Odporné plány zednářů namířené proti katolické Církvi (2023)

 

Odporné plány zednářů namířené proti katolické Církvi (2023)

Oficiální směrnice italských zednářů z roku 1962 s komentářem Ellen Montgomeryové

Je těžké si představit, že na malé komunitě asi devíti tisíc lidí se mohl v 60. letech 20. století názorně demonstrovat Satanův plán na podvrácení katolické Víry, ale právě tak tomu bylo v mém domovském městě! V roce 1964 byla Katolická mládežnická organizace indoktrinována a stala se předvojem používání národního jazyka Novus Ordo mše, kterou promulgoval papež Pavel VI. Náctiletá mládež byla strategicky rozmístěna v chrámové lodi, aby farníkům pomáhala s novými odpověďmi v národním jazyce, které byly po staletí v latině, a říkali je pouze ministranti vycvičení k tomu, aby knězi pomáhali a asistovali mu u oltáře. To byl však jen vrchol ledovce, jak názorně ukazují následující zednářské směrnice.

● Odstraňte sv. Michaela, ochránce katolické Církve, jednou provždy ze všech modliteb při mši i mimo mši. Odstraňte všechny jeho sochy. Tento pokyn byl nepochybně doslovně vykonán ve všech katolických chrámech na celém světě. Modlitba k sv. Michaelovi Archandělovi se v chrámech, i tam, kde se slouží tradiční latinská mše, již po tiché mši svaté nerecituje.

● Ustanovte protestantské duchovní k tomu, aby zrevidovali a desakralizovali mši. Druhý vatikánský koncil tomuto procesu otevřel dveře tím, že na tento koncil přizval duchovní různých denominací. Ve skutečnosti se i v mé malé farnosti dokonce i dětem dovolilo, aby navrhovaly liturgii. Liturgie, kterou po staletí promulgovali svatí muži a dávali jí posvátné a odpustkové modlitby, teď byla dána mládeži, aby si určité části mše tvořila, jak chtěla.

● Vyřaďte veškerou latinu ze mše, z pobožností a písní. Okamžitě začala útočná kritika proti všem katolíkům, kteří si ponechali tradiční latinskou mši. Dokonce i ze strany kněží se snesly urážky na katolíky, kteří nadále vyhledávali a navštěvovali mše jiné, než byla nově vytvořená Novus Ordo mše. Bratrstvo sv. Pia X. převzalo vedení křížového tažení k obraně a zachování kontinuity Víry a vysvětilo biskupy, kteří následně udržují Víru naživu prostřednictvím patřičně vysvěcených kněží, kteří slouží pouze latinskou mši.

● Povzbuzujte ženy, aby v kostele přestaly nosit pokrývku hlavy, a dívky a ženy, aby převzaly roli akolytů a ministrantů. Netrvalo dlouho a uchytilo se to. Během jedné z mých hodin katechismu v jedné malé farnosti poblíž mého domovského města přivedli kněze, který zde byl na návštěvě. Ten se snažil otupit mé děti z 5. a 6. třídy, když chlapcům řekl, že mu toho dne nebudou ministrovat na mši, ale že jejich místo může zaujmout kterákoliv z dívek, která bude chtít. Několik chlapců tím bylo stejně jako já natolik rozrušeno, že jsem opustila toto setkání a promluvila jsem s farním knězem o tom, co se díky tomuto hostujícímu knězi děje v jeho farnosti. Když to otevřeně akceptoval, odešla jsem a rozrušené chlapce jsem toho dne odvedla domů.

● Zabraňte tomu, aby lidé, kteří jdou ke Svatému přijímání, klečeli. A ještě lepší bude, když je přimějete, aby přijímali na ruku. To se stalo jádrem sporu pro ty, kteří chtěli přijímat Tělo Páně v kleče jako já. A při jedné příležitosti kněz upustil Hostii, když jsem si k Přijímání klekla. To mě úplně zničilo a po mši jsem šla vyjádřit svou bolest nad tím, že Hostie upadla. Kněz mě pokáral a zeptal se mě, proč jsem si klekla. Na to jsem odpověděla, že jsem přijímala Božského Spasitele a chtěla jsem ukázat svou úctu, když se mi této pocty dostalo. Všichni známe úpadkovost přijímání Svátosti oltářní neposvěcenýma rukama laických farníků. Proměněné Hostie se odnášejí z chrámu, zapomínají se v lavicích a nacházejí se na podlaze. Hrůzné je, že některé Hostie si odnášejí satanisté, aby je znesvětili.

