nejsou kněžími. Jsou kněžími,
chcete-li, ale také a zároveň pouhými předsedajícími, chcete-li. Cokoliv chcete,
je pravdivé, protože myšlení je odpoutané od objektivní reality. Plave
si v hezkých subjektivních pocitech, a je si nevědomé toho, co dělá,
protože (takřka) každý to dělá. Pro kohokoliv, kdo má opravdovou Víru, je
takový nedostatek objektivity dalek od toho, že by byl hezký. Je nechutný. Není
divu, že takové duše mohou zavrhovat celou Novocírkev.
Ale pokud
člověk respektuje realitu, musí připustit, že v Novocírkvi ještě víra je.
Jeden laik mi říká, že jeho otec věrně navštěvoval NOM posledních 45 let a
stále má víru. Jeden kněz mi říká, že si vzpomíná na jednu laičku prezentující
arcibiskupu Lefebvrovi své důvody, proč potřebuje navštěvovat NOM, a on jen
pokrčil rameny. A mohl bych uvést více těchto svědectví, která ke mně
přicházejí, ohledně katolické víry přežívající velký nápor všeho, co je špatné
v NOM. Důvod, proč jsou tato svědectví skutečná, by měl být zjevný. Jako
podstatná část subjektivního a dvojznačného náboženství může být NOM tím, co si
z něj uděláte. Kněz jej může sloužit „slušně“, katolík jej může navštěvovat
„zbožně“. Uvozovky mají uklidnit stoupence tvrdé linie, kteří budou trvat na
tom, že u NOM nemůže existovat ani opravdová slušnost, ani opravdová zbožnost,
ale když takové věci říkají, myslím, že jdou proti realitě. Díky Bohu, Bůh je
soudcem! NOM, jaký je, bezpochyby celou dobu podkopává a narušuje katolickou
slušnost a zbožnost, ale říkat, že nyní z nich vůbec nic v „Novocírkvi“
nezůstalo, se mi zdá být hrubým přeháněním.
Ne, že by
vůdci FSSPX měli pravdu, když chtějí být znovu začleněni do Novocírkve. Ani
zdaleka. Jakékoliv ovce v ní, které ještě nejsou nakaženy subjektivismem,
jsou široce otevřeny strašlivému nebezpečí, a ani pastýři nejsou imunní. Běda
těm biskupům, kteří rozpoutali subjektivismus v katolické Církvi. Nesou
obrovskou odpovědnost.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
