Vita mutatur, non tollitur (2025)
Pohřební řeč, kterou pronesl arcibiskup Carlo Maria Viganò na adresu Msgr. Richarda Nelsona Williamsona.
Biskup Richard Nelson Williamson
8. března 1940 – 29. ledna 2025
Tuis enim fidelibus, Domine,
vita mutatur, non tollitur;
et, dissoluta terrestris hujus incolatus domo,
æterna in cælis habitatio comparatur.
Tvým věrným, Pane,
život se mění, nikoliv odnímá;
a když se rozpadne dům tohoto pozemského přebývání,
věčný příbytek v nebesích připraven bývá.
Praef. Defunct.
Drahý přítel, ctěný bratr v biskupské službě, druh v boji ukončil svou pozemskou pouť a odešel na věčnost. A v těchto hodinách smutku, zmírňovaných jen pohledem Víry, nemůžeme než zaplakat nad jeho odchodem, vzpomínat na jeho vysilující boj, věrnost, práci ve službě svaté Matky Církve a obracet se k přímluvné modlitbě za jeho duši.
Mé bratrské přátelství s biskupem Williamsonem je relativně nedávné. Začalo, když jsem se dostal do střetu s římskými autoritami poté, co jsem si uvědomil koncilní revoluci a její ničivé účinky – k čemuž Jeho Excelence dospěla dávno přede mnou. Z našich setkání si uchovávám vzpomínku na jeho schopnost krotit svou bezvýhradnou oddanost katolické Pravdě duchem opravdové křesťanské Lásky a neúnavnou sílu při hlásání Slova, opportune, importune [vhod i nevhod]. Vzpomínám si na jeho skromné a přívětivé chování. Byl to pravý britský gentleman a měl silný smysl pro humor. Jeho obrovská erudice mu nebránila v tom, aby se choval prostě a skromně, a to i ve svém chudém oblečení. Dobře si vzpomínám na obnošenou sutanu, kterou obvykle nosil, a na jeho nechuť k strojeným formalitám.
Protože konvertoval z anglikánství a byl formován v tradiční Víře ve škole velkého arcibiskupa Marcela Lefebvra, věděl, jak mu zůstat věrný i tváří v tvář selháním svých spolubratrů, když lidské ohledy a diplomatické kalkulace převážily nad odkazem tohoto francouzského arcibiskupa. Biskup Williamson byl neposlušný vůči odpadlému Římu; neposlušný vůči zesláblému konzervativismu, který zapomněl na pravé důvody své existence; neposlušný vůči světu, který není schopen unést pravdu, jež mu byla řečena do očí. Tato zdánlivá neposlušnost – která jej nerozlučně pojí s postavou monsignora Lefebvra, „biskupa rebela“, který se odvážil zpochybnit modernismus Pavla VI. a Jana Pavla II. – byla důvodem, proč byl v roce 2012 opuštěn a vyloučen z Bratrstva sv. Pia X., do něhož patřil, kvůli odmítnutí přijmout dohodu s koncilní Římem a s pseudokonzervativismem Benedikta XVI.
Od té doby se monsignor Williamson věnoval budování „katolického odporu“, který by mohl účinně čelit na jedné straně odpadlictví římských autorit a na druhé straně kompromisům a ústupkům Bratrstva sv. Pia X., jehož představení byli stále více pohlceni snahou o kanonickou normalizaci. Biskup Williamson byl svobodným člověkem, zvláště v tom, že se odmítal podřídit politické korektnosti a nikdy se nezabýval tím, jaký obraz o něm vytvářel tisk. Ve své jasné geopolitické vizi předvídal mnoho idejí, které se dnes potvrzují fakty, počínaje rolí sionismu při útoku na křesťanskou společnost. Snášel zkoušky a pokoření, aniž by usiloval o pozornost, zachovával si klid duše a ve všem usiloval pouze o Boží slávu a vlastní připodobnění Kristu Knězi.
Když jsem v roce 2020 pozvedl svůj hlas, abych odsoudil psychopandemický podvod, měli jsme příležitost sdílet stejnou vizi světa a jeho geopolitických bojů a rozpoznat v globalismu bod sbližování moderních ideologií a ve vztahu mezi hlubokým státem a hlubokou církví skutečnou hrozbu pro lidstvo a Církev.
Byl vroucím ctitelem Nejsvětější Panny Marie, zejména Naší Paní Fatimské. Jeho přesvědčení o vítězství Neposkvrněného Srdce podle příslibů Panny Marie bylo majákem jeho vnitřního života a jeho jednání a věrná recitace svatého růžence jeho nepřemožitelnou zbraní.
Krvácení do mozku, které ho v posledních týdnech postihlo, mu díky Boží milosti nezabránilo přijmout útěchu svátostí a být doprovázen těmi, kteří mu byli nablízku ve chvíli, kdy obdormivit in Domino [zesnul v Pánu]. Takto, v klidném spánku těla, Pán chtěl, aby uzavřel svůj život strávený jako bojovník v zákopech Církve svaté, oplakávaný přáteli a stále respektovaný protivníky.
