Citáty arcibiskupa Lefebvra o ekumenismu (2019)
„Ekumenismus není posláním Církve. Církev není ekumenická, je misijní. Cílem misijní Církve je obracet. Cílem ekumenické církve je nalézt to, co je pravdivé v omylech a na této úrovni zůstat. Znamená to popřít pravdu Církve.“ (14. dubna 1978)
*
„...a tohle, to je opravdu moderní hereze, jíž můžeme tímto novým termínem nazvat, protože se opravdu zdá, že existuje nová hereze kromě modernismu, liberalismu a všech těch starých omylů, zdá se mi, že můžeme tento moderní omyl definovat: ekumenismus, tento falešným ekumenismus.“ (Přednáška v Écônu 16. května 1978)
*
„Pak přišel tento ohavný ekumenismus, který není ničím než prostředkem k tomu, aby liberální ideje pronikly do Církve, protože to je princip náboženské svobody, princip, který je v ústavě, v Deklaraci lidských práv.“ (Přednáška 21. prosince 1984)
*
„Chceme být v dokonalé jednotě se Svatým Otcem, ale v jednotě katolické Víry, protože existuje jenom tato jednota, jež nás může sjednocovat. Ne však tento typ ekumenické jednoty, tento druh liberálního ekumenismu, protože si myslím, že tohle je to, co nejlépe definuje moderní sklony a to, o čem bychom se takřka mohli vyjádřit jako o „moderní herezi“. Jak jsem měl příležitost říct v Essenu, myslím si, že to, co nejlépe definuje celou krizi v Církvi, je opravdu tento liberální ekumenický duch. Říkám liberální ekumenismus, protože existuje jistý ekumenismus, který, kdyby byl správně definován, by mohl být přijatelný. Ale liberální ekumenismus, takový, jaký je praktikován současnou Církví, a zvláště od Druhého vatikánského koncilu, s sebou nutně nese opravdové hereze.“ (přednáška 14. dubna 1978)
*
„Církev v průběhu 60. let [20. století] – to znamená během koncilu – vstřebala hodnoty, které pocházejí z vně Církve, z liberální kultury – due secoli – z dvou století liberální kultury. Je to jasné: jsou to „práva“ člověka, je to náboženská svoboda, je to ekumenismus. Je to satanské.“ (Přednáška 13. prosince 1984)
*
„V tomto světě existují síly odporující našemu Pánu a jeho vládě. Satan a vědomí či nevědomí pomocníci Satana odmítají tuto vládu, tuto cestu spásy a bojují za zničení Církve. A tak se Církev díky Božskému Zakladateli účastní ohromné bitvy. Satan využíval a využívá všechny prostředky, aby zvítězil. Jedním z posledních, extrémně účinných úskoků je zničit bojového ducha Církve tím, že ji přesvědčí, že už neexistují žádní nepřátelé, a že musíme složit zbraně a začít dialog míru a přátelství. Toto klamné příměří dovolí nepříteli proniknout všude a rozložit síly Církve. Tímto příměřím je liberální ekumenismus, ďábelský nástroj sebezničení Církve. Tento liberální ekumenismus vyústí v neutralizaci zbraní, jimiž jsou liturgie s mešní Obětí, svátosti, breviář, liturgické svátky, neutralizace a uzavření seminářů...“ (Arcibiskup Lefebvre kardinálu Šeperovi)
*
„Nepřítelem Écônu není ten či onen člověk ve Vatikánu nebo někde jinde. Nepřítelem Écônu je liberalismus, ničitel Církve. A pokud jde o lidi, kteří slouží tomuto liberalismu a kteří mají za cíl nás srazit, ti nejsou našimi osobními nepřáteli – jsou jen pěšáky liberalismu. Člověk musí pochopit toto: Naše bitva není konfrontací mezi osobami a povahami. Jde to mnohem dál: je to bitva víry proti omylu.“ (Rozhovory s arcibiskupem Lefebvrem, José Hanu)
*
Ježíš není [jen] volbou. „Qui non est mecum, contra me est. – Kdo není se mnou, je proti mně.“ (Mt. 12, 30) Popírat to, je základním omylem náboženské svobody a ekumenismu. (Marcel Lefebvre, Duchovní cesta, Kansas City: Angelus Press, e-kniha)
*
