Komentář Eleison CCCXXV – Osudová chvíle (2013)
(325)
5. října 2013
OSUDOVÁ CHVÍLE
Většina čtenářů těchto „Komentářů“ pravděpodobně již do nynějška pochopila vážný problém, který ochromuje obranu Víry ze strany Bratrstva sv. Pia X. a možná by raději četli o jiných věcech. Chaos utvořený v milionech lidských myslí globálním odpadem od Víry je však takový, že si myslím, že člověk dnes jen stěží může přespříliš analyzovat povahu Víry, potřebu Víry a to, jak je podkopávána. Nechte mě tedy, aniž bych rozmazával nedávné rány osudu či přehmaty FSSPX, vypůjčit si ještě jeden příklad z jeho historie posledního roku.
Generální kapitula Bratrstva z července 2012 byla okamžitě poté oslavována mnohými jejími účastníky jako vítězství jednoty Bratrstva nad těžkostmi a napětím několika předešlých měsíců. Od té doby však nad euforií převládnul střízlivější náhled na kapitulu a mnozí z těch, kteří se jí účastnili, ji vnímají spíše, jako že byla pohromou pro Bratrstvo. Jeden z účastníků, nebo kapitulníků, jak se nazývají, popsal jednu osudovou chvíli, kdy 39 vůdčích kněží Bratrstva (já jsem byl vyloučen) předřadilo své vlastní Bratrstvo a představené před nauku Víry, stejně jako to učinila masa katolických biskupů na Druhém vatikánském koncilu.
Vlastní rokování na kapitule se zahájily vážnou naukovou kritikou Věroučné deklarace z půlky dubna ze strany rektora semináře FSSPX v Écône, skrze níž bylo FSSPX oficiálně připraveno učinit kompromis s neomodernisty v Římě ohledně koncilu, nové mše, nového kodexu kanonického práva a ohledně „hermeneutiky kontinuity“ papeže Benedikta. Kritika byla vyjádřena v umírněných a uctivých výrazech, byla však ve své podstatě nanejvýš závažná. Fakticky znamenala, že kdokoliv načrtnul Deklaraci, nebo podpořil to, aby byla Římu předložena, je nekompetentní v katolické nauce. Jestliže byli vědomě nekompetentní, byli zrádci Víry. Jestliže nevědomě, nebyli způsobilí být na čele katolické kongregace založené k obraně Víry. A tak se nad kapitulou rozhostilo mlčení, když si účastníci kapituly začali uvědomovat, jak závažné bylo nepřímé obvinění vůči jejich představeným.
Pak ale rektor semináře Bratrstva v Argentině prolomil mlčení tím, že řekl, že by snad kapitula nemohla uštědřit políček svému generálnímu představenému tím, že by od něj požadovala, aby vzal svou Deklaraci zpět. Takové vzetí zpět, řekl, by se mělo zahrnutou do závěrečného Prohlášení kapituly. Pak nějaký jiný účastník kapituly vznesl odlišný názor a kapitula se přesunula k jiným záležitostem. Naukový problém věrolomné Deklarace z půlky dubna však nebyl správně rozřešen ani závěrečným Prohlášením kapituly nebo šesti podmínkami pro budoucí dohodu s Římem, ani nějakým následným zřejmým vzetím zpět ze strany generálního představeného samotného, ba právě naopak. A Bratrstvo je v praxi nadále vedeno v souladu s toutéž politikou mírného přístupu k nepřátelům Víry v Římě, kteří trhají Víru na kousky a s ní i Církev.
Jak jen účastníci kapituly mohli nechápat, že „úcta k představeným“ se předřadila Víře? Jak mohli netrvat na tom, že naukový problém, zdaleka nejdůležitější problém před celou kapitulou, měl být vyjasněn, dokud by všichni z nich plně nepochopili, jaké kroky je potřeba neodkladně přijmout, a ne ho důmyslně odložit na konec kapituly? Odpověď musí být ta, že stejně jako biskupové na Druhém vatikánském koncilu byli dětmi moderního světa, pro něž nauka Víry není životní nutností, ale jen čímsi, co se člověk naučí v semináři, aby se stal knězem a pak získal titul, ale pak se více méně uklidí. Čtenáři, čtěte!
Kyrie Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof
