Čas
milosti (2016)
Kázání P. Martina Fuchse
14. února 2016
***
Bernhard, tovární
úředník nižšího postavení, si převzal obálku, která obsahovala jeho nepříliš
vysoký měsíční plat, z rukou svého nadřízeného, poděkoval mu a vložil si
ji do své kapsy. O pár minut později opět seděl u svého stolu mezi svými kolegy
úředníky. Z výrazu jeho tváře mohli odhadovat, že je ve špatné náladě.
Ostatní to mohli brát
v klidu. Mohli si dovolit různé druhy věcí. Ale co si mohl Bernhard koupit
za 160 německých marek? Ačkoliv si utáhnul opasek, všechny jeho peníze šly na
nájem, jídlo, nějaké oblečení, lístky na vlak a pojištění; nezbylo nic na
jakoukoliv zábavu.
Byl nejmladší
v úřadě. Cožpak ale neplnil svou povinnost jako všichni ostatní? Cožpak
nepracoval stejně dlouho a stejně spolehlivě jako kdokoliv z mnoha, kteří
s ním sdíleli tuto místnost? A nechválil jej Dr. Vogel, jeho přímý
nadřízený, a nevyjadřoval mnohokrát své uznání?
„Takto pokračuj,
Bernharde, a nebudeš se muset strachovat o svou budoucnost,“ řekl mu jednou. To
bylo pro dvacetiletého muže významné povzbuzení. Ale opět uplynulo několik
měsíců a nic se nestalo. Především se nezvedl jeho plat!
Předtím, než si vložil
svou výplatu do uzamykatelné zásuvky, zkontroloval bankovky. Mělo jich tu být
osm, osm dvacetimarkových bankovek jako ty, které po měsíce nosil domů na konci
náročného měsíce. V ruce však cítil devět bankovek. Velmi nervózně je
vyndal a znovu je přepočítal. Skutečně, bylo jich devět. Ale původně bylo ve
výplatě pouze 160 marek.
Jeho myšlenky byly zmatené.
Konečně by si díky těmto penězům navíc mohl koupit foťák nebo podniknout výlet
do hor s přáteli. Ihned se však vrátil do reality. „Musím zůstat čestný,“
řekl si. „Donesu peníze zpět do mzdové účtárny, kde jistě udělali chybu.“ Šel
za Dr. Vogelem, který se ani nezdál být překvapen, ale vyslechl si jej
s uspokojením. Dal stranou dvacetimarkovou bankovku, kterou mu Bernhard
podal, s poznámkou, že mzdová účtárna zjevně udělala chybu, když mu
vyplatila 180 marek namísto 160.
Přátelským, otcovským
způsobem se jej Dr. Vogel zeptal: „Vyměnil byste si rád svou práci
v účetním oddělení za místo v ústřední účtárně? Postrádají personál a
já jsem na naší poslední schůzi doporučil vás. Váš plat se samozřejmě zvýší;
pokud vím, plat za tuto práci je 220 marek. Co vy na to? Bernhardovi chvíli
trvalo, než pochopil, ale pak nadšeně souhlasil.
Drazí bratři!
Kdykoliv, když Bůh
někoho vede k pokušení, bude jej zkoušet, jako to Dr. Vogel učinil se svým
podřízeným Berhardem nebo jako to učitel činí se studentem. Bůh nám chce ukázat
cestu, chce nás očistit, chce, abychom činili pokrok.
Musíme pochopit toto
svědectví. Takoví jsme, se všemi svými dobrými, ale také špatnými
vlastnostmi. Toho bychom si měli být vědomi. Všechno jiné by byla iluze, byla by
to lež.
Bůh nás také chce očistit
od klamných představ a od chorobné sebelásky.
A nakonec Bůh chce,
abychom učinili pokrok, chce nám svěřit důležitější úkoly.
Kdykoliv nás ďábel a
zlí lidé chtějí uvést do pokušení, mají na mysli různé cíle. Nechtějí nám
ukázat svědectví, nechtějí nás očišťovat od našich hříchů, nechtějí, abychom
činili pokrok, ale chtějí nás vést pryč od Boha.
V dnešním
Evangeliu se říká: Ježíš byl Duchem Svatým veden na poušť, aby byl pokoušen
ďáblem. Toto pokušení nám vyjasňuje oba tyto cíle. Duch Svatý nám chce odhalit
Ježíšovy ctnosti, ďábel jej chce vést do pokušení.
Když říkáme modlitbu
Otčenáš a modlíme se „neuveď nás v pokušení“, nemodlíme se, aby nás
uchránil od jakéhokoliv pokušení, ale aby nás uchránil od jakékoliv situace,
v níž bychom mohli svolit ke hříchu. Musí nás však vést k pokušení,
aby nás vystavil zkoušce.
Jak se musíme vypořádat
s pokušeními?
- Musíme se modlit, abychom nebyli uvedeni v pokušení, jemuž přivolíme.
- Musíme se vyhýbat příležitostem, které mohou vést ke hříchu. V životě existují situace, které vedou ke hříchu snadněji než jiné situace. Například alkoholik nesmí jít do baru, protože ví velmi dobře, že pokud tam půjde, podlehne a opije se.
Někdo
jiný nesmí jít do jistých obchodů s knihami, jestliže ví, že nebude
schopen odolat koupi špatné knihy nebo špatného filmu.
Je
nám dovoleno vystavovat se pokušení jen z vážných důvodů! Takovým důvodem
by byla například záchrana něčího života. Lékař se musí kvůli své profesi
vypořádávat se sexuálními záležitostmi, i když ví, že jej to může oslabit.
- V mnoha situacích můžeme odvrátit pokušení, jinak by se mohla stát dokonce silnějšími.
To
se vztahuje hlavně na pokušení v myšlence proti Bohu, proti našim bližním,
proti čistotě. Takovými myšlenkami jsou například vzpoura proti Bohu, rouhání,
pocity nenávisti nebo touhy po pomstě vůči našim bližním nebo nemravné touhy,
které můžeme mít, aniž bychom je chtěli.
Jestliže
takové myšlenky vyvstanou v situacích, s nimiž nemají vůbec nic
společného, pocházejí od ďábla. Například, když má někdo nemravné myšlenky nebo
zlé touhy v kostele, ačkoliv daný skutek spáchal před lety a byl mu
odpuštěn. Tento druh myšlenek pochází od ďábla.
Obecně
vzato – v době, kdy nejsme pokoušeni – se musíme modlit o Boží lásku,
křesťanskou lásku a čistotu.
- Musíme mít velkou důvěru v Boha. Bůh nás nenechá trpět pokušením větším, než jsme schopni snést. Bůh dá také východisko ke každému pokušení. (1 Kor 10:13)
- Modlitba a půst jsou velmi užitečné. Náš Spasitel sám řekl svým apoštolům, že jsou druhy démonů, kteří nemohou vyjít nežli modlitbou a půstem. (Mk 9:28)
Drazí bratři!
Postní období je časem
milosti. Církev znovu a znovu doporučuje tři dobrá díla pro tento čas:
Modlitbu, půst a
almužny. Když se modlíme, dáváme Bohu své duchovní statky, když se postíme, své
tělesné statky a když dáváme almužnu, své vnější statky.
V řeholním životě
– ve stavu dokonalosti – budou tyto statky posíleny třemi řeholními sliby:
poslušnosti, jímž se člen řádu zříká svých duchovních statků, zdrženlivosti,
jímž se zříká svých tělesných statků a chudoby, jímž se zříká svých vnějších
statků.
Učiňme během
přicházejícího postního období zvláštní oběť: půst nebo jen pití vody a pojídání
chleba jednou týdně, hodina katechismu navíc, úplné zřeknutí se čokolády,
televize a internetu jeden den v týdnu, návštěva hřbitova. Strpění
protivné osoby, s níž musíte vyjít atd. Učiňte pevné předsevzetí, které
lze aplikovat na váš život a jež dává smysl. Nemá smysl, aby se nekuřák zříkal
cigaret.
Všemi těmito
dobrovolnými oběťmi bude naše vůle posílena, budeme se držet od pokušení a
budeme přivedeni blíže k nebi.
Amen.
Překlad: D. Grof