● Zastavte praxi, kdy se mše svatá slouží před Svátostí oltářní ve svatostánku. Nedovolte žádné svatostánky na stolech užívaných pro mši. Upravte stůl tak, aby vypadal jako jídelní stůl. Tato praxe byla zjevná okamžitě. Svatostánky se odsouvaly stranou, nebo ještě hůř (jak tomu bylo v jednom chrámu v mém domovské městě) byly úplně odstraněny a umístěny do boční kaple, což potlačovalo nutnost při vstupu do chrámu poklekat. Ve všech Novus Ordo chrámech se odstranily oltáře a zavedly se stoly čelem ke kongregaci. V mém kostele, kde jsem byla pokřtěna, kde jsem byla poprvé u sv. zpovědi a přijala Svátost oltářní, a kde jsem byla v roce 1960 biřmována, nechal kněz původní mramorové schody rozbít a odstranit, aby se ujistil, že v tomto interiéru už nikdy znovu nebude vztyčen žádný oltář.

● Odstraňte najednou několik svatých z církevního kalendáře. Se zavedením Novus Ordo v roce 1969 bylo zrušeno nebo odstraněno devadesát tři svatých, protože se rozhodlo, že tito jedinci možná nikdy neexistovali, nebo nikdy nevykonali požadovaný zázrak. Takže je vyřadili a už nemají svůj svátek.

Je pozoruhodné, že na seznamu vyřazených byli i následující světci:

Sv. Kryštof – svatý patron cestovatelů.

Sv. Mikuláš – byl umístěn do „limba světců“.

Sv. Filoména – byla formálně vyřazena. Byla blízkou přítelkyní a pomocnicí faráře arského.

Sv. Voršila – zakladatelka sester Voršilek.

Sv. Jiří – byl proslulý svým bojem proti Satanovi.

● Odstraňte nižší svěcení exorcisty pro boj s démony. V roce 1972 papež Pavel VI. reformoval nižší svěcení. Muži připravující se na vysvěcení na katolické kněze nebo jáhny již nepřijímali nižší svěcení exorcisty, čímž se odstranily pozůstatky této starobylé praxe. Přinejmenším od 3. století totiž latinská Církev muže formálně světila v nižším svěcení exorcisty. Nyní bylo na katolických biskupech jednotlivých zemí zažádat Vatikán, aby ustanovil službu exorcisty, pokud se to pro daný národ jevilo užitečné, a v roce 1999 byl obřad exorcismu katolické Církve revidován a v odstavci 13 se píše, že kněz může být jmenován místním biskupem buď pro jednotlivý akt exorcismu, nebo pro trvalou funkci „exorcisty“.

● Zařiďte, aby řeholní sestry odcházely z řádů, a aby se ženy vzdaly touhy mít povolání stát se řeholnicí. Zařiďte zavření všech katolických škol tak, že omezíte počet řeholních povolání. Účinek prvního způsobil, že nastala druhá část tohoto plánu, který měl nezvratné dopady na počet řeholníků po celém světě a následně na nedostatek katolických škol a nemocnic.

Krátká historie spolu s tabulkou níže nejlépe ukáže výsledky tohoto démonického vlivu. Prvními řeholnicemi, které působily v pozdějších Spojených státech, bylo čtrnáct francouzských Voršilek, které přijely do New Orleans v červenci 1727 a otevřely Akademii Voršilek. Další řády, které následovaly, byly: Společnost dcer křesťanské lásky sv. Vincenta de Paul v roce 1809, sestry Dominikánky sv. Kateřiny Sienské v roce 1822, sestry sv. Anny v roce 1850 a sestry Božího Milosrdenství v roce 1886, abychom jmenovali alespoň některé.

Na vrcholu v 60. letech 20. století sloužilo třináct tisíc katolických škol více než pěti milionům studentů. V roce 2009 sesbíralo Centrum pro aplikovaných výzkum apoštolátu na univerzitě v Georgetownu nejnovější data. Ve Spojených státech bylo více katolických sester starších devadesáti let než těch, kterým bylo méně než devadesát let. Počet stárnoucích sester, které vymírají, je mnohem větší než počet těch, které vstupují do řeholního života.

