Komentář Eleison CDLI – Platní biskupové? - III (2016)

Komentář Eleison CDLI – Platní biskupové? - III (2016)

(451)

5. března 2016

PLATNÍ BISKUPOVÉ? III

Prezentovat argumenty P. Calderóna pro nový ritus svěcení biskupů jako „nejspíše platného“, neznamená obhajovat Novus Ordo jako celek, ani říkat, že s tímto novým ritem neexistuje žádný problém. Znamená to, že problém nesmí být zvažován emocemi horkých hlav, ale sakramentální teologií Církve, oblasti, u níž je sklon, že se stává, jak říká přísloví, že „blázni se vřítí tam, kam se andělé bojí vkročit“. Zde jsou argumenty P. Calderóna, i když velmi stručné:

To, co je potřeba k záruce platnosti svátostného ritu, je dlouhodobé schválení ze strany Církve. Protože nový ritus biskupského svěcení (NRBS) je zcela novým ritem, uměle vykonstruovaným za Pavla VI. hned po Druhém vatikánském koncilu, nemá žádnou takovou garanci. Mimo to onen antiliturgický duch, kvaziheretická kolegialita a antiautoritářský duch koncilu, formující kontext, v němž byl NRBS uměle vytvořen, se kombinují, aby vyvolaly pochyby, pokud jde o jeho platnost: byla nová materie v NRBS natolik změněna, že zneplatnila tuto svátost? Ukazuje NRBS novou obřadní intenci svého zákonodárce udělat ritus svěcení biskupů, aby „činil, co Církev činí“ (a vždy činila)? A byla tato forma oficiálně ustanovena Církví, a vyjadřuje dostatečně nikoliv nutně milost biskupství, která má být propůjčena, ale alespoň biskupský stav, který s sebou nutně nese tuto milost?

Nová materie NRBS nevyvolává žádné pochyby, protože nebyla od tradiční materie významně změněna. Na druhou stranu zákonodárcova intence nového obřadu je problematická, protože Pavel VI. mohl být nejvyšší autoritou v Církvi, nicméně všechny jeho liturgické reformy jsou prošpikovány jeho typickou modernistickou touhou „činit, co Církev činí“ a zároveň to nečinit. Tento rozpor charakterizoval takřka celý jeho pontifikát a způsobil nevýslovné zmatení v Církvi. Proto NRBS jako celek projevuje svého demokratického ducha a radikálně na několika místech mění tradiční pojetí katolického biskupa a jeho autority. Tato intence nového obřadu je dvojznačná.

Pokud jde o novou formu NRBS, byla ustanovena nejvyšší autoritou Církve, papežem Pavlem VI., ale ne s jeho mimořádnou neomylností, ani s řádnou neomylností Církve (která se nikdy nerozchází s Tradicí), takže konečný soud Církve ohledně její platnosti musí počkat na obnovu duševně zdravého Magisteria Církve, jež je v současnosti zastíněno. Mezitím se jako svátostná forma zdá platná, protože „přijmi Ducha vševládného“ je formou podobnou jiným formám schváleným Církví, a jakákoliv vnitřní dvojznačnost, pokud jde o biskupský stav, je zcela vyjasněna bezprostředně ji obklopujícím vnějším obřadem.

Protože však Pavel VI. ustanovil tuto novou formu a zamýšlel i nezamýšlel se rozejít s tradičním pojetím katolického biskupa, pak v souladu s naukou Lva XIII. v „Apostolicae Curae“, bylo jeho zrušení biskupské autority jasné a explicitní, jeho NRBS svěcení by jistě byla stejně neplatná jako anglikánská svěcení. Je tomu tak, že modernistické omyly jsou v kontextu zavedení NRBS jen implicitní. Je to však temný stín visící nad platností NRBS.

Závěr P. Calderóna zde byl podán minulý týden. Materie, forma a obřadní intence NRBS jsou jistě nelegitimní, kvůli jejich roztržce s Tradicí, jsou však s největší pravděpodobností platné, protože naznačují, co musí být naznačeno a většina jejich prvků pochází z ritů přijímaných Církví. Platnost však není jistá, protože obřadní intence napůl se rozejít s Tradicí je nelegitimní, NRBS je pouze podobný Církví schváleným ritům, a změny jdou všechny modernistickým směrem. Svátosti však požadují naprosto jistou platnost, zvláště svěcení biskupů, na nichž Církev závisí. Proto noví biskupové a noví kněží by měli být nejlépe podmínečně přesvěceni.

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof