Osudová
chyba v katolicko-židovském dialogu (2015)
Atila Sinke Guimarăes
Jak se přibližuje 50. výročí Nostra
aetate (28. října 2015), katolicko-židovský dialog iniciovaný tímto
oficiálním dokumentem Druhého vatikánského koncilu vystupuje na hlavní scénu. Jako
příklad máme setkání 250 katolíků a Židů po celém světě kvůli oslavě tohoto
výročí jejich „smíření“ z přelomu června a července. Plánují se také další
vzpomínkové oslavy, nemám však v úmyslu je zde všechny vyjmenovávat.
Židovská
Liga proti pomluvám oslavuje 50 let „dialogu“, který je výsledkem Nostra
Aetate; na obálce Jan Pavel II. objímá římského rabína
Mým cílem je nadnést problém
v pozadí, který, jak věřím, je tak zásadní, že jakýkoliv dialog, který se
vedl během posledního půl století nebo se povede, je zbaven důležitosti.
Problém je tento: Jak upřímný a důvěryhodný je Žid v tomto ekumenickém
dialogu?
Vzpomínám si, jak prof. Plinio
Correa de Oliveira diskutoval se mnou a dalšími o podobné otázce týkající se
dohod a rozhovorů s komunisty. Argumentoval: Jak může Západ důvěřovat
jakékoliv úmluvě nebo dohodě podepsané komunisty, jestliže oni nevěří
v morální zásady a nemají žádnou čest stát za svými závazky? Jaká je pro
komunistu cena dohody se Západem? Nemá pro něj absolutně žádnou cenu. Naopak komunista
vyznává zásadu, že účel světí prostředky. A tak mohou komunisti podepsat
všechny dohody, které Západ navrhuje jako diplomatické opatření, ale poruší je
všechny, je-li v jejich zájmu to učinit, pokud Západ nemůže vynutit jejich
smluvní podmínky silou.
Totéž platí na Židy. Žid je
v zásadě osoba hebrejského plemene, která se řídí zásadami judaismu.
Liberální Žid, ten, který se
„přizpůsobil“ světskému životu Západu, který se stýká se všemi, patří do klubů
nežidů, dovoluje svým dětem uzavírat sňatek vně judaismu, tento Žid není
charakteristickým Židem. Je agentem, který judaismus potřebuje chránit a
podrobit sám pro sebe.
Podívejte se například na užitek,
který judaismus získal skrze Hollywood, jehož vůdci jsou převážně liberální
Židé. Neznám jediný film – s výjimkou Umučení
Krista od Mela Gibsona – který ukazuje Židy ve špatném světle. Nezáleží na
tom, co je tématem filmu, každý jednotlivý záběr, každý jednotlivý dialog je
pečlivě vykalkulován, aby propagoval Židy nebo přinejmenším neubližoval Židům,
a naopak, aby zlehčoval jejich nepřátele včetně Našeho Pána Ježíše Krista,
katolickou Církev a západní křesťanstvo.
František
vřele zdraví hlavního rabína Goldschmidta ve Vatikánu a omlouvá se za dřívější
„nenávist a násilí“
Totéž lze říct o liberálních Židech,
kteří vlastní banky, firmy, společenské, kulturní a umělecké instituce. Nejsou „opravdovými“
liberály, jak mnozí Američané naivně věří. Tvoří ohromnou vatu kolem
náboženských Židů, kteří jsou jedinými, kdo se v judaismu skutečně počítá.
Totéž se dá říct o „ekumenických“
Židech. To, co liberální Žid dělá ve vztahu k Nežidům ve společnosti, to
dělá „ekumenický“ Žid pokud jde o jiné náboženské představitele ve věcech
duchovních.
Účastní se ekumenických setkání,
zasedá u konferenčních stolů, podepisuje všeobecná prohlášení, chodí po ulicích
a drží se za ruce s jinými náboženskými vůdci na pacifistických a
ekologických demonstracích, dává peníze na společenské záležitosti atd. Je-li
významným rabínem, navštěvuje papeže, objímá jej, dává mu židovské symboly jako
dárky, účastní se koncertů na jeho počest atd. Nikdy se však nevzdá ani jediné
čárky judaismu. Nikdy neřekne ani slovo o přijímání Našeho Pána Ježíše Krista,
Naší Paní nebo katolické Církve.
Namísto toho vždy obviňuje
katolickou Církev, že pronásleduje judaismus – nepřímo naznačuje, že Církev
inspirovala nacistické perzekuce – a bere na sebe pozici oběti a žádá věroučné
kompenzace. Proto ekumenický Žid není „opravdovým“ partnerem
v mezináboženském dialogu. Stejně jako liberální Žid je i „ekumenický“ Žid
agentem judaismu, aby jej chránil před možnými útoky a aby podkopal katolickou
Církev v její nauce a mravech.
Benedikt
XVI. dostává dary od rabínů; dole Jan Pavel II. navštěvuje světové středisko pro Židovské dědictví
v Jeruzalémě
Tento stálý postoj „ekumenických
Židů je potvrzen tím, co Talmud,
základní kniha judaismu, říká o Nežidech. Skutečně dává takovéto normy svým
souvěrcům:
„1. Duše
Židů mají výsadu toho, že jsou částí Boha samotného, Duše jiných národů země
pocházejí od ďábla a jsou podobné duším zvířat. ...
„5. Když
Židé očekávají mesiáše, žijí ve stavu nepřetržité války s jinými národy.
Až bude vítězství definitivní, národy přijmou židovskou víru, jen křesťané se
však na této milosti nebudou podílet. Naopak, budou zcela vyhlazeni, protože
sestupují od ďábla. ...
„8. Jen Židé jsou lidmi; jiné národy nejsou
ničím víc než druhy zvířat. Pes stojí za víc než Nežidé. Nežidé nejsou jen psy,
ale osly. Duše Nežidů pocházejí z nečistého ducha a duše Izraele pocházejí
od ducha Božího.
„9. Nežidé
byli stvořeni pouze proto, aby ve dne v noci sloužili Židům, aniž by
vybočili ze své služby. ...
„14. Žid se
může chovat licoměrně vůči Nežidovi.“ (1)
Jak tedy může katolík věřit Židovi
v jeho dvojznačných prohlášeních o ekumenismu, když víme, že následuje
tyto normy a považuje katolíky za zvířata s menší cenou než pes, za ty,
kteří by měli být vyhlazeni, protože sestupují od ďábla?
Katolík zjevně nemůže věřit Židovi
v otázkách náboženského dialogu. Měli bychom si pamatovat, že Talmud také říká Židovi, aby byl
licoměrný k Nežidům. Jeho upřímnost je taktická, aby zmátl katolíky a
požadoval tolik změn v katolické nauce a liturgii, kolik je možné, aby
chránil judaismus a umlčel mocného nepřítele.
Protože Nostra aetate, progresivismus a koncilní papeži, kteří jsou jeho
hlavními podporovateli, umlčeli celou katolickou Církev, nemůže ona mluvit
proti judaismu.
A tak byl tento argument, který je
tak jednoduchý na vysvětlení takřka zcela umlčen.
Zde je můj příspěvek
k mezináboženskému dialogu mezi katolíky a Židy: „Katolíci nevěřte Židovi;
nenávidí vás a jen hraje hry. Celý dialog Druhého vatikánského koncilu je
pantomimou, která má odvést vaši pozornost a zničit katolickou bojovnost proti judaismu.“
(1) August
Rohling, Le Juif selon le Talmud,
apud Henri Delassus, La Conjuration
Antichrétienne, Lille: Desclée de Brower, 1910, str. 1125-1126.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D.
Grof
