pondělí 20. července 2015

František, lidová hnutí a kladivo a srp (2015)

 
František, lidová hnutí a kladivo a srp (2015)
Javier González
15. července 2015
9. července 2015 papež František na Druhém světovém setkání lidových hnutí v Santa Cruz de la Sierra v Bolívii přednesl dlouhý a vášnivý proslov proti kapitalismu a soukromému vlastnictví, jemuž aplaudovali marxističtí revoluční vůdci a stoupenci teologie osvobození.
 
Papež Bergoglio hovoří na setkání komunistických hnutí
Mezi těmito vůdci byli kromě bolivijského prezidenta Eva Moralese, který měl na košili velký obrázek krvežíznivého „Che“ Guevary, Brazilec Juan Pedro Stedile, vůdce Hnutí pracujících bezzemků, jež na brazilském venkově po desetiletí propagovalo revoluční násilí, a argentinský trockista Juan Grabois, odborník na městskou agitaci na periferii Buenos Aires, hlava Konfederace lidové ekonomiky a člen organizačního výboru Druhého světového setkání lidových hnutí.
Spolu s dalšími přítomnými delegáty se tito lidé řadí mezi nejhorší latinskoamerické revoluční vůdce, kteří zůstávají z dob komunismu. Přesto se k nim František choval jako by byli nejlepší z nejlepších a prohlašoval, že jejich činy byly „motivovány bratrskou láskou“ a prosazovaly „pozitivní změnu“ ve společnosti a že představují ryzí dílo „sociálních básníků“.
František je povzbuzoval, když řekl: „Naše víra je revoluční“ a dodal: „Mám vás ve svém srdci“. Františkova podpora těchto revolučních úderných oddílů nemohla být bývala větší.
„Chavez umřel a Fidel je nemocný. František převzal onu vůdčí roli a dělá vše správně,“ vychloubal se Juan Pedro Stedile z brazilského Hnutí pracujících bezzemků, jeden z organizátorů Druhého světového setkání lidových hnutí, když hovořil na této akci v Santa Cruz de la Sierra (srovnej Fabiano Maisonnave, zvláštní vyslanec v Bolívii, ve Folha de S. Paulo, 8. července 2015).
František vyzdvihuje svou revoluci v ekologii
V plamenném projevu František položil cíle jejich socioekonomické revoluce vedle svých vlastních cílů ekologické revoluce, přičemž za prvořadé označil posledně zmíněné: „asi nejdůležitější věc, jíž bychom se dnes měli věnovat“.
Tento papežův projev a nedávná encyklika Laudato Si však trpí významnou a znepokojující vědeckou „mezerou“, která při vší úctě postihuje základní premisu obou dokumentů. Je to teze hájená nejextrémnějšími ekology a Františkem plně přijímaná, že lidská aktivita – a nikoliv přirozené cykly – jsou hlavními viníky současných klimatických změn. Je to teze, která není jednomyslně podporovaná v nejrespektovanějších vědeckých kruzích a je zpochybňována akademickými studiemi vysoké úrovně.
Nikdo neví, o jaké konkrétní vědecké studie a ekologické odborníky se sám papež opírá, protože bibliografie v obou textech necituje v tomto ohledu žádný dokument. Je také důležité připomenout, že 27. dubna tohoto roku zaslalo sto environmentálních vědců Františkovi dopis s prosbou, aby se nenechal uvést v omyl argumenty radikálních ekologů a analýzami, jež nebyly prokázány environmentální vědou.
Dopis dodával, že pod záminkou pomoci chudým revoluční vůdci ve skutečnosti svými návrhy přispívají ke zvýšení bídy ve světě (srovnej Highlight International, Francisco, aventura ecológica y ´laguna´científica, 22. června 2015).
Stejní revoluční vůdci již od papeže Františka obdrželi stejná slova chvály, když se ve Vatikánu v říjnu 2014 konalo První světové setkání lidových hnutí. Pro tyto marxismem inspirované revoluční vůdce to byl takříkajíc jistý druh mediálního „blahořečení“ již za tohoto života a stali se svého druhu „blahoslavenými“ v „převrácené církvi“, jež je ve skutečnosti protichůdná ke katolické sociální nauce, jíž učili Františkovi předchůdci (srovnej International Highlight: Francisco, "beatificación" publicitaria de revolucionarios y "vendaval" social, 2. listopadu 2014 a Nelson Ramos Barreto, „World Meeting of Popular Movements at the Vatican, 12. listopadu 2014).
Ve svém projevu v Santa Cruz de la Sierra František uznal, že „ani papež, ani Církev nemá monopol na výklad společenské reality“.
Je nepochopitelné, jak se papež František obklopuje revolučními vůdci, přebírá jejich ideje jako dobré a dává jim v podstatě bezpodmínečnou podporu, aniž by prvně naslouchal argumentům renomovaných odborníků, kteří na základě konkrétních dat prohlašují, že soukromé vlastnictví, svobodné podnikání a princip subsidiarity jsou navzdory nedostatkům, jež by měly být napraveny, zdrojem společenského pokroku a snižování chudoby ve světě.
  
Evo Morales věnuje Františkovi „krucifix“ s kladivem a srpem
Naproti tomu socialismus byl a stále je (jako na komunistické Kubě a ve Venezuele) hospodářským systémem, který ze své podstaty vytváří chudobu, třídní boj a společenský konflikt.
V souladu s tím předal prezident Evo Morales Františkovi v La Pazu spolu s vyznamenáním Andského Kondora i Cenu Luise Espinala na počest revolučního kněze zavražděného v roce 1970. Tato medaile obsahuje rouhavé vyobrazení Ježíše Krista na kladivu a srpu, symbolech komunismu. František také dostal repliku původního dřevěného krucifixu vytvořeného tímto revolučním knězem.
Tato rouhavá medaile se jeví jako žalostně symbolická a předznamenávající směr, jímž se Františkův pontifikát bude ubírat v politické a sociální oblasti. Katolická zpravodajská agentura ACI přinesla zprávu, že se František rozhodnul umístit obě ocenění u paty sochy Naší Paní z Copacabana, patronky Bolívie. Pro něj jsou tato ocenění „symboly sympatie a spřízněnosti“ a obdržel je od prezidenta Evo Moralese se „srdečnou a šlechetnou náklonností“ (srovnej ACI, 10. července 2015).
 
Vyznamenání papeže v Bolívii s rouhavým motivem
Překlad: D. Grof