Obviňuji radu (2012)
P. Francois Chazal, FSSPX
V Den dobytí Bastilly 14. července vydává generální kapitula FSSPX prohlášení pro veřejnost (zde), které je místy sentimentální, ale na první pohled nevypadá tak zle. Je ale mnohem slabší než deklarace arcibiskupa Lefebvra z roku 1974 (deklarace na konci článku zde), kterou vám nyní doporučuji k přečtení, abyste ten úpadek viděli sami.
Jedovatost tohoto prohlášení se nachází v závěru, ve zmínce o některých nutných podmínkách toho, aby bylo FSSPX kanonicky uznáno ze strany nového Říma. Těchto šest politováníhodných podmínek, které byly později rozeslány v interním dopise z 18. července (Oběžný dopis představeným distriktů FSSPX), se naštěstí dostaly na veřejnost a zasluhují si vaše zvláštní zvážení.
3 PODMÍNKY SINE QUA NON (neboli nutné podmínky)
Svoboda zachovávat, předávat a učit zdravou nauku neměnného církevního Magisteria a neměnné pravdy Boží Tradice; svoboda bránit, uvádět na pravou míru a kritizovat dokonce i veřejně, ty, kteří jsou zodpovědní za omyly nebo novoty modernismu, liberalismu, Druhého vatikánského koncilu a jejich důsledků; výlučné užívání liturgie z roku 1962; zachování svátostné praxe, kterou máme nyní (včetně kněžského svěcení, biřmování a manželství); přislíbení přinejmenším jednoho [dalšího] biskupa.
Nejprve to zní pěkně. Ale tento nárok na svobodu, abychom mohli věci učit, odsuzovat nebo si je podržet není bojem arcibiskupa Lefebvra. On jasně vyjádřil, že první podmínkou sine qua non je návrat Říma k Tradici. Čelíme syndromu Doma Gerarda a Campos. Dom Gerard v červenci 1988 řekl: „Našemu protimodernistickému vystupování se nebude klást žádná překážka.“ Viděli jsme pak, co se stalo s touto svobodou, kterou člověk doufá získat od nepřátel pravdy... nakonec byli oklamáni. Kdo to může popřít? Proto je nejtěžší hřích této první skupiny [podmínek] skrytý. Je to oficiální hřích VYNECHÁNÍ požadavku, který jsme po 40 let vznášeli vždy: aby nový Řím přestal ukřižovávat Církev. Toto je typická pachuť liberalismu, který vždy říká: „žij a nech žít“, „projev nesouhlas, ale neodsuzuj a nebuď příliš svárlivý“, „svobodná Církev ve svobodném státě“, „svoboda názoru jednotlivce a svoboda nesouhlasit s druhými, aniž bychom je odsuzovali“ atd.
Za druhé, kdo jsou ony provinilé osoby, o nichž se v podmínkách mluví? ... Jsou to prosté a snadné laické či kněžské cíle, nebo biskupové, kardinálové a papeži? V roce 1974 a následně arcibiskup trvale ukazoval na nový Řím a zvláště papeže. Mluvil o zednářství vládnoucím v Římě. Podívejte se na DICI a uvidíte změnu postoje: dáváme si pozor, abychom příliš silně nesouhlasili s papežem.
Za třetí, v liberální demokracii má člověk dokonalé oprávnění bránit, opravovat a kárat druhé, přesně jak to nedávno řekl jeden francouzský biskup: „Nechte je přijít; nechte je připojit se k nám a nesouhlasit s Druhým vatikánským koncilem, protože my zase nesouhlasíme s ostatními dvaceti koncily!“ Oni nám tedy na oplátku budou vyčítat katolickou pravdu, nebo ji prostě naředí tím, že jednoduše smísí naše věřící se špatnými katolíky, jak se toho arcibiskup obával v roce 1988.
Jak potom může jeden biskup zajistit budoucnost Tradice (600 kněží FSSPX a asi 400 dalších kněží)? Kdo jej bude vybírat, papež, komise nebo FSSPX? Bude nám zaručeno, že nebude liberál?
3 ŽÁDOUCÍ PODMÍNKY („vhodné podmínky“):
Vlastní církevní tribunály v první instanci; vynětí domů Bratrstva sv. Pia X. z pravomoci diecézních biskupů; Papežská komise pro Tradici v Římě, závislá na papeži, s většinou členů a s tradičně smýšlejícím předsedajícím.
Arcibiskup Lefebvre nařídil FSSPX využívat vlastní tribunály, aby se vyhnulo zneužití pravomoci ze strany Novus Ordo tribunálů. A my si nyní máme chtít jen ponechat tribunály nižšího typu a tím už nepřímo předat záležitosti ve vážných věcech novému Římu. A který kodex [kanonického práva] budeme nuceni používat: velmi pokažený nový kodex z roku 1983 nebo kodex z roku 1917?
Kterýkoliv věřící by měl povyskočit hrůzou při takové vyhlídce: FSSPX již nebude „operací přežití“ vyjímající věřící zcela z dosahu místních modernistických diecézí. Nyní si již jen přeje být vyňato z jejich pravomoci. Přejeme si jen, aby St. Nicolas Du Chardonnet, St. Mary, Kansas, OLVC, Manila a naše jiné domy byly vyňaty z vlivu modernistických biskupů, nebo jim tímhle zabraňujeme v tom, aby nás vedly, dokud krize v Církvi neskončí?
Protože nový Řím trvale přehazuje skupiny spadající pod Ecclesia Dei zpět pod diecéze, jak můžeme předem a sami takovou příšernou možnost připustit a nabídnout ji na stříbrném podnose? Doposud jsme věřili, že boj proti nové linii vnucené nám vedením FSSPX má za cíl vyvarovat se toho, aby se FSSPX nedostalo pod smilný nový Řím. Nyní má tento boj také za cíl zachránit FSSPX ze spárů Novus Ordo diecézí!
Pontifikální komise spadající pod papeže je pleonasmus, [Užití více slov než je třeba pro vyjádření významu.] protože cokoliv pontifikálního spadá pod papeže. Za druhé, nic není upřesněno ohledně většiny a předsednictví v této komisi, protože sám úřadující papež může tvrdit, že je pro Tradici nebo může jmenovat členy skupin spadajících [nyní] pod Ecclesia Dei, ba dokonce i konzervativní Novus Ordo osoby, které samy sebe vidí jako tradiční. Přesně by mělo být řečeno, že většinu bude mít FSSPX. Ale když nový Řím požádáme o takovouto závislost, víme již, kam se nejednoznačnost termínu „pro Tradici“ nachýlí. A jelikož je to z naší strany pouze přání, bude-li na tom papež trvat, většinu a předsednictví v této „papežské pontifikální komisi závislé na papeži“ ... mohou zaujmout modernisti. Bůh nám nedovol chtít tuto nemastnou neslanou břečku.
Překlad: D. Grof
