sobota 16. března 2013

Biskup Williamson - Komentář Eleison CCXCVI (2013)


Biskup Williamson - Komentář Eleison CCXCVI (2013)
(296)
16. března 2013
 

NEDŮSTOJNÁ DŮSTOJNOST
Jedna čtenářka argumentovala ve prospěch učení Druhého vatikánského koncilu o náboženské svobodě. I když bylo toto téma v „Komentářích Eleison“ často probíráno, její argumenty jistě stojí za to, abychom je prošli, protože je pro katolíky dnes životně důležité zcela porozumět nepravdivosti tohoto učení. Koncil v odstavci č. 2 své Deklarace o náboženské svobodě (Dignitatis Humanae) učil, že všichni lidé musí být prosti nátlaku jak ze strany jednotlivců, tak ze strany skupin, když přijde na to, že v soukromí nebo veřejně jednají v souladu se svou vírou. Nadto každý lidský stát musí toto přirozené právo učinit ústavním nebo občanským právem.
Naopak po celou dobu do Druhého vatikánského koncilu katolická Církev trvale učila, že každý stát, jakožto ztělesnění Boží občanské autority nad Božími lidskými stvořeními, má jako takový povinnost užívat tuto autoritu k ochraně a upřednostňování jediné pravé Církve, katolické Církve Vtěleného Boha, Našeho Pána Ježíše Krista. Zjevně budou nekatolické státy odsouzeny spíše za svůj nedostatek víry, než pro to, že by neposkytly občanskou ochranu této víře. Podobně katolické státy mohou upustit od zakazování veřejně praktikovat mylná náboženství, když takový zákaz udělá více škody než užitku pro spásu duší občanů. Princip však zůstává nedotčený: Boží státy musí chránit pravé náboženství Boha.
Koncilní učení ve skutečnosti nepřímo říká buď, že státy nejsou od Boha, nebo, že neexistuje žádné pravé náboženství Boha. Obojím způsobem skrytě osvobozuje stát od Boha a tím klade svobodu člověka nad Boží práva, nebo prostě člověka nad Boha. Proto arcibiskup Lefebvre řekl, že toto koncilní učení je rouháním. A nemá užitek říkat, že další odstavce DH obsahují dobré katolické učení. Jedna trhlina od ledovce stačila na potopení Titanicu. Článek 2 DH stačí na potopení katolické nauky. Podívejme se však na argumenty na obranu koncilního učení.
1 DH je částí řádného učitelského úřadu Církve, který se musí brát vážně.
DH vyšlo od učitelů Církve, nebo mistrů, ano, nikoliv však z neomylného řádného učitelského úřadu Církve, protože DH odporuje tradičnímu církevnímu učení, jak jsme ukázali výše.
2 DH pouze vyjasňuje lidská práva, která jsou zaručena přirozeným zákonem.
Přirozený zákon klade práva člověka pod a nikoliv nad práva Boží.
3 DH neruší katolický model vztahů Církve a státu.
To zcela jistě ruší! Odstavec č. 2 osvobozuje stát od povinnosti k jediné pravé Církvi plynoucí ze samé jeho podstaty.
4 DH je napsaná v kontextu moderního světa, kde každý věří v lidská práva.
Odkdy se Církev musí přizpůsobovat světu a nikoliv svět Církvi?
5 DH neučí, že člověk má právo na omyl.
Jestliže stát musí zaručit občanské právo praktikovat veřejně mylná náboženství, pak se z Boha činí ten, kdo zaručuje právo na omyl.
6 DH je naléhavou prosbou k moderním vládám, aby zaručily půl chleba, což je lepší, než žádný chleba.
Pravá katolická nauka je tak logická a tak konzistentní, že vzdát se čehokoliv z ní znamená vzdát se jí celé. A která ovce se spasila tím, že se vydala vlkovi?
7 Katolíci se nesmí z moderního světa stáhnout do naukového ghetta.
Katolíci musí udělat všechno, co musí udělat, jít kamkoliv musí jít, aby nezahodili Boží práva nebo nezradili jeho čest. Znamená-li to mučednictví, nechť se tak stane!
Kyrie eleison.
Překlad: D. Grof