Poslední Komentář Eleison – Komuniké k úmrtí J. E. biskupa Williamsona (2025)
1. února 2025
POSLEDNÍ KOMENTÁŘ ELEISON – KOMUNIKÉ K ÚMRTÍ J. E. BISKUPA WILLIAMSONA
Jeho Excelence biskup Williamson odešel na věčnost včera, 29. ledna 2025, ve 23:23 h po „několika minutách“ posledního utrpení. V pátek 24. ledna večer utrpěl krvácení do mozku a byl převezen do nemocnice. Své poslední dny strávil v klidném, i když slábnoucím stavu, obklopen duchovními a věřícími, kteří se u jeho lůžka ustavičně modlili na přímluvu Matky Boží, které byl po celý život tak oddán, a které vděčil za to, že ho ve dvaceti letech přivedla ke svaté katolické víře.
Richard Nelson Williamson se narodil 8. března 1940, na svátek sv. Jan z Boha, v Londýně v Anglii do středostavovské nepraktikující anglikánské rodiny jako druhý ze tří synů Johna a Heleny Williamsonových. Jako inteligentní chlapec získal stipendium ke studiu na Winchester College, kde získal klasické humanitní vzdělání, a poté nastoupil na univerzitu v Cambridge, kde studoval anglickou literaturu. Po ukončení studia Richard Williamson dva roky učil na škole v Ghaně, než v bouřlivých šedesátých letech získal místo na chlapecké škole sv. Pavla v Londýně.
Během těchto let Williamson trávil stále více času kladením si otázek týkajících se historie, kultury a smyslu života. Jeho vášeň pro Beethovena, Shakespeara a mnoho dalších klasiků západního kánonu, která mu vydržela po celý život, mu stále více otevírala mysl pro duchovní rozměr člověka. Náhodné setkání se spisy sv. Tomáše Akvinského a sv. Augustina z Hippo, stejně jako zájem o velká mariánská zjevení moderní doby, ho přivedly k poznání katolického náboženství a v roce 1971 jej P. John Flanagan přijal do katolické Církve.
Uprostřed neomodernistických koncilních zmatků byla Williamsonova snaha o povolání odmítnuta jak diecézí Arundel a Brighton, tak londýnskou oratoří Brompton. S podporou P. Flanagana vstoupil Williamson v roce 1972 do semináře Bratrstva sv. Pia X. ve švýcarském Écônu pod vedením arcibiskupa Marcela Lefebvra.
Díky solidnímu základu v klasickém vzdělání a jazycích byl Richard Williamson jedním z první skupiny seminaristů, kteří byli v horkém létě 1976 vysvěceni na kněze. Protože byl rozeným učitelem, zůstal v seminářích Bratrstva nejprve jako profesor ve švýcarském Weissbadu a pak až do roku 1982 v samotném Écônu. Stal se spolehlivým důvěrníkem arcibiskupa Lefebvra. Když francouzské filmové štáby navštěvovaly v 70. letech seminář v Écônu, měl za úkol je provázet a poskytovat rozhovory seminarista Williamson. Když koncilní Řím Bratrstvu při jednáních arcibiskupa Lefebvra s kardinálem Ratzingerem v 80. letech předběžně nabídl jednoho biskupa, monsignor Lefebvre určil P. Richarda Williamsona.
Nejdelší období své kněžské kariéry strávil jako rektor semináře sv. Tomáše Akvinského v connecticutském Ridgefieldu v letech 1982–1988 a pak v minnesotské Winoně v letech 1988–2003. Uprostřed tohoto období byl P. Richard Williamson vysvěcen na biskupa spolu s otci Bernardem Fellayem, Alfonsem de Galarretou a Bernardem Tissierem de Mallerais. Biskupská svěcení v Écônu, která arcibiskup Lefebvre nazval „Operace přežití“, měla za cíl zachovat přežití tradičních katolických svátostí v době pokračující krize Církve. Biskup Williamson u tohoto poslání později setrval jako spolusvětitel biskupa Rangela v roce 1991, po smrti biskupa de Castro Mayera z brazilského Camposu.
Když biskup Williamson působil jako profesor v semináři Panny Marie Spoluvykupitelky v argentinském La Reja, v rozhovoru pro švédskou televizi v roce 2008 vyjádřil názory, které jsou v rozporu s „posvátným narativem“ sekulárního režimu i koncilní církve o předpokládané genocidě Židů během druhé světové války. Tyto komentáře byly následně využity k vyvolání obrovské mediální bouře v roce 2009, kdy papež Benedikt XVI. prohlašoval, že sňal údajné „exkomunikace“ biskupů FSSPX, které následovaly po biskupských svěceních v Écônu.
Biskup Williamson, který byl po této epizodě vedením FSSPX prakticky uvězněn v Londýně, důrazně kritizoval pokus o vyjednávání s Římem, v jehož čele stál představený Bratrstva biskup Fellay, jako odchylku od základní zásady arcibiskupa Lefebvra pro spolupráci Bratrstva s Římem – že by neměla existovat praktická dohoda bez věroučné shody ohledně omylů, které se šířily během Druhého vatikánského koncilu a po něm.
Protože biskup Williamson nebyl ochoten svou kritiku odvolat, byl v roce 2012 z FSSPX vyloučen a usadil se v Broadstairs v Kentu u moře, kde se kdysi vylodil sv. Augustin z Canterbury, aby přinesl Evangelium Anglosasům. Sám biskup od této chvíle až do své smrti zůstal pozoruhodně čilý a apoštolsky aktivní. Pomáhal zakládat síť „nezávislých hnízd Odporu seskupených kolem mše svaté... bez struktury falešné poslušnosti toho typu, která sloužila v 60. letech k potopení oficiální Církve a nyní potápí Bratrstvo sv. Pia X.“ Často cestoval po světě a navštěvoval tyto základny „Odporu“ a stal se prominentním biskupským hlasem na internetu a v sociálních médiích, kde jeho velmi populární kázání a přednášky pomáhaly přitáhnout novou generaci mladých lidí k víře a tradici.
Asi nejtrvalejším odkazem bude linie biskupů, které vysvětil, počínaje P. Jeanem-Michelem Faurem v roce 2015. Následovala biskupská svěcení Doma Thomase Aquinase Ferreiry da Costy (2016) a P. Gerarda Zendejase (2017). Tímto jednáním se zesnulý biskup snažil zachovat předávání tradičních svátostí s jistou platností pro dobro věřících, kteří mají pochybnosti. Kvůli covidové pseudopandémii v letech 2020–2022 a následné celosvětové vládní tyranii bylo jeho další motivací zajištění tradičních svátostí pro věřící po celém světě vzhledem k vyhlídkám na omezení cestování a perzekucím. Proto biskup Williamson neveřejně vysvětil P. Giacoma Balliniho (2021), P. Michala Stobnického (2022) a P. Paula Morgana (2022). Syn arcibiskupa Lefebvra se až do konce držel jeho pastorační praxe.
Biskup Williamson byl neohroženým majákem pravdy ve stále temnějším moderním světě a byl obdivován a milován věřícími po celém světě. Bude nám velmi chybět.
Modleme se, aby se za něj v hodině jeho smrti přimlouvala Panna Maria jako za Svého oddaného apoštola, apoštola jejího růžence a fatimského poselství.
Fidelis inveniatur
Překlad: D. Grof