Katolická nauka o přímluvných modlitbách za zemřelé, podivuhodně vyjádřená v tradiční liturgii, kterou biskup Williamson vždy žárlivě uchovával a předával, čerpá z druhé knihy Makabejské ve Starém zákoně: Propterea Judas Macchabaeus… pro defunctis expiatorium sacrificium obtulit, ut a peccato solverentur [Proto dal Juda Makabejský... přinést smírčí oběti za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy.] (2 Mak 12:45)
V této smírčí Oběti slavíme slavnostní pohřeb našeho ctěného bratra biskupa. Oběti předznamenané znameními Starého zákona a naplněné v Kristu v Nové a věčné smlouvě. Oběti, kterou biskup Williamson slavil denně v podobě, jak ji po staletí uchovávala Církev svatá, neboť v ní právem spatřoval naplnění dávných příslibů a příslib nekonečných milostí pro budoucnost.
Nakonec je to právě mše svatá, která sjednocuje všechny katolíky, a zejména nás služebníky Boží v nepřetržitém procesí, které prochází všemi oblastmi země a všemi časy až do konce světa. Je to apoštolská mše, mše sv. Řehoře Velikého, sv. Pia V., sv. Pia X., otce Pia a monsignora Lefebvra. Mše, která je naše, neboť je modlitební syntézou naší víry, víry Církve. Mše, která je naše a věřících, a přesto by nás o ni koncilní a synodální Řím připravil, protože dobře ví, že tento ctihodný obřad vyvrací a odsuzuje všechny jeho omyly, všechno jeho zbabělé mlčení, všechny jeho hanebné spoluviny.
Tu es sacerdos in æternum secundum ordinem Melchisedech [Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova], říká Boží Moudrost. Dokud existují kněží a biskupové, kteří následují příkladu pravých pastýřů, jako byli arcibiskup Lefebvre a biskup Williamson, věčná Oběť neustane a díky ní se nám podaří vítězně projít těmito dramatickými okamžiky soužení, které předznamenávají poslední časy.
Toto splynutí s Obětí nemůže být pouze rituální. Každá kněžská duše – říkám to vám, drazí bratři duchovní – se také musí stát mystickou obětí po vzoru čisté, svaté a neposkvrněné oběti, aby na svém vlastním těle doplnila to, co zůstává (trpěti) z útrap Kristových pro jeho tělo, to jest pro Církev [adimpleo ea quæ desunt passionum Christi, in carne mea, pro corpore eius, quod est Ecclesia] (Kol 1:24). Právě to udělal biskup Williamson, který přijal snášet pronásledování a vyhnanství z lásky ke Kristu, aby se vyhnul porušení slavnostních závazků přijatých v plnosti kněžství.
V ráji jsou všichni svatí všech časů shromážděni při klanění Beránkovi a Nejsvětější Trojici při věčné nebeské liturgii a jsou sjednoceni láskou dokonalé Oběti. Modleme se, aby byl biskup Williamson přijat do těchto nebeských řad, a aby nás odtud sledoval, jak opakujeme posvátná gesta a svatá slova, která měl na rtech ještě několik dní předtím, než nás opustil.
Biskupské heslo monsignora Williamsona bylo Fidelis inveniatur [Kéž je shledán věrným] a bylo převzato z prvního listu Korintským: Sic nos existimet homo ut ministros Christi et dispensatores mysteriorum Dei. Hic iam quæritur inter dispensatores ut fidelis quis inveniatur (1 Kor 4:1–2). [Tak smýšlej o nás každý jako o služebnících Kristových a správcích tajemství Božích! Tu však se žádá od správců, aby každý byl shledán věrný.] Rozdělovatel totiž není vlastníkem dobra, ale tím, kdo je musí předat tak, jak je přijal, těm, kteří přijdou po něm. A přesně to udělal náš bratr biskup, pamětliv slov apoštola: Ego enim jam delibor, et tempus resolutionis meæ instat. Bonum certamen certavi, cursum consummavi, fidem servavi. In reliquo reposita est mihi corona justitiæ, quam reddet mihi Dominus in illa die, justus judex: non solum autem mihi, sed et iis, qui diligunt adventum ejus. [Vždyť já se již vydávám v oběť a čas mé smrti nastává. Dobrý boj jsem bojoval, běh (života) jsem dokonal, víru jsem zachoval; pro budoucnost je mi připravena koruna spravedlnosti. Tu mi dá v onen den Pán, spravedlivý soudce; ale nejen mně, nýbrž i všem těm, kdož se těší na jeho příchod.] (2 Tim 4:6–8)
+ Carlo Maria Viganò, arcibiskup
31. ledna 2025
Na svátek sv. Jana Boska, vyznavače.
Zdroj: Exsurge Domine
Překlad: D. Grof