„Když se průměrná katolická žena ve Spojených státech od 19. století do 60. let 20. století poohlížela po příležitostech ve vzdělání, zdravotnictví, práci a ve vedoucích pozicích, viděla řádové sestry,“ řekla Kathleen Cummingsová, historička a profesorka na Univerzitě Notre Dame. „Od 60. let je opak pravdou. Dnes průměrná katolická žena vidí příležitosti ve vzdělání, zdravotnictví, práci a ve vedoucích pozicích mimo církevní strukturu – obrátilo se to.“

Dopad tohoto ďábelského plánu lze snadno vidět i v malém městě v severním New Yorku, kde bývaly tři katolické školy, z nichž dvě provozovaly sestry Voršilky a jednu sestry sv. Josefa. Dnes zde není žádná. Žádné řádové sestry a žádné školy!

Rok	Sestry	Řády	Změna
1720	0	0	-
1730	14	1	+ 14
1840	900	15	+ 886
1965	180 000	300	+ 179 100
2014	50 000	200	Mínus 130 000

 

● Zničte papeže tím, že zničíte univerzity.

Oddělte univerzity od papeže tak, že řeknete, že jim pak vláda ráda poskytne peněžní granty. Změňte názvy náboženských institucí, aby byly ekumeničtější.

Univerzitu Rosary Hill College, mojí alma mater, vedla v roce 1968 sestra Mary Angel OSF. Dnes se škola jmenuje Daemen University a vedení v čele s rektorem Garym Olsonem se skládá výlučně z laických členů.

Mnohé katolické university nyní působí výslovně podle hesla „katolická jen podle jména“. Určité katolické skupiny jako například Cardinal Newman Society se proti tomuto jevu snaží bojovat tím, že jako skutečně katolické propagují pouze ty nejkonzervativnější univerzity.

● Buďte smělí, oslabte papežovu autoritu ustavením biskupské synody.

Papež pak bude představitelem bez výkonných pravomocí, stejně jako Anglii vládne Sněmovna lordů a Sněmovna reprezentantů a král od nich dostává příkazy. Říkejte, že Církev je nyní demokratická. Vychvalujte novou kolegialitu.

Na rok 2015 připadlo 50. výročí Synody biskupů ustanovené během Druhého vatikánského koncilu. Při obřadu k tomuto výročí pronesl František proslov, který představil jeho názory na synodalitu. Slovo „synoda“ je, jak připomněl svým posluchačům, o spolupráci.

„Synodální církev je církev, která naslouchá,“ řekl, a poukázal na to, že vzájemné naslouchání je cílem velké části obnovy Církve od Druhého vatikánského koncilu. „Pro Ježíšovy učedníky včera, dnes a navždy je jedinou autoritou autorita služby, jedinou sílou je síla kříže,“ prohlásil František.

Od té doby František podnikl takové kroky, aby dal Církvi příklady a konkrétní rámec pro „synodálnější Církev“. V roce 2018 vydal nové směrnice, které na všech úrovních synodálního procesu povzbuzují mnohem širší konzultace se členy a organizacemi Církve.

Papež František zvětšil pravomoc Synody biskupů a zařídil to, že je podobná, i když ne identická, s legislativním parlamentním orgánem, který má za cíl posílit zapojení „Božího lidu“ a „dále prosazovat dialog a spolupráci“ mezi biskupy navzájem a mezi biskupy a papežem. Další změny zahrnují formální zachování nových metod konzultování Božího lidu s pomocí dotazníků a předsynodních setkání s věřícími laiky a s lidmi jiných náboženství.

V nové apoštolské konstituci nazvané Episcopalis Communio (Biskupské společenství) papež vysvětlil, že si přeje ze Synody biskupů vytvořit „stálý centrální orgán“... V posledních letech však byly synody kritizovány za to, že slouží, někdy i s využitím donucovacích metod, k zavádění světských způsobů myšlení odporujících věčné nauce Církev zvláště v oblasti mravů.

František je však přesvědčen, že synody musí být nadále vnímavé (někdo by řekl podřízené) vůči měnícímu se světu. Tato změna nastala i u synod o rodině. Jak mnozí argumentují, je tomu tak kvůli tlaku nepravověrných teologů, kteří poměrně naléhavě řídí diskuzi v tom směru, kam chtějí, aby Církev šla.

Abychom pochopili rozdíl, musíme vědět, co je pravověrné. Katolická encyklopedie pravověrné definuje jako „správné přesvědčení nebo čistotu víry“, přičemž „správné přesvědčení“ není „jen subjektivní a spočívající na osobním poznání a přesvědčeních. Je takové, které je v souladu s naukou a směřováním absolutní vnější autority“.

