Komentář Eleison CMVIII – Zámlka
(908)
7. prosince 2024
Co to je „tichý major“? [Originální anglický název tohoto KE je „Silent major“, což lze přeložit i jako „tichý major“. Zde však jde o pojem z logiky. – pozn. překl.] Jedná se o armádního důstojníka, který příliš nemluví? Vlastně ne. Takto lze pojmenovat asi nejzajímavější rys vloni vydané knihy arcibiskupa Georga Gänsweina s názvem „Kdo věří, není sám. Můj život po boku Benedikta XVI.“ Papež Benedikt XVI. si Gänsweina vybral za osobního tajemníka, kterým byl od roku 2003 do papežovy smrti posledního dne roku 2022. Jako papežův tajemník po celé ty roky byl Gänswein úzce zapojen do záležitostí katolické Církve na nejvyšších místech a jeho kniha přirozeně vypráví zajímavé podrobnosti o mnoha z těchto záležitostí. Z hlediska katolické Tradice je však nejzajímavější zámlka.
V logice se „zámlkou“ nazývá ta podstatná část sylogismu, která není zmíněna, což je jeden ze způsobů zkrácení sylogismu vyjádřeného v plném znění, protože obsah zámlky se považuje za příliš zřejmý, než aby bylo třeba ho zmiňovat. Sylogismus je druh logického tvrzení sestávající ze tří propojených částí: dvou premis, hlavní a vedlejší, a závěru, který lze vydedukovat z těchto dvou premis, když jsou spojeny dohromady. Hlavní premisa by se dala přirovnat k nastávající matce, vedlejší premisa k porodní bábě a závěr k dítěti. Hlavní premisa tedy implicitně zahrnuje závěr, ale vedlejší premisa je potřebná k tomu, aby tento závěr explicitně vyjádřila tím, že ukáže, že je zahrnutý ve vedlejší premise.
Nejznámější sylogismus zní takto: Hlavní premisa: „Všichni lidé jsou smrtelní.“ Vedlejší premisa: „Sókratés je člověk.“ Závěr: „Sókratés je smrtelný.“ Pomocí zámlky lze tento sylogismus zkrátit takto: „Sókratés je člověk, musí být tedy smrtelný.“ Nebo v ještě kratší verzi: „Protože je Sókratés člověk, je smrtelný.“ V každodenním životě neustále používáme sylogismus neboli odvozujeme jednu věc z dalších dvou věcí, ale málokdy předkládáme sylogismus v plném rozsahu. Často vynecháváme hlavní nebo vedlejší premisu, častěji však tu hlavní, a tím nastává zámlka. Zde jsou další dva příklady: „Fotbal je sport, je to tedy plýtvání časem.“ a „Katolická Tradice neoslovuje moderního člověka, je to plýtvání časem.“ Zámlkou jsou zde věty „Všechen sport je plýtvání časem.“ a „Každé náboženství je zbytečné, pokud neoslovuje moderního člověka.“
Gänswein tak ve své knize vykresluje v podstatě sympatický portrét života uvnitř Vatikánu a zejména samotného papeže Ratzingera jako brilantního, ale skromného člověka, v zásadě akademika, který nikdy netoužil být papežem, protože by raději odešel na nějaké klidné místo, kde by mohl číst a psát knihy. Ve skutečnosti jich napsal 66 a nepochybně jsou plné mnoha moudrých a tradičních postřehů, stejně jako jeho každodenní život, jak vypráví Gänswein. Proto v něj v té době mnoho tradicionalistů vkládalo svou naději a důvěru. Přesto je papež nakonec zklamal. Proč? Kvůli zámlce.
Stejně jako všichni modernisté byl totiž Ratzinger posedlý snahou oslovit moderního člověka. Proto pro něj musela být neměnná pravda katolické Tradice, kterou znal, vždy alespoň nově vyjádřena způsobem, který by vyhovoval modernímu člověku. „Prvním moderním člověkem“ však byl Luther, jak řekl známý německý „filozof“ Johann Fichte (1762–1814). A přečtěte si knihu „Tři reformátoři“ Jacquese Maritaina, abyste viděli, jak je dnešní svět marinován v Lutherově vzpouře proti katolické Církvi, to znamená ve skutečnosti proti Bohu. Jak má tedy nějaký modernista přizpůsobit zbožnou Pravdu bezbožnému modernímu člověku, aniž by se neuchýlil ke dvojznačnosti cestou k otevřené herezi, kterou lze nalézt i ve spisech Josepha Ratzingera?
A jakou váhu mají nejlepší postřehy arcibiskupa, kardinála či papeže Ratzingera? Pokud věří v tuto zámlku – „katolicismus musí oslovovat moderního člověka“ – pak může v katolickou Pravdu věřit přinejlepším jen napůl. Katolická Pravda je však všechno, nebo nic. Pokud věřím třebas jen v jedinou herezi, ztratil jsem katolickou Víru. Arcibiskup Lefebvre nepřeháněl, když v roce 1990 řekl, že Řím ztratil Víru. Přesto Gänswein odpadlý Řím a Římany líčí jako by byli zcela normální. Sám může být jen obětí zámlky.
Kyrie eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
