Dopis rektora semináře – Jak v moderní společnosti udržet rodiny katolické (1999)
Biskup Richard Williamson
Winona, 1. ledna 1999
protože je leden měsícem Svaté rodiny a rodina je dnes ve velkém ohrožení, zde je několik úvah kněze Bratrstva sv. Pia X., P. Jamese Dorana, které shrnují několikaletou pastorační zkušenost s problémy rodiny v „tradičních“ farnostech ve Spojených státech amerických dnes:
Co je základním problémem rodiny v současné společnosti?
Otcové postrádají vizi – vizi Božího Otcovství a tedy vizi svého vlastního otcovství. Nevidí vznešenost a závazky svého povolání, že mají manifestovat Boží Otcovství ve své vlastní domácnosti, takže se jejich vlastní otcovství rozpadá na řadu nespojitých detailů. Jsou zredukováni na „chlebodárce“, „manžela“, „tatínka“ atd. Potřebují znovu sjednocenou vizi svého povolání a zasvěcení ve svátosti manželství.
Proč současný svět rodině věci tolik ztěžuje?
Současný svět je proti Kristu, proti přirozenosti a pro nový světový řád. Za prvé, když ve svém materialismu odmítá Krista, odmítá nadpřirozeno a spolu s celým řádem milosti odmítá spásnou superstrukturu svátosti manželství. Za druhé, když odmítá přirozenost, jak vždy byla chápána v minulosti – protože technologický člověk se domnívá, že ví vše lépe – rozebírá ve jménu modernosti přirozenou strukturu manželství a odklání muže a ženu od pravdivého, aby jejich přirozenou komplementaritu proměnil v nepřirozené napětí. Za třetí, aby vybudoval nový světový řád, snaží se rodině dát novou strukturu, která v teorii respektuje všechny různé potřeby, ale v praxi všechny odděluje od všech v plánovaném rozkladu a chaosu.
Je to vše primárně problém přirozenosti či milosti?
Je to problém obojího, protože padlá přirozenost nemůže být vykoupena bez milosti, ale bez přirozenosti nemá milost co uzdravovat, proměňovat a povznášet. Člověk je jeden. Milost a přirozenost se musí sjednotit. Milost je sama o sobě nekonečně vyšší než přirozenost, ale neexistuje žádný stav milosti bez nějaké ubohé přirozenosti, která ji přijímá. Znovu platí, že vize musí být integrální.
Na kolik procent – obecně řečeno – viníte muže a na kolik ženu za dnešní problémy rodiny?
Na 90 % muže, na 10 % ženu. Muže Bůh stvořil jako hlavu stvoření, jako jeho vůdce. Žena byla stvořena jako mužova pomocnice a družka. Když Eva padla a začala vést, Adam byl ztracen, ale teprve když Adam padl, bylo ztraceno lidstvo. Jeho odmítnutí vést, jeho podřízení se jí, zranilo veškeré stvoření. Nic se nespraví, dokud muž nevede, a proto Kristus, nový Adam, jde před námi a vede nás při nesení kříže, jenž je nápravou za selhání vést. Když muži odmítají vést, ženy se odchylují ze své role. Pak se jejich podíl na této pohromě zvětšuje.
Jak nastalo zničení rodiny? Kdo byli ničitelé?
Za prvé protestanti, kteří odebrali Církev a postavili osamoceného jednotlivce před Boha. To podkopalo rodinu i společnost. Boží nebe je „obcováním svatých“, katolická farnost je společenstvím věřících, ale osamocený člověk ztrácí smysl pro obecné dobro. Živé společenství začíná umírat. Společnost a rodina se stávají pouhými shromážděními jednotlivců. Tento proces byl v minulém století dokončen industrialismem. Zkorumpované vlády již neusilovaly o to, aby ze společnosti učinily živé společenství, v němž by všichni lidé pracovali především pro obecné dobro. Namísto toho se lidé stali pouhými kolečky ve prospěch zisku v průmyslovém stroji, který je mrtvý a zabíjí. Zisky se dostaly na první místo. Rodiny se ocitly až na druhém. Práce už nebyla službou bližním, ale „zaměstnáním“. Rodiny jsou dnes ve skutečnosti přítěží pro zaměstnavatele, pouhou komoditou, se kterou je třeba počítat v „chlebodárcově“ mzdě. Odtud pocházejí smlouvy, vyjednávání, pojištění, zaměstnanecké výhody, stávky, mateřská dovolená atd. Industrialismus byl smrtí rodiny.
Jak může manžel a manželka při nejlepší vůli na světě doma vytvořit takový katolický pořádek, jaký nikdy kolem sebe neviděli?
Za prvé společnou vizí cíle či záměru toho, jakou chtějí svou katolickou rodinu mít. Za druhé, společným hledáním patřičných a důstojných prostředků k dosažení této vznešené vize. A za třetí, je-li to alespoň trochu možné, ať se v úsilí o tento cíl spojí alespoň se dvěma dalšími rodinami.
Může se takový pár s nejlepší vůlí na světě postavit antispolečnosti, jaká dnes je všude kolem něj?
Je to otázka milosti, stálosti a vytrvalosti. Milost musí pocházet z jejich Víry, svátostí a od kněze. Stálost má zásadní význam, zejména ze strany otce. Stálost buduje hranice, určuje meze a dává každému na srozuměnou, co se od něj očekává. Muž nemůže v rodině nastolit řád jen tím, že ho vyhlásí, tím méně pak křikem a rozčilováním, ale svou stálostí vytváří obyčeje a zvyky, které jsou největší oporou řádu. Muž, který je stálý, toho nemusí dělat mnoho. Tráví čas se svou rodinou. Ta ví, co on očekává, a jedná podle toho, protože on vždy očekává totéž. Jeho domácnosti nevládnou nálady, takže jsou její členové klidní, což vzbuzuje důvěru v něj. Protože je stálý, je středem a zdrojem jednoty, tvůrcem jednoty, autoritou v harmonii. To, že teď tráví čas se svou rodinou, usnadní jeho život později. A tak i on sám má prospěch ze své vlastní stálosti. Vede a ve Víře se v jeho rodině milostí znovu utváří přirozenost.
Znáte nějaké dobré knihy o obnově rodiny?
Zde jsou tři. Kniha „Fatherless America“ od Davida Blankenhorna (Harper Perennial, 10 E. 53rd St., New York, NY 10022; 14 dolarů) líčí závažnost situace a zdůrazňuje nutnost zbavit se „rozvodové mentality“. „Raising Your Children“, Integrity, sv. II (Angelus Press, 2918 Tracy Ave., Kansas City, MO 64109; 18,50 dolaru) předkládá bohatou škálu témat k této otázce. A konečně „Christian Fatherhood“ od Stephena Wooda (Family Life Center Publications, P. O. Box 6060, Port Charlotte, FL 33949; 12,95 dolaru) má navzdory svému protestantskému tónu silný katolický základ, neboť zakládá rodinu na Nejsvětějším Srdci a na tom, že otec napodobuje svatého Josefa.
Nakolik mohou být tyto knihy užitečné?
Bez živého učitele jen málo, pokud není otec rodiny sám mužem s disciplínou a vizí.
Když k vám přijde manželský pár v obtížích, je každý případ nepochybně různý, ale vaše diagnóza pravděpodobně zároveň probíhá podle určitých linií nebo s určitými očekáváními. Jak tyto linie vypadají? Jaká jsou očekávání?
Co otec dělá? Co se naučil dělat a kde? Pak se ptám matky, která mě zaplaví podrobnými příběhy! Co se týče očekávání, ta se liší v závislosti na tom, jak daleko rozklad došel. Minimem, které je nutné dosáhnout, je stálost, i když detaily jsou malé.
A co když k vám přijde jeden z manželů bez druhého?
Obvykle to bude žena, která přichází bez manžela, protože zanedbání je obvykle na straně muže, který se proto neobtěžuje nebo odmítá přijít. Poslechnu si tedy manželku a pak se budu snažit kontaktovat manžela, protože – obecně řečeno – buď je zdrojem problému, nebo je tím kdo ho musí dát do pořádku. Pokud přijde, je to dobré znamení. Pak je třeba počítat s jeho mužskou pýchou a egem!
Je farní kněz nejvhodnější osobou, která může pomoci rodině a domácnosti? Pokud ano, proč?
Katolická domácnost se zakládá na Evangeliu, Svaté eucharistii a pokání, a proto je kněz jako jejich zdroj nenahraditelný pro dobro a blaho katolické domácnosti. Pro kněze to je nanejvýš vážná povinnost, ale také vyjádření jeho kněžské plodnosti. Nemá žádné fyzické děti, ale ve svých duchovních dětech formuje obraz Krista.
Jak moc může pomoci někdo, kdo není farní kněz?
Jen málo, protože katolické manželství je nadpřirozené tajemství mezi mužem a ženou. Přátelé mohou pomoci dobrým příkladem, soucitným nasloucháním a nejlépe modlitbou.
Co k těmto otázkám poradíte kolegům kněžím v dnešní mimořádně obtížné duchovní službě?
Dobře si nastudujte nauku katolické Církve o manželství a rodině, zejména encykliky „Arcanum Divinae Sapientiae“ Lva XIII. a „Casti conubii“ Pia XI. Nastavte vznešená měřítka pro všechny členy rodiny. Kažte vhod i nevhod. Nestávejte se romantickými, ani k manželským problémům nepřistupujte sentimentálně. Jsou skutečné. Manželský život je těžký. Hlasitě navzdory hluku moderního světa vyhlašujte účel a pravé dobro manželského života. Lidé potřebují získat katolickou vizi.
Jak moc mohou pomoci duchovní cvičení sv. Ignáce?
Jsou vynikajícím „startem“ a zdrojem obrácení. Avšak svět, který nás dnes obklopuje se svou antikulturou, je takový, že účastníci exercicií musejí plavat proti proudu hned od chvíle, kdy opustí exerciční dům. Proto, pokud se v zásadách získaných na exerciciích nepokračuje a nepodporují se na farní úrovni z týdne na týden, mají sklon ztrácet velkou část své síly. Ale i půlka nebo dokonce čtvrtka chleba je lepší než žádný chléb.
Jakou radu můžete dát páru s rodinou, která bojuje daleko od nějaké [tradiční] farnosti a bez přístupu k duchovním cvičením?
Ať jsou manžel a manželka sjednoceni v úsilí modlit se a učit se nauku Církve. Mohou být daleko od jakékoliv řádné farnosti či kněze, ale jejich svazek je stále posvěcený ve svátosti manželské, takže jejich domácnost může být i nadále svatostánkem, kde se uctívá Bůh. Situace není nikdy beznadějná.
Jaký význam přikládáte tomu, aby se z domácnosti vyhodila televize? A co videokazety?
Televize jako taková musí pryč. Co se týká videokazet… ach běda! Pokud je otec rodiny silný, možná jednou za šest týdnů… protože pokud je slabý, nepřispěje k dobru ani vyhození televize, protože nebude schopen organizovat rodinu v jiné zábavě, což je nezbytné. Takže, aniž by to zamýšlel, znepřátelí si rodinu a její poslední stav bude horší než první. Na druhou stranu, pokud je skutečnou hlavou rodiny a vede ji, jak by se vést měla, pak živá komunikace a interakce mezi členy rodiny sama odnaučí rodinu závislosti na televizi. Opět se to vrací k otcům!
Jaký význam přikládáte tomu, že ženy nemají nikdy nosit kalhoty?
Když bude ženské myšlení utvářeno půvabným ideálem dámy, přirozeně se odvrátí od takového mužského oblečení. Možná při práci může žena občas sklouznout k volným kalhotám, ale pokud se z kazatelny pravidelně prezentuje vznešený obraz ženy a snad i s trochou jemného postrčení, žena vytrvá, dokud se ženské šaty nestanou zvykem. Heslo „nikdy kalhoty“ se pak stane skutečností. Naopak „nikdy“ jako příkaz, který je vyžadovaný okamžitě, je často umělý a postrádá základ, protože postrádá přesvědčení a spočívá pouze na poslušnosti. Většina odporu žen k ženským šatům ve skutečnosti pochází z neznalosti pravé role ženy.
Nakolik lze neznalost překonat pomocí audio či videokazet?
Jsou do určité míry užitečnými nosiči informací, ale nikdy nemůžou nahradit živého lidského učitele (zejména u dětí). Evangelium je „vtělené“ a prožívané živými lidmi. „Víra je z kázání,“ říká sv. Pavel.
Ví se, že velmi věříte v intronizaci Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v domácnostech. Co je nezbytné minimum ze strany rodiny pro to, aby byla intronizace účinná?
Za předpokladu, že rodiče vědí, co intronizace znamená, musejí přinejmenším toužit po tom, aby byl Bůh skutečně středem jejich domácnosti. „Kde je vůle, je i cesta.“ U Boha dobrá vůle vede daleko.
Máte nějakou poslední radu pro rodiny nebo otce rodin?
Muži musejí hory přenášet, aby trávili čas se svou rodinou, zejména s dětmi, které mohou až příliš snadno ignorovat. Drazí přátelé a dobrodinci, v příloze naleznete letní program ve Winoně, včetně rozvrhu duchovních cvičení sv. Ignáce a druhého workshopu P. Dorana o rodině, který se uskuteční začátkem července. Znovu také zasíláme přehled jedné z encyklik o manželství, protože je výše zmíněna.
Šťastný nový rok! Situace není dobrá, ale není tak špatná, abychom nemohli nic udělat.
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
