Mohou se katolíci a liberálové někdy spojit? (1884)
Dr. Don Félix Sardá Y Salvany
Trefnou otázkou pro naši dobu a prostředí je: „Měli by se katolíci spojovat s umírněnějšími liberály k obecnému cíli odporování postupu revolucionářů nebo extrémních liberálů?“ Pro některé je to vysněná věc, pro jiné zrádná léčka skrze níž usilují o paralyzování našich sil a naše rozdělení.
Co si máme myslet o těchto rádoby sjednocovatelích my, kteří si přejeme především blaho pro naše Svaté náboženství? Obecně bychom si měli myslet, že taková spojení nejsou ani dobrá, ani doporučeníhodná. Liberalismus, ať už je jeho forma tak umírněná či vemlouvavá, jak je to jen možné, je samou svou podstatou v přímém a krajním protikladu ke katolicitě. Liberálové jsou rození nepřátelé katolíků, a je jen náhoda, že obojí mohou mít zájmy, jež jsou skutečně společné.
Je však ve velmi řídkých případech možné, že spojení katolíků s liberální skupinou proti radikálům se na následujících základech může prokázat užitečným:
1. Poutem spojení by nikdy neměla být neutralita nebo smíření zájmů a principů, jež jsou zásadně protichůdné, jako jsou zájmy a principy katolíků a liberálů. Tato neutralita nebo smíření bylo odsouzeno papežem Piem IX. v Syllabu omylů, a jsou tudíž falešným základem. Takové spojení by bylo zradou, opuštěním katolického tábora těmi, kteří jsou povinni jej hájit. Příkladem by bylo u katolické výchovy dělat ústupky sekularismu tím, že by se vypudila náboženská výuka a vlivy ze školní třídy. Základ takového smíření je falešný, protože nutně obětuje katolické zájmy a principy. Přepouští sekularismu to, co je podstatné pro integritu katolické výchovy, totiž formaci katolické povahy u dětí, a připouští platnost principu neutrality. Nikdy nelze říct: „Odhlédněme od našich rozdílů v nauce atd.“. Takové nepevné vzdání se zásad nemůže nikdy získat katolickou úctu. Bylo by to totéž jako říct: „Navzdory krajní a zásadní protichůdnosti principů mezi námi se nakonec můžeme dohodnout na praktické aplikaci těchto principů.“ To je prostě nepřijatelný rozpor.
2. Tím méně bychom mohli liberální skupině, s níž by bylo zformováno dočasné a nahodilé spojenectví, poskytnout tu čest zaregistrovat se pod jejím praporem. Ať si každá strana ponechává svůj vlastní příslušný odlišný záměr, nebo ať se dotyční liberálové sešikují pod naším praporem, jestliže s námi chtějí bojovat proti společnému nepříteli. My nikdy za žádných okolností nemůžeme přijmout jejich symbol. Jinak řečeno, ať se sjednotí s námi; my se nikdy nemůžeme sjednotit s nimi. Protože jsou zvyklí na proměnlivou a pestrou korouhev, nemůže pro ně být obtížné přijmout naše barvy. Pro nás může existovat jen jedna vlajka – jeden symbol jediné neměnné Víry, kterou vždy vyznáváme.
3. Nikdy nemůžeme považovat toto spojenectví za trvalé a normální. Nikdy to nemůže být nic jiného než nahodilý a přechodný stav, pomíjející ve chvíli, kdy okamžitá potřeba jeho existence ustává. Nemůže existovat trvalá a normální jednota s výjimkou sourodých prvků. Pro lidi s přesvědčeními, jež jsou krajně protichůdná, by shodnout se po jakoukoliv dobu vyžadovalo neustálé akty hrdinské ctnosti z obou stran. Hrdinství ale není žádná obyčejná věc, ani se nepraktikuje denně. Taková krajní neslučitelnost by onen podnik vystavovala žalostnému neúspěchu a stavěla by na rozporných názorech, jejichž jediná shoda je nahodilá. Pro přechodný akt společné obrany nebo útoku je takový pokus v koalici sil přípustný – a dokonce i chvályhodný a neobyčejně užitečný – avšak za předpokladu, že nikdy nezapomeneme na podmínky nebo pravidla, jež jsme již stanovili jakožto určující pro výjimečné okolnosti trvání v daném případě. Tato pravidla jsou nepromlčitelnou nutností. Mimo tyto podmínky bychom nejenže měli zastávat, že takové spojení s jakoukoliv [takovou] skupinou pro jakýkoliv podnik je pro katolíky nežádoucí, měli bychom také zastávat, že je to ve skutečnosti škodlivé. Namísto rozšíření našich sil, jak by tomu bylo při spojení stejnorodých elementů, by to ochromilo a zbavilo účinnosti energii těch, kteří, kdyby byli sami, by byli schopní udělat něco na obranu pravdy. Bezpochyby, jak praví přísloví, „Nešťastný, kdo kráčí sám“. Existuje však ještě jedno přísloví, které je stejně pravdivé, a které říká: „Lepší vyhledávat samotu, než špatnou společnost“. Jsme přesvědčeni, že to byl sv. Tomáš, kdo řekl: „Bona est unio sed potior est unitas“, „Spojení je dobré, ale jednota je lepší“. Jestliže musíme obětovat skutečnou jednotu kvůli umělému a nucenému spojení, nejenže se nic nezíská, ale mnoho se ztratí.
Zkušenost vždy ukázala, že výsledek takových spojení, mimo právě stanovené podmínky, je neplodný. Jejich výsledek vždy učiní svár ještě zahořklejším a zlobnějším. Neexistuje jediný příklad takového spojenectví, který posloužil k povznesení nebo sjednocení.
Zdroj: Liberalism is a Sin, Dr. Don Félix Sardá Y Salvany, kapitola 30
Překlad: D. Grof