A skrze samotnou tuto skutečnost toto „Tajemství naší Víry“ [tj. tradiční mše] přemáhá všechny omyly protestantismu, islámu, judaismu, modernismu a materialistického, socialistického a komunistického sekularismu. Žádný omyl nemůže odolat naší svaté katolické mši. Mše je protiekumenická ve smyslu ekumenismu praktikovaného od koncilu – konkrétně jednoty všech náboženství ve směsi modlitby bez dogmatu, bez morálky, bez specifických zákonů, a shody založené na několika dvojznačných sloganech jako „práva člověka“, „důstojnost člověka“, „náboženská svoboda“. Naopak, Novus Ordo je přesně onou zástavou tohoto falešného ekumenismu reprezentujícího vyhlazení katolického náboženství a katolického kněžství. (Dopis přátelům a dobrodincům, únor 1982)
*
Satan, otec lži, jak jej nazývá Náš Pán, má mimořádný talent nalézat některá slova, jimž připisuje nový smysl, takže díky jejich dvojznačnosti dosahuje přijímání ničivého klamu, který vyvrací i nejlépe etablované společnosti. Nalezl jej v tomto „ekumenismu“ koncilu, který stvořil ekumenickou liturgii, ekumenickou Bibli a ekumenický katechismus sjednocující pravdu a klam, spojující pravdivé a mylné. Nejstrašlivějším výsledkem tohoto spojení je katolicko-protestantská mše, otrávený zdroj, který se následně podvoluje nesčetným zničujícím vlivům – zřeknutí se Církve, pravé Víry, svatokrádeže, rozervání jednoty Církve, šíření různých druhů přesvědčení, jež jsou nehodné Církve.
Existuje však důsledek, nad nímž člověk dostatečně často nepřemýšlí. Je to zničení katolických národů, které již ve svaté mši nenacházejí zdroj politické jednoty založené na jednotě katolické Víry. Proto se od nynějška musí katolický národ podobným způsobem proměnit na ekumenický stát – pluralistický; a velmi brzy shledává, že je sekularizovaný a neutrální, ne-li ateistický. Ekumenická mše logicky vede k apostazi. Člověk nemůže sloužit dvěma pánům, člověk se nemůže lhostejně sytit buď pravdou, nebo klamem. Klam přikrášluje naše špatné sklony, jež převáží nad pravdou, která je asketičtější a náročnější. Člověk musí za každou cenu zůstat svázán s pravdou bez příměsí. Papež Pius IX. důrazně kritizoval tyto liberální katolíky, kteří věří, že mohou sjednotit klam a pravdu, dobro a zlo, aby potěšili své současníky. Zdali nás tento otrávený ekumenismus dosahuje skrze hierarchii nebo ne, onen kanál není důležitý – jed je tím, co musí člověk odmítnout spolknout. Je to věcí striktní poslušnosti vůči Našemu Pánu Ježíši Kristu, Církvi všech časů, všem nástupcům Petrovým. Proto si ponecháme katolickou liturgii, katolické Písmo svaté a katechismus – ...Každý musí ve svém čase v Církvi usilovat o to zůstat katolickým a zachovat katolickou Církev. Dle tohoto předsevzetí a jeho realizace budeme souzeni Naším Božským Pánem. (Dopis přátelům a dobrodincům, březen 1978)
*
Protože jsme obklopeni ruinami způsobenými zkažením myslí a srdcí, nabývá důkaz životaschopnosti Církve všech časů nevyčíslitelnou hodnotu. Je nám dovoleno doufat, že můžeme obnovit zničené oltáře, že můžeme znovu sloužit pravou mešní Oběť. Naproti tomu, když člověk žije s ekumenickou Eucharistií, která je demokratická a liberální, sebezničení pokračuje, navzdory všem výzvám k pořádku a prohlášením nanejvýš hodným respektu a navzdory nejspektakulárnějším obřadům. „Nisi Dominus aedificaverit domum in vanum laboraverunt qui aedificant eam.“ – „Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají, kdo jej stavějí.“ Proto jsou oltář Oběti smíření, dědictví nové a věčné smlouvy; Tělo a Krev Ježíše základním kamenem Církve, z něhož prýští vody věčného života. (Dopis přátelům a dobrodincům, říjen 1979)
Zdroj: The Catacombs
Překlad: D. Grof
