Koncilní/synodální církev není katolická Církev – postrádá potřebné znaky (2024)
Navzdory zdánlivé legitimnosti postrádá koncilní/synodální církev čtyři znaky nezbytné k rozpoznání jedné, svaté, všeobecné (katolické) a apoštolské Církve Kristovy. Ale kde tedy je Církev?
S. D. Wright
5. dubna 2024
Mnozí tradiční katolíci prohlašují, že „koncilní církev“ není totožná s Římskokatolickou církví.
Podle arcibiskupa Marcela Lefebvra byl pojem „koncilní církev“ v roce 1976 zaveden vatikánským kardinálem Benellim:
„Zdá se tedy nemožné přistoupit k základnímu problému, jímž je dohoda mezi koncilní církví, jak ji ve svém posledním dopise nazývá sám J. E. monsignor Benelli, a katolickou Církví. Nesmí zde dojít k žádnému omylu. Nejde o rozdíl mezi monsignorem Lefebvrem a papežem Pavlem VI. Jde o otázku radikální neslučitelnosti katolické Církve a koncilní církve, přičemž mše Pavla VI. je symbolem a programem koncilní církve.“ (1)
Ve skutečnosti se arcibiskup Lefebvre mýlil ohledně původu pojmu „koncilní církev“ – poprvé ho použil sám Pavel VI. v proslovu k laickým představitelům v roce 1966, když řekl:
„Není to totiž jen záležitostí shromažďování a šíření koncilních nauk, ale také přeměny sebe sama k obrazu koncilní církve.“ (2)
My [na webu The WM Review] jsme pojem „koncilně-synodální církev“ začali používat v prosinci 2023 ve smyslu nejnovější přeměny koncilní církve Druhého vatikánského koncilu. V dokumentu Římský biskup z roku 2024, vydaném Dikasteriem pro podporu jednoty křesťanů, tento pojem použil kardinál Koch, což vyvolává otázku: Čte on i další lidé ve Vatikánu web The WM Review?
V každém případě rádi přijímáme jím zvolené označení koncilní/synodální místo koncilně-synodální.
Z dokumentu Římský biskup vydaného tzv. Dikasteriem pro podporu jednoty křesťanů, 2024.
V každém případě se mnoha lidem s dobrými úmysly, kteří prostě chtějí být katolíky, zdá nepochopitelné tvrzení, že koncilní/synodální církev je odlišná od katolické Církve. Konec konců všichni víme, že koncilní/synodální církev na první pohled vykazuje poměrně přesvědčivý nárok být Římskokatolickou církví:
• Je vedená mužem, který se označuje za římského pontifika a sídlí v Římě.
• Její představitelé obývají různé dříve katolické budovy.
• Dokonce i její zjevně nejvíc nekatoličtí oficiální představitelé zdánlivě vykazují určitý typ materiálního následnictví po apoštolech.
• Zachovala si některé aspekty katolické víry a náboženství.
Všechny tyto body by se daly shrnout tak, že koncilní/synodální církev si zachovala zdání viditelnosti, a právě na tuto viditelnost se její obhájci nejčastěji odvolávají.
Ti, kdo se však odvolávají na tuto údajnou viditelnost a trvají na tom, že koncilní/synodální církev je Římskokatolickou církví, jsou motivováni naturalistickými úvahami a přehlížejí to nejdůležitější.
Tato úvaha je naturalistická, protože považuje Kristovu Církev za společnost jako jakoukoliv jinou (například fotbalový klub, politickou stranu nebo dokonce řeholní řád), i když takovou, jejíž pokračující formální či právní existence je Božsky zaručena.
Viditelnost Církve se však nemůže hrubě redukovat na úroveň něčeho jako fotbalový klub nebo jakéhokoliv jiného pouze lidského uskupení – stejně tak její neporušitelnost nelze hrubě redukovat na pouhou pokračující existenci.
Pravá nauka učí, že Církev je také jasně viditelná jako pravá Kristova Církev s týmiž institucemi a vlastnostmi, jaké ji propůjčil její Zakladatel. To znamená, že taková zůstane neporušitelně a trvale. (1)
Ale koncilní/synodální církev není jasně viditelná jako Římskokatolická církev, protože ji tyto vlastnosti chybí.
Podívejme se, proč tomu tak je.
Diskontinuita koncilní/synodální církve
Nedostatek takových vlastností, které jsou pro katolickou Církev nezbytné, je klíčovým důvodem pro naše tvrzení, že koncilní/synodální církev není katolickou Církví.
Jestliže nějaký tvar postrádá čtyři stejné strany, pak postrádá vlastnost nezbytnou pro čtverec, a z tohoto nedostatku víme, že se nejedná o čtverec.
Když to aplikujeme na koncilní/synodální církev:
• Zjevně postrádá nezbytnou vlastnost jednoty, zejména ve víře.
- Pod zastřešením koncilní/synodální církve se praktikují různé víry a náboženství.
- Velké procento jejích členů otevřeně odmítá to, co znají jako církevní učení.
• Odhodila hlavní prostředky, jimiž se světu projevuje znak svatosti, a proto nelze říct, že disponuje nezbytnou vlastností svatosti.
- Zmírnění notoricky přísných procesů svatořečení a blahořečení, které bylo uznáno i sekulárním světem.
- Zmírnění dříve vysokých standardů v „institutech dokonalosti“ (tj. stav světského kléru a řeholního života) a s tím související mravní úpadek.
• Odmítla nezbytnou vlastnost všeobecnosti [katolicity]
- tím, že odmítla evangelizovat pod názvem „proselytismus“,
- tím, že prohlásila, že ne všichni lidé jsou povinni vstoupit do Církve, např. v Balamandské deklaraci týkající se východních schizmatiků a v různých dokumentech týkajících se židů a Starého zákona.
• Postrádá klíčový aspekt nezbytné vlastnosti apoštolskosti, protože se její „apoštolská hierarchie“ z velké části odchýlila od integrity apoštolské víry.
Když se to tedy vezme „simpliciter“, nelze říct, že koncilní/synodální církev je totožná s živou Římskokatolickou církví.
Kontinuita Římskokatolické církve
Tato živá Církev zůstává přesně tam, kde vždy byla, i když je zatemněna těmi, kteří ji opustili.
Zůstává, jak učil Pius XII., Tělem lidí, kteří „přijali křest a vyznávají pravou víru a sami se uboze neodloučili od Těla ani nebyli z něho pro velmi těžké poklesky vyloučeni“. (2)
Přinejmenším v západním světě je toto tělo lidí tvořeno tradicionalisty, spolu s některými konzervativci tam či onde, kteří zůstávají materiálně spojeni s Novus Ordo strukturou.
Toto tělo lidí vykazuje vlastnost jednoty – i když jsou materiálně rozděleni způsoby připomínajícími Velké západní schizma, zůstávají viditelně sjednoceni ve vyznávání katolické víry, bez ohledu na rozdíly v otázkách matoucích nebo v otázkách věroučných, které nejsou „z víry“.
Toto tělo lidí vykazuje vlastnost svatosti v podobě „kauzativní svatosti“ svátostí, věrouky a kázně, které se účinně využívají. Obvykle také vykazuje přinejmenším řádnou osobní svatost prostřednictvím těchto prostředků a skrze trvání a vážné užívání institutů dokonalosti. (3)
Toto tělo lidí vykazuje vlastnost všeobecnosti (katolicity) tím, že jsou tito lidé rozšířeni po celém světě (jak může doložit každý adresář tradičních mší) a obvykle si velmi jasně uvědomují, že Církev je pro všechny lidi.
Toto tělo lidí vykazuje vlastnost apoštolskosti tím, že historie a ostatní známky ukazují, že je svým původem a ve své nauce apoštolská. (4) I když se apoštolskost v posloupnosti obtížněji prokazuje, toto tělo lidí neobsahuje naprosto žádné vetřelce do apoštolské posloupnosti, neboť tradiční biskupové se shodují, že jsou „pouze svátostní biskupové“, neboli biskupové ve smyslu pomocných biskupů.
Podobně, díky tomu, že jsou katolíky, zůstávají sjednoceni a v plném společenství s těmi, kdo jsou skutečnými nástupci apoštolů, kteří stále existují ve světě, stejně jako se všemi ostatními katolíky kdekoliv jinde. Je opravdu obtížné vidět, co – pokud vůbec něco – zůstalo z nástupců apoštolů latinského ritu poté, co tolik z nich upadlo do hereze nebo falešného náboženství, stejně jako se tomu stalo u několika nárokovatelů [posloupnosti ve] východním ritu. To je však naprosto odlišné od univerzálního záporného tvrzení a od tvrzení, že celá hierarchie Církve úplně zmizela.
Krátce řečeno, určení polohy Římskokatolické církve je k ověření poněkud těžší, než tomu bylo před sto lety, ale to je právě samotná povaha zatemnění či zatmění.
Římskokatolická církev jako taková nadále viditelně existuje s těmito nezbytnými vlastnostmi neporušenými. Navzdory všem problémům a zatemněním není nutné ani vhodné činit závěr, že koncilní/synodální církev je Římskokatolickou církví.
Často se nám říká, že ti, kdo odmítají tuto koncilní/synodální církev, jsou jako ti, kdo nedokázali rozpoznat našeho Pána v pokořeních Jeho Umučení, a proto Ho buď s Židy odmítli, nebo uprchli s apoštoly.
To nemůže být dál od pravdy.
Jak zde v pravou chvíli uvidíme, ti, kdo trvají na tom, že koncilní/synodální církev je Kristovou Církví, jsou jako učedníci, kteří nedokázali pochopit, že náš Pán byl někde jinde, než kde by Ho jejich přirozená očekávání čekala – a tak Ho v jeho vzkříšení nepoznali.
Poznámky
1) Salaverri č. 1123
2) Mystici Corporis č. 22
3) E.G. Berry 86.
4) Berry 77
Zdroj: The WM Review
Překlad: D. Grof