„Touto autoritou,“ říká dále definice, „je Církev založená Kristem a vedená Duchem Svatým. Pravověrný je tedy ten, jehož víra se shoduje s učením katolické Církve.“ G. K. Chesterton definoval pravověrnost jako „jediného bezpečného průvodce morálky či řádu“, ale také jako „jediného logického strážce svobody, inovace a pokroku“.

Na druhou stranu nepravověrnost je dle Oxfordského slovníku „odchylka od přijímaných či pravověrných norem nebo přesvědčení“, i když se ještě nejedná o herezi. Je to spíše „snaha vyjít se světem“, než se postavit za věčné učení a Tradici Církve s rizikem odporu a pronásledování.

● Snižte počet kněžských povolání prostřednictvím ztráty úcty ze strany laiků. Jeden kněžský skandál zničí tisíc kněžských povolání. Důvody pro úbytek katolického kléru ve světě jsou různé, od sekularizace až po pokračující sexuální skandály v Církvi.

Zhroucení západní kultury v 60. letech 20. století rychle infikovalo i samotnou Církev, což způsobilo, že velký počet katolických biskupů a řeholních komunit se začal věnovat tomu, co se dělo na univerzitách a v seminářích již dříve – byl zaujat současnými idejemi a často žalostným přizpůsobením se světu, aby se Církev opět zdála „relevantní“. Jako církevní hnutí to byl v podstatě modernismus. Takřka přes noc to zničilo kázeň a během dalších dvaceti let to podkopalo víru a poslání nespočtu diecézí, řeholních komunit a sociálních agentur – včetně některých kardinálů a kuriálních úřadů v Římě.

A tak slabost převládající církevní kultury, počínaje administrativní kuriální kulturou v Římě, která se bála poškodit pověst Církve a zároveň doufala, že se provinilí kněží napraví, byla jen zřídka ochotna zasáhnout proti těm duchovním, kteří porušovali její nauku, včetně těch, kteří se provinili sexuálním zneužíváním. V důsledku toho sekulární svět považoval za další formu zneužívání to, že se trvalo na sexuální morálce. Skandály se zneužíváním ze strany katolických kněží tak časem nahrály nenávisti, kterou mnozí lidé cítili a stále cítí vůči postoji Církve, který zaujímá proti převládajícím hříchům okolní kultury, včetně hříchů sexuálních. Jistě bylo mnohem více lidí zmateno tím, že Církev trvá na tradiční sexuální morálce, než kolik jich trpělo rukama těch kněží a biskupů, kteří tímto konkrétním způsobem selhali v tom, jak žít Evangelium.

CNN přineslo v roce 2017 zprávu, že takřka polovina katolíků v USA (49 %), řeklo osobám provádějícím průzkum, že mají „vysoké“ či „velmi vysoké“ mínění o cti a etických standardech členů kléru. V prosinci 2018, na konci „pekelného roku“ Církve, tento počet poklesl na 31 %.

V roce 2018 s hanbou rezignoval jeden kardinál a velká porota v Pensylvánii obvinili tři sta katolických duchovních, že v průběhu sedmdesáti let tajně zneužívali děti, a bývalý velvyslanec ve Vatikánu naléhal na samotného papeže, aby odstoupil.

Většina údajných zneužití, zvláště ze zprávy velké poroty, se odehrála před tím, než američtí katoličtí biskupové v roce 2002 zavedli nové protokoly, v nichž se zavázali informovat autority o všech duchovních obviněných ze zneužívání mladistvých.

Několikrát za posledních dvacet let došlo k velkému poklesu mínění katolíků o etice členů kléru, pokaždé když vyšel na světlo nový sexuální skandál zneužití v jejich Církvi. Pokračující sexuální skandál zneužívání ze strany duchovních nevykazuje známky zeslabení, protože probíhá federální vyšetřování a pokračuje zkoumání v nejméně dvanácti státech a v hlavním městě.

Tváří v tvář všeobecnému chaosu Vatikán pokrytecky předkládá správné učení o sexuálních a jiných morálních otázkách, ale jeho činy – nebo spíše jejich nedostatek – mluví hlasitěji než slova.

● Odstraňte zpověď před prvním Svatým přijímáním dětí, aby se až budou starší neobtěžovali před Přijímáním zpovídat. Zpověď pak vymizí.

Tato smutná situace se odehrávala v kostelích po celém světě. Tam, kde bývaly každý týden v sobotu nebo přede mší během týdne fronty ke zpovědi, je teď často pouze pár věřících oddaných praxi časté zpovědi.

