Dopis rektora semináře – Náboženský problém v pozadí politiky (1997)
Biskup Richard Williamson
Winona, 1. února 1997
mám problém. Vážný problém. Poslechněte si tohle:
V našem milém malém městečku Winona na americkém Středozápadě, v lesíku sousedícím s parkovištěm supermarketu na úpatí seminárního kopce, přebývá uprostřed této mrazivé zimy s teplotami hluboko pod nulou v chatrčích z kartonu tucet dospívajících dětí! Cože?? Ano, naše sekretářka semináře (mnozí z vás ji znají z telefonu) se těsně před Vánocemi vydala na milosrdnou návštěvu, aby na vlastní oči viděla ty děti a jejich chatrče. Co se to děje?? A proč??
Nejde o materiální problém. Jak jedna z dívek z lesa, které je dvanáct let, řekla paní Mehrenové: „Moji rodiče mi řekli: »Dáváme ti všechno, co můžeš potřebovat, takže pokud se ti to nelíbí, můžeš odejít!« Tak jsem odešla.“ Jeden šestnáctiletý chlapec žije v lese už tři roky a nevidí pro sebe žádnou budoucnost („Sbohem, krutý světe?“). Děti však nepochybně dávají přednost teplým srdcím v chladných chatrčích před teplými domy s chladnými srdci. Člověk nežije jen z ústředního topení.
Nejsou však takové děti jen neukázněnou výjimkou? Neukázněné možná, ale čím dál víc představují pravidlo. Podívejte se do vlastního města. Policie ve Winoně to ví. Pravidelně vyráží, aby rozbila ty chatrče, ale děti si je pokaždé znovu postaví! A co se týče nedostatku kázně, je až příliš snadné tyto děti jednoduše odepsat jako neukázněné. Proč ale nemají kázeň? Protože nikdy v životě necítily žádné teplo ani smysl za tím, co jim bylo předkládáno jako „kázeň“. Lidské bytosti potřebují cítit, že jsou lidmi.
Na celou věc výstižně poukazuje jeden vyznavač New Age, který píše úvodník v lednovém čísle malého měsíčníku ze Středozápadu. Poslali mi ho, protože přesně vystihuje to, co se minulý měsíc snažil říct i tento dopis ohledně poselství rockové skupiny Pink Floyd. Cituji: „…Píseň Another Brick in the Wall… byla tísnivým poselstvím odcizení („Nepotřebujeme žádné vzdělání, nepotřebujeme žádnou kontrolu myšlení.“)… Nešlo jen o školství. Šlo o to, že nikdo nenaslouchá. Šlo o to, jak se s dětmi zachází jako s naprogramovanými roboty na běžícím pásu, mířícími rovnou na pracovní trh. Dospělí to tehdy nepochopili a bohužel to nechápou ani teď, kdy mají před sebou ještě „vyspělejší“ generaci dětí, která už nebude současný systém tolerovat… Učitelé dnes děti raději nadopují léky, jen aby je udrželi sedět ve třídě. Místo aby změnili systém tak, aby vyhovoval dětem, mění děti tak, aby zapadly do systému…“
Pamatují si čtenáři, kdo byl poslední člověk citovaný v tomto dopise, který říkal v podstatě totéž, jen to vztáhl nejen na děti, ale i na dospělé? Totiž to, že dnes se lidé přizpůsobují technice, místo aby se technika přizpůsobovala člověku? Byl to Unabomber. Když jsou „normální“ lidé šílení (tedy nelidští), pak to vypadá, že „šílení“ lidé jsou ti jediní, kdo zůstali při smyslech (tedy lidští).
Samozřejmě že děti potřebují kázeň a samozřejmě že rockoví hudebníci jsou z principu neukáznění, ale znovu: proč? Je snadné zavrhnout například hudební styl grunge (nejnovější odnož rocku) pomocí takového popisu, jaký se objevil v listopadovém čísle Mindszenty Report: „…Hudební styl grunge – pro nezasvěcené – nemá žádnou melodii, zní jako hromadná nehoda dvaceti aut na dálnici v dopravní špičce a provozují ji velmi hubení mladíci s prázdnými pohledy a šatníkem z blešího trhu někde na periferii…“
Ale člověk si musí položit otázku: Vychází moudří stařešinové z tak slušných katolických periodik, jako je Mindszenty Report, skutečně ze všech souvislostí, když tak brilantně odsuzují jevy jako je „grunge“ rock? Chápou vůbec, že může být problém v tom, že král stylu „grunge“ Kurt Cobain je zbožňován miliony teenagerů, i když si brokovnicí ustřelil hlavu? „Kde je ten hněv?“ Tak zněl titul článku v Mindszenty Report. „Kam by měl být ten hněv skutečně namířen?“ To je otázka, kterou by si měli klást dobří čtenáři tohoto časopisu. Dnes existují tisíce slušných občanů a desítky slušných organizací, které odsuzují špínu, která povstává všude kolem nás, ale kolik z nich si klade ty správné otázky? Slušnost nestačí, a zvlášť ne u katolíků. Jakou budoucnost mají i ti nejslušnější lidé, když jejich mládež utíká do chatrčí a sahá po brokovnici? Eutanazii, pokud budou mít štěstí.
