Komentář Eleison DCCCXC – Definovaný zákon
(890)
3. srpna 2024
Zoufalé pokusy papeže Františka využít veškerou svou papežskou autoritu k tomu, aby zlikvidoval tridentský mešní obřad a jednou provždy ho odstranil z katolické Církve, právem získávají mezi katolíky stále menší ohlas. Jak jen mohl všemohoucí Bůh dopustit, aby Jeho vlastní autorita, kterou svěřil svému náměstkovi na zemi, byla tak zneužita, zůstává záhadou, protože ji samozřejmě dává do rukou lidí, aby budovali Jeho Církev, a ne aby ji bořili. Mnoho katolíků nad tímto problémem přemýšlí natolik, že se uchylují k jednoduchému řešení sedesvakantismu, protože podle této teorie, že od Jana XXIII. (1958–1963) nebyl žádný platný papež, všech šest papežů od Druhého vatikánského koncilu (1962–1965) vůbec papeži nebyli. Tato teorie, která zdánlivě tak snadno řeší problém koncilních papežů, však má mnoho vzájemně si odporujících forem, a může vést k tomu, že katolíci úplně opustí Víru s odůvodněním, že nezůstali vůbec žádní platní kněží, takže mohou raději zůstat doma, než aby chodili na mši. Sedesvakantismus tak může přinést více problémů, než kolik zdánlivě vyřešil.
Tyto plody naznačují, že sedesvakantismus dost možná není správným řešením vážného problému, který postupně nastolilo všech šest koncilních papežů, a který vyvrcholil mimořádnými hrůzami papeže Františka. Možná je správná chvíle si připomenout plodné řešení arcibiskupa Lefebvra (1905–1991), tradicionalismus, jehož byl vynikajícím průkopníkem v jeho dnešní opozici vůči modernismu Druhého vatikánského koncilu.
Řekl, že tradice je katolicismus a katolicismus je tradice. „Ježíš Kristus je týž včera i dnes i na věky“ (Žid. XIII, 8). Staletí protestantismu a liberalismu vytvořila moderní svět, který je tak atraktivní a svůdný, že nakonec i Kristovi náměstci na zemi se nechali přesvědčit, že Ježíš se potřebuje přizpůsobit modernímu člověku a nikoliv naopak. Ježíš a Jeho Církev však nepotřebují žádnou modernizaci, stačí je prezentovat tak, jak to vždy dělala katolická tradice v minulých dobách. A udivující úspěch arcibiskupova Bratrstva sv. Pia X. po celém světě přinejmenším do roku 1991, kdy zemřel, prokázal, že tradiční verze Ježíše a Jeho Církve se může navzdory modernitě stále úspěšně rozvíjet.
Co tedy o modernistické katolické autoritě říkal arcibiskup? Říkal, že dokonce i katoličtí papežové zůstávají omylnými lidmi, pokud nezapojí svou neomylnou autoritu, což mohou udělat pouze za čtyř striktních podmínek jasně stanovených ve slavnostní definici neomylnosti z roku 1870. Nejsou-li přítomny všechny tyto čtyři podmínky – a koncilní papeži při svém prosazování koncilních novot nikdy všechny čtyři neprezentovali –, pak jsou papežové stejně omylní jako každý normální člověk. Všechny modernistické novoty Druhého vatikánského koncilu tedy v žádném případě nejsou pod ochranou papežské neomylnosti, která je při praktickém použití velmi omezená.
Ale co papežské příkazy, že se má opustit tradiční obřad latinské mše? Nemáme povinnost je uposlechnout? Ne, nemusíme je uposlechnout, protože nejde o zákonný příkaz, jak vždy říkal arcibiskup Lefebvre i katolická Církev. Papež nemá od Boha žádnou moc nařizovat cokoliv, co ho napadne. Definice zákona je, že je to příkaz rozumu pro společné dobro vydaný těmi, kteří jsou za obecné dobro odpovědní. Pokud to tedy není k obecnému dobru, stejně jako každý zákon, který předstírá, že legalizuje potraty, pak to vůbec není zákonem.
O oběti mše svaté Padre Pio řekl, že naše planeta Země se spíše obejde bez slunečního světla než bez této oběti. Proto když jde o ni, nahradit její nejúctyhodnější a nejdůstojnější obřad v latině, který je zaměřený na Boha, novým obřadem v moderních jazycích, který je věroučně pochybný a bez důstojnosti, a je vymyšlený tak, aby se zaměřoval na člověka, je tedy zřetelně v rozporu s pravým obecným dobrem katolické Církve a nemůže to být předmětem pravého církevního zákona.
Proto není třeba žádný takový předstíraný zákon uposlechnout, ať už se papež Pavel VI. nebo papež František či jejich nástupci pokusí jakoukoliv takovou absurdnost prosadit kolikrát chtějí.
Kyrie eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
