Vážné a nevyhnutelné otázky ohledně biskupských svěcení FSSPX (2026)
3. února 2026
P. Francois Chazal
Oznámení o možných biskupských svěceních plánovaných na 1. července 2026 vyvolává u věrných tradičních katolíků vážné a nevyhnutelné otázky.
Pokud se taková svěcení skutečně odehrají bez usilování o schválení, mandát či „regularizaci“ ze strany modernistického Říma a budou vykonány výhradně pro zachování katolické Víry, kněžství a platných svátostí, pak bude tento čin nejen legitimní, ale i heroický – bude přímo následovat ve stopách arcibiskupa Marcela Lefebvra a biskupa Antônia de Castro Mayera z roku 1988.
Biskupská svěcení v době vážné krize nejsou aktem vzpoury, ale aktem nutnosti. Existují proto, aby zajistila pokračování kněžství, které je platné, nedělá kompromisy a je prostého věroučných pochyb, koncilního jedu a rozkladného vlivu modernismu Druhého vatikánského koncilu.
Pokud jsou však tato svěcení jakýmkoliv způsobem spojena s vyjednáváními, normalizací či usmiřováním koncilní církve, pak riskují, že se stanou jen dalším manévrem Novobratrstva – vnějškově tradičním, přesto vnitřně kompromisním.
Takzvaný současný „Řím“ není Římem Tradice. Koncilní církev od zahájení Druhého vatikánského koncilu nejenže neopravila své omyly, ale naopak prohloubila přijetí modernismu, liberalismu, ekumenismu, náboženské svobody a principů inspirovaných zednáři. Tyto omyly už nejsou náhodné; jsou systematické a věroučně závazné.
Usilovat o schválení ze strany takové struktury není obezřetnost – je to nebezpečná naivita.
Arcibiskup Lefebvre nevysvětil v roce 1988 biskupy, aby později Tradici podřídili právě těm autoritám, které ji ničí. Každý dnes vysvěcený biskup proto musí:
• být neústupně proti Druhému vatikánskému koncilu (falešným naukám),
• veřejně odporovat věroučnému kompromisu,
• nebýt ochoten vyjednávat o Víře kvůli kanonickému uznání,
• být připraven být pronásledován, marginalizován a očerňován, jako tomu bylo u biskupa Richarda Williamsona.
Historie již ukázala, jak se zachází s biskupy věrnými Tradici – jsou vylučováni, umlčováni, kritizováni – dokonce i svými bývalými bratry – prostě proto, že odmítají kompromis. Ačkoliv byl biskup Williamson mnohými označován za „neposlušného“, zůstal věrný původnímu poslání – odporovat omylu, nikoliv se s ním smířit.
Pokud mají být vysvěceni noví biskupové, musí jasně patřit do linie arcibiskupa Lefebvra – nikoliv pouze svátostně, ale i z hlediska věrouky a morálky. Odpor neexistuje proto, aby vytvářel paralelní struktury kvůli pohodlí, ale aby držel linii, dokud se Řím nevrátí k Tradici.
My v Odporu nadále odporujeme – nikoliv kvůli zahořklosti, ale kvůli věrnosti. Věrnosti vůči Víře, mši svaté, kněžství a poslání, které nám bylo svěřeno.
Nesmí to být gesto pro veřejnost, politický manévr či taktický krok k normalizaci. Musí to být to, co to mělo být v roce 1988:
Zachování katolické Víry bez kompromisu a za každou cenu.
***
Biskupská linie / apoštolská posloupnost
Zdroj: MCSPX
Překlad: D. Grof