Samozřejmě, problémy mládeže nejsou ničím jiným než
symptomy problémů dospělých.
Vašemu materialistickému a navenek zoufalému rockovému hudebníkovi naprosto
odpovídá materialistický a vnitřně zoufalý podnikatel (srov. „Pustá země“ T. S.
Eliota). A mezi nimi se samozřejmě rozpadá rodina. Bohužel, slušní podnikatelé
se přesvědčují, že neustále rostoucí burza, ekonomická prosperita a
technologický pokrok jsou důkazem, že demokracie s odlukou Církve od státu a
náboženskou svobodou představuje nejúžasnější způsob života, jaký kdy lidstvo
poznalo.
Takovým dospělým Pán Bůh neustále posílá výzvy k probuzení. Například zde ve Spojených státech jsme v posledních několika letech měli bezprecedentní sérii záplav, požárů, vln horka, sněhových bouří, sucha, zemětřesení a všemožných přírodních pohrom, které měly upoutat pozornost lidí, ale materialismus spokojený sám se sebou zřejmě uvízl v ústech podnikatelů jako dudlík dítěte: Federální pomoc při katastrofách problém vyřeší. Naše vláda si myslí, že dokáže zvládnout takzvané „Boží zásahy“. Ve skutečnosti vláda nahrazuje Boha, který je jen jakýmsi štědrým otcem, který by se měl spokojit s bonbóny, jež mu v neděli ráno dobrovolně dává naše náboženská svoboda.
Takto přemýšlí „slušní“ podnikatelé, a patří mezi ně až příliš mnoho „katolíků“. Ale Pán Bůh zástupů má pro ně vzkaz. Existuje a je nesmírně trpělivý, ale nehraje žádné hry a vláda Ho nenahradí. Důkazem je bombový útok na budovu Alfreda E. Murraha v Oklahoma City 19. dubna před dvěma lety, jak je prezentován v přiloženém časopise Verbum.
„Ó, drazí,“ slyším říkat čtenáře, „a už jsme zase u politiky!“ Ne, zabýváme se náboženským problémem, který se skrývá za politikou – totiž, že moderní národy z politiky činí náhražkové náboženství a ze své vlády náhražkového boha, protože se odvrátily od pravého Boha.
„Ale nemohl byste nám raději nabídnout nějaké duchovní povznesení místo toho ponurého světa, kterého už máme až příliš?“ Ono povznesení by mělo spočívat v přechodu od slaďoučkého „Boha“ nedělního rána ke skutečnému Pánu pánů a Králi všech dnů v týdnu, jemuž podléhá veškerá politika i všichni politici, a který oslepuje odpadlé národy prostřednictvím médií, kterým důvěřují, a sužuje je vládami, které se tváří, že Ho nahrazují.
„Ale proč vytahovat bombový útok v Oklahomě, když je to skoro dva roky staré?“ Protože pro lidi, kteří se tváří, že si váží praktických faktů a vědeckých důkazů, zde byl jednoznačný případ zločinu zosnovaného k podvodu na lidech a zakrytého médii, aby byli lidé podvedeni. Nechť si všichni čtenáři přestanou myslet, že dnes máme vládu lidu nebo pro lid. Moderní demokracie jsou podvod. Systém nefunguje. Naše pomoc spočívá jedině v Pánu Bohu. Systém je v rukou zrádců, jako spravedlivý trest od Boha.
„Tak to jste jeden z těch konspiračních bláznů!“ Logicky vzato ten, kdo věří v současný systém, nemůže věřit, že ho ovládá nějaké spiknutí. Ale velkou výhodou bombového útoku v Oklahomě (na rozdíl například od mnohem složitějšího atentátu na JFK) je to, že pro každého, kdo si dá práci prozkoumat důkazy, je naprosto jasné, že osoby veřejně označené za pachatele ten čin spáchat nemohly. Skuteční viníci zůstali skryti, pokud tedy samozřejmě sloupy Murrahovy budovy nespadly samy od sebe. Rozhodně ale nebyly zničeny bombou v dodávce.
„Ale kdo jiný než pravicoví teroristé by měl motiv pro takový čin?“ Kdokoliv, kdo z něj mohl mít prospěch. Naše tajná vláda se snažila vyděsit veřejné mínění i Kongres a přimět je k přijetí „protiteroristické“ legislativy, která by pomohla upevnit jednosvětovou globální tyranii nad americkým lidem. Zároveň chtěla zajistit znovuzvolení svého veřejného prezidenta v roce 1996 (což se i stalo), poté co jeho strana výrazně ztratila v hlasování v roce 1994. On sám jednomu novináři řekl, že mezi těmito dvěma volbami právě bombový útok v Oklahomě změnil jeho politickou smůlu ve štěstí.
„»Tajná vláda«! Jaký nesmysl! Žijeme přece v Americe!“ Pokud chcete věřit, že sloupy Murrahovy budovy spadly samy od sebe, pak tomu věřit budete. „Konspirační blázen“ je výraz, který vychází z přesvědčení liberálů, že jejich způsob života a vlády je daleko lepší než cokoliv, co tu bylo předtím. Představme si, že to, co tu bylo dříve, byla otevřená tyranie. Oklahoma ukazuje, že dnes máme skrytou tyranii.
„Zase jste protiamerický!“ Všechny národy dnes jdou americkou cestou, ale to není vina Američanů, je to vina těch národů. Problémem je celosvětová apostaze, kterou může správně pochopit katolík, ale kterou každý historik pozná jako něco, co nevzniklo ve Spojených státech, ani tam není nejhlubší či nejprovinilejší.
„Ale váš antiamerikanismus ničí apoštolát!“ Antiliberalismus dnes odrazuje mnoho liberálních katolíků, ale nekompromisní katolíci jsou jedinou nadějí pro zítřek, i kdyby jich byla jen hrstka. Církev i svět na takovýchto katolících závisí.
„Raději to nechci vědět. Já raději chci, aby můj Bůh a moje vlast byli z cukru a samých pěkných věcí.“ Pak přeskočte článek o Oklahomě a zůstaňte u cukru, ale nebuďte překvapení, když vaše děti odejdou z vašeho světa lží a možná dokonce obrátí zbraně proti vám! Už se to totiž stále častěji děje. Probuďte se!
Ani mentalita typu „to se spraví“ problém nespraví, stejně jako nespraví osud dětí v zimních chatrčích. Zde je tato mentalita popsána v nedávném článku amerického časopisu o budoucnosti Spojených států: „Vnímáme naši občanskou výzvu jako obrovský, neřešitelný hlavolam. Za každým problémem je další problém, který musíme nejdřív vyřešit, a za ním další, a pak další až do nekonečna. Abychom vyřešili kriminalitu, musíme napravit rodinu. Ale než to uděláme, musíme vyřešit sociální systém, což znamená vyřešit rozpočet, a to znamená vyřešit našeho občanského ducha. Jenže to nedokážeme bez nápravy morálních hodnot, a to znamená napravit školy a kostely, a to zase znamená vyřešit chudinské čtvrti, což je nemožné, dokud nevyřešíme kriminalitu.“
Ubozí nekatolíci! V jaké tmě se pohybují! Katolíci však vědí, že tento začarovaný kruh se dá přerušit účastí na skutečné Oběti mše svaté. Tam se naučí přinášet opravdové oběti za své manžele a děti (nejen „kvalitní čas“ – pokrytecká hrůza! – ale tolik času spolu, aby ti nejbližší byli skutečně nejdražší). Pak se obnoví manželství, děti a rodina – a když se hledá Boží království a jeho spravedlnost, vše ostatní, co skutečně potřebujeme, nám bude přidáno (Mt 6, 33). A tak další otázkou, kterou by si slušní čtenáři časopisu Mindszenty Report měli klást, zní: „Kde je nejbližší pravá mše svatá?“
Drazí přátelé, nezahlcujte, prosím, sekretářku semináře nabídkami přikrývek pro děti v chatrčích, ale modlete se za jejich duše a věnujte čas a své lidské srdce nějakým mladým lidem ve svém okolí. Náš Pán zemřel za každého z nich!
A ať naše srdce zůstanou v této zimní scéně plná tepla!
S upřímnou oddaností v Nejsvětějším Srdci Ježíšově
+ Richard Williamson
Zdroj: Bishop Williamson´s Letters
Překlad: D. Grof
