Komentář Eleison CCCXXII – Rychlé zkoncilnění (2013)
(322)
14. září 2013
RYCHLÉ ZKONCILNĚNÍ
Dobrý článek, který se pře o to, že Prohlášení tří biskupů Bratrstva sv. Pia X. [přibližný český překlad zde] není až tak věrné katolické Tradici, jak se může zdát, se objevil v srpnovém vydání nového anglického katolického měsíčníku The Recusant, který sám sebe popisuje jako „Neoficiální zpravodaj FSSPX bojující gerilovou válku za duši Tradice“. Stručný nástin stěží může dobře vystihnout sedm hutných stran článku, hlavní myšlenková linie si však zaslouží, aby byla známá. Zde je -
Na první pohled se Prohlášení z 27. června zdá být tradiční, ale stejně jako u dokumentů Druhého vatikánského koncilu je zde obvyklá skulina, fatální mezera, která umožňuje zmaření zbytku dokumentu. Podívejme se na to blíže, odstavec po odstavci:
č. 1) Vyjadřuje se „synovská vděčnost“ vůči arcibiskupu Lefebvrovi, v Prohlášení jsou však zahrnuty pouze jeho neškodné a měkce znějící citáty, nic z jeho kázání z roku 1988 u příležitosti biskupských svěcení [česky zde] a žádný z jeho nekompromisních důvodů pro vysvěcení biskupů, aby vzdorovali „antikristům“ v Římě.
č. 3) Připouští se, že „příčina“ omylů pustošících katolickou Církev spočívá v koncilních dokumentech, to však neznamená připustit, že tyto omyly tam jsou, protože příčina a účinek nemohou být totožné. A přece nejzávažnější omyly jsou v koncilních textech, např. náboženská svoboda.
č. 4) Uznává se, že Druhý vatikánský koncil změnil a narušil způsob, jak Církev učí, nebo učitelskou autoritu, hlavním problémem však není autorita, ale nauka – viz č. 8.
č. 5) Používá se pouze relativně měkký jazyk, aby se evokovalo „nestarání se“ o „Kristovo panování“. Ve skutečnosti se koncilní Církev zříká a odporuje plné a pravé nauce o společenské vládě Krista Krále, která byla bojovou zástavou arcibiskupa a pravých katolíků dnes.
č. 6) Připouští se jako v č. 3, že učení koncilních textů o náboženské svobodě vede k zřeknutí se Krista, tento text však je oním zřeknutím se či postavením člověka na místo Boha. Druhý vatikánský koncil je nejen plodem lidské slabosti či roztržitosti, ale ďábelským spiknutím.
č. 7) Podobně ekumenismus a mezináboženský dialog nejsou jen „zamlčováním pravdy o jediné pravé Církvi“, oni ji popírají a odporují ji. Ani pouze „nezabíjejí misijního ducha“, zabíjejí misie a s nimi miliony duší po celém světě.
č. 8) Na druhou stranu je pozůstatek církevních institucí obviňován z ničení autority v rámci Církve skrze koncilní kolegialitu a demokratického ducha. Základním problémem však je (jak slabě říká úvodní věta tohoto odstavce) ztráta víry. Autorita je druhotná.
č. 9) Zatímco poukazuje na skutečně chyby a vážná opomenutí v Novus Ordo mešním ritu, vůbec se nezmiňuje o celosvětovém masakru duší způsobeném tím, že [tento ritus] falzifikuje jejich bohoslužby. Novus Ordo mše je hlavním motorem ničení Církve od roku 1969 až do dneška.
č. 10) V závěru se užívá bázlivý a uctivě nesmělý jazyk, aby se Řím „naléhavě požádal“, aby se navrátil k Tradici. Ale samozřejmě v souladu s „re-brandingem“ FSSPX už Novobratrstvo nechce žádné bojovníky nebo bojovnou mluvu.
č. 11) Tři biskupové „zamýšlejí...následovat Prozřetelnost“, ať již se Řím vrátí k Tradici, nebo ne. Co to může znamenat jiného, než nakonec přijmout dohodu, která obejde nauku?
č. 12) Prohlášení zbožně končí dalším jakoby holubičím citátem od arcibiskupa.
A Recusant dospívá ke smutnému, ale velmi pravděpodobnému závěru, že Prohlášení je pouze zdánlivým krokem zpět od Deklarace z 15. dubna a 14. července minulého roku, které byly dvěma jasnými kroky vpřed ve zkoncilnění FSSPX. Pomáhej Pán Bůh!
Kyrie Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org
Překlad: D. Grof
