Komentář Eleison CDXXVI – Obhajoba Valtorty (2015)
(426)
12. září
2015
OBHAJOBA VALTORTY
Co se týká
„Poémy o Bohu člověku“ od Marie Valtorty (1897-1961), o životě Našeho Pána rozložené
do deseti svazků sepsaných v italštině ve 40. letech 20. století, Don
Ottavio Michelini údajně v 70. letech slyšel od samotného Našeho Pána
následující komentáře:
„Já jsem nadiktoval Marii Valtortě, obětované duši,
úžasné dílo (Poému o Bohu Člověku). Já jsem Autorem tohoto díla. Ty sám, můj
synu, jsi poznal Satana reagujícího na něj se zuřivostí... Sám jsi pozoroval
odpor, který mnozí kněží staví tomuto dílu. (...) Kdyby bylo – neříkám „čteno“
– ale studováno a přemýšlelo se nad ním, přineslo by nesmírné dobro duším. Toto
dílo je stálým zdrojem seriózního a solidního vzdělávání... Toto je dílo chtěné
Moudrostí a Božskou Prozřetelností pro novou dobu. Je pramenem živé a čisté
vody. Jsem to Já, živé a věčné Slovo, kdo se znovu dal jako potrava duším,
které miluji. Já sám jsem Světlo a Světlo nemůže být zaměňováno, a tím spíše pak
směšováno, s temnotou. Kde se já nacházím, temnota je rozptýlena, aby
ustoupila Světlu.“
Marie
Valtorta je ve 20. století obdobou Marie z Agredy a Anny Kateřiny Emmerichové
ze 17. resp. 19. století. Dvě dřívější vizionářky do nynějška v katolické
Církvi získaly široký respekt, ale Marie Valtorta je stále kontroverzní. Lze
připustit, že její „Poéma“ není po chuti každému. Není třeba ji komukoliv
nutit. Není náhražkou Evangelia. Není nezbytná pro spásu. A může se zdát vysoce
pochybné podporovat spisy jednoho údajného vizionáře slovy jiného údajného
vizionáře, zvláště když podpůrný svědek je velmi málo známý jako Don Michelini.
Existují
však po celém světě duše, pro něž „Poéma“ sloužila jako obrovský dar od Boha
samotného, pro něž se zdála být stvořena k ulehčení duchovního strádání
naší vlastní doby, která se mnohým stává čím dál nesnesitelnější. Proto se tyto
„Komentáře“ odváží ještě jednou předložit čtenářům důvody, aby brali vážně
svědectví Dona Micheliniho a objevili zájem o „Poému“ a třeba z ní měli prospěch
před tím, než Bůh spektakulárním způsobem zasáhne, aby přinesl úlevu
v onom strádání. Nechť jsou těmito důvody nejstručnější souhrny sedmi
důvodů podaných údajně Naším Pánem na konci „Poémy“, když odkryl jejich obsah
Marii Valtortě:
1 Nauka – zatímco modernismus páchá
spoušť v neměnné nauce Církve, duše potřebují vidět, jak jsem Já od
počátku dal přesně tuto nauku Církvi: Boží, dokonalou, neměnnou.
2 Láska – když láska chladne a stává se
přecitlivělou, kněží i laici potřebují, aby se znovu probudila jejich láska ke
Kristu a ke všemu, co se týká Krista, zvláště k jeho Matce.
3 Směřování – když jsou duše sváděny
z cesty tolika různými směry, duchovní vůdci potřebují vidět, kolika
různými způsoby na ně dohlížím.
4 Realita – když je láska tak široce překrucována
a poskvrňována, lidé potřebují vidět Ježíše a Marii jako skutečné lidi
z masa a krve, s dokonalou láskou, avšak skutečně lidskou, mezi
sebou.
5 Utrpení – když je všude na prvním místě
pohodlí, ti, kteří vyhledávají potěšení, potřebují vědět, jak dlouhá a rozličná
byla utrpení mojí Matky a moje, počínající desítky let před Umučením.
6 Slovo - když je jazyk naprosto pokažený, lidé
potřebují vidět moc mého Slova, mých slov, aby proměnili duše, například
z hrubých hříšníků na velké apoštoly.
7 Jidáš – když je zlo tak zlehčováno, že
se popírá, musí se hříšníkům ukázat tajemství zločinnosti v lidské podobě,
aby nenásledovali Jidáše do pekla.
Kyrie
Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
