Komentář Eleison DCCCI – Sedmdesát devět seminaristů – IV (2022)
(801)
19. listopadu 2022
SEDMDESÁT DEVĚT SEMINARISTŮ – IV
V mnoha situacích není vždy snadné soudit, zda je správnou reakcí spravedlnost nebo milosrdenství. Mělo by se riziko toho, že „Novobratrstvo“ sv. Pia X. selže při tom, aby svých sedmdesát devět nových seminaristů naučilo tu nejdůležitější lekci svého zakladatele arcibiskupa Lefebvra (1905–1991), zdůrazňovat více nebo méně, než jsme to učinili v posledních třech vydáních těchto „Komentářů“? Protože je tato „nejdůležitější lekce“ stěžejní pro budoucnost univerzální Církve, věnujme ještě jedno vydání těchto „Komentářů“ nikoliv tomu, co Bratrstvo ještě dělá dobře ve službě Církvi, ale tomu, co dělá špatně nebo tomu, o co lépe by si vedlo, kdyby se oficiálně neodchýlilo od rovnováhy mezi Pravdou a autoritou vytyčenou svým zakladatelem.
Když arcibiskup v roce 1970 ve Fribourgu ve Švýcarsku založil Bratrstvo sv. Pia X. s jeho tradičním seminářem, dbal na to, aby zajistil, že to nebude „divoký seminář“, ale že bude mít oficiální schválení Církve od biskupa místní diecéze. Novocírkev Druhého vatikánského koncilu (1962–1965) to neviděla ráda, ale oficiální Řím několik let počkal, než zasáhl, nepochybně v naději, že tradiční Bratrstvo a seminář samy od sebe selžou. Když naopak vzkvétaly, tak modernisté udeřili. V roce 1975 Bratrstvo „rozpustili“ a nařídili, aby byl seminář v Écônu uzavřen. Arcibiskup odmítnul uposlechnout, protože v pravé Církvi existuje ze strany kanonického práva objektivní postup pro takové rozpuštění a uzavření, a ten nebyl správně dodržen.
Arcibiskup proto se svým Bratrstvem pokračoval v obraně Pravdy, zatímco „Řím“ se vší svou „autoritou“ pokračoval v jeho pronásledování na základě toho, že nic, co odporuje této autoritě, nemůže přináležet Pravdě nebo katolické jednotě. Za normálních okolností je to pravda, protože katolická autorita je normálně nedílně spojena s katolickou Pravdou. Zcela nenormální však je, že katolická autorita na Druhém vatikánském koncilu hodila Pravdu přes palubu kvůli „aktualizaci“. Mnozí arcibiskupovi kolegové nepochybně viděli, že má pravdu a že „Řím“ se mýlí, síla katolické autority je však taková, že až do roku 1981 jej veřejně nepodpořil ani jeden jediný biskup. Arcibiskup však byl nezdolný. Aby pomohl připravit své nástupnictví, jmenoval v roce 1982 generálního představeného, aby převzal administraci tehdy již celosvětového Bratrstva. Sobě si však vyhradil všechny styky Bratrstva s Římem nepochybně proto, že se obával, že skupina „Červených Karkulek“, které vedou Bratrstvo, by se nechala sežrat zaživa od těch, o nichž věděl, že jsou to „velcí zlí vlci z Říma“.
A to se také ukázalo. Dokud žil, malé „Červené Karkulky“ chápaly, že Pravda je předřazená autoritě a předřazovaly nauku před diplomacií. Ale takřka ihned jak umřel, začaly dělat ovčí oči na římské modernisty. Styky s „Římem“ se znovu obnovily a dodnes si Novobratrstvo pro sebe nezískalo katolické biskupy, které Pravda po celém světě potřebuje, jak je získal arcibiskup v roce 1988. Spíš bude čekat, až vrah tradice dá Novobratrstvu „zelenou“, aby tyto biskupy pro Tradici vysvětilo! Ó, milé „Červené Karkulky“! Ti, kteří páchají vraždu, jsou však vrahy! Kým si myslíte, že jsou? Takové jsou plody toho, když se autorita upřednostňuje před Pravdou.
Tak je však Novobratrstvo až dosud nastaveno. Zkušený pravdomluvný kněz, jenž napsal vynikající článek o Babylonské věži, který jsme shrnuli ve dvou vydáních tohoto „Komentáře“ (763 a 788), byl pokárán svým (mladým) představeným, že veřejně píše o současných událostech. Nesmí psát dokonce ani o „filozofii a teologii“! Může psát jen o „duchovně poučných“ věcech! A jeden jasně myslící seminarista se obává, že „laskavost“ v jeho semináři FSSPX převažuje nad „bojem za Víru“ a všichni bojovní seminaristé s charakterem jsou odrazováni, umírňováni a upozaďováni. A tak, pokud se prosadí Novobratrstvo, sedmdesát devět seminaristů se stane sedmdesáti devíti malými Červenými Karkulkami. Chraň Bůh!
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