Při výuce katechismu ve 4. třídě v kostele sv. Josefa v mém domovském městě se snadno zjistilo, že navzdory tomu, že tyto děti šly před prvním Svatým přijímáním ke zpovědi, ani jedno se od té doby po dobu dvou a více let ke zpovědi nevrátilo. Toto zjištění podnítilo rozhovor s knězem o tom, aby pro tyto mladé vyhradil čas na zpověď. Před tím vyvstala zásadní potřeba znovu je katecheticky poučit ohledně způsobu zpovídání, Desatera přikázání a těžkého a lehkého hříchu. Během měsíce chtěly všechny kromě jednoho jít ke zpovědi.

● Zajistěte, aby Svaté přijímání podávaly ženy a laici. Říkejte, že dnes je věk laiků. Začněte podávat Svaté přijímání na ruku jako protestanti a nikoliv na jazyk. Říkejte, že tak to dělal Ježíš.

Existuje mnoho významných důvodů, proč by věřící katolíci neměli přijímat Svaté přijímání na ruku jako například: Přijímání na ruku zmenšuje úctu ke Svaté eucharistii. Přijímání na ruku přispívá ke svatokrádežím a znesvěcování. Přijímání na ruku vede ke ztrátě víry v reálnou Přítomnost.

Několik osobních příkladů ilustruje nedostatek úcty a znesvěcování Svaté eucharistie.

Když jsem v 80. letech 20. století navštívila mši pod širým nebem v Montrealu v Kanadě, kněží rozdávali Svátost oltářní v koších, které se podávaly řadami sedadel, kde seděli účastníci a mohli si rukou brát Hostie. Při této události také drobně pršelo, takže se Hostie slepily. A co je ještě horší, přicházely zprávy o tom, že při následném úklidu se ze země nasbíraly koše posvěcených Hostií.

Když jsem počátkem nultých let 21. století navštívila příbuzného, který byl upoután na lůžko, eucharistický pomocník, který mu měl přinést Svátost oltářní, se jednoho dne nemohl dostavit. Namísto toho, aby vrátil Eucharistii do chrámu, dal ji tento člověk do skříně, dokud nebyl schopen ji mému příbuznému přinést.

Jedna přítelkyně, jejíž rodina nebyla katolická, vyprávěla, že byl její syn pozván na katolickou mši. Když přišel čas jít ke Svatému přijímání, šel spolu s ostatními a přijal Našeho Pána na ruku. Protože se bál, že udělal něco špatně, vložil si Hostii do kapsy a přinesl ji domů. Své matce řekl, že neví, jestli měl Hostii přijmout a ta mu řekla, ať se tím netrápí, takže Našeho Pána přijal. Je zvláštní, že měl větší víru v reálnou Přítomnost, než má většina katolíků.

Smutné bylo, když jedna zbožná katolička nedávno vyprávěla, že mluvila se svým knězem o zlu přijímání Svátosti oltářní na ruku a on jí vpálil, že neměl kvůli nebezpečí covidu na výběr. Tato žena mu řekla, že když se vracela od Přijímání viděla Hostie na podlaze. Byl v šoku, když tuto informaci slyšel.

Horší než tyto zprávy, je odporný cíl satanistů sbírat Hostie pro satanské rituály na satanské mše.

Když jsme v pěti dílech odkryli tyto odporné plány zednářských sil, musíme vší silou bojovat proti těmto změnám v Církvi, protože pocházejí od samotného Satana. Snažte se, prosím, svým vlastním způsobem a svým příkladem napravovat tyto závažné omyly tím, že budete pevně vystupovat na obranu pravé víry, a především na obranu Svaté mešní oběti prostřednictvím níž se Bohu vzdává všechna čest, sláva, úcta a vážnost!

Vezměte si k srdci poznámku jednoho evangelického pastora: „Kdybych ohledně Eucharistie věřil tomu, čemu, jak tvrdíte, věříte vy katolíci, musel bych se středovou uličkou plazit po břiše, abych mohl jít ke Přijímání.“ A co VY, jste ochotní zvednout tuto hozenou rukavici?

Zdroj: Servants of Jesus and Mary, Issue 71, August 2023, str. 2; Issue 72, September 2023, str. 2; Issue 73, October 2023, str. 2; Issue 74, November 2023, str. 2; Issue 75, December 2023, str. 2;

Překlad: D. Grof