Přednáška biskupa Stobnickiho k proslovu Lva XIV. (2025)
Přednáška rozebírá Promluvu Svatého otce k zástupcům jiných církví a církevních společenství a jiných náboženství, přednesenou Lvem XIV. v Klementinském sále dne 19. května 2025 (viz celý text níže). Biskup Stobnicki cituje vybrané pasáže tohoto proslovu a objasňuje jejich nebezpečí pro integrální katolickou víru. Univerzální bratrství, mezináboženský dialog, synodalita a ekumenismus – to jsou klíčové pojmy s nimiž Lev XIV. operuje, a k nimž se biskup kriticky vyjadřuje.
Jedná se o záznam z přednášky, která proběhla v červnu 2025, kdy Česko navštívila J.E. Michał Stobnick. Přednáška byla sestříhána a provedena formou dabování.
***
PROMLUVA SVATÉHO OTCE
K ZÁSTUPCŮM JINÝCH CÍRKVÍ A CÍRKEVNÍCH SPOLEČENSTVÍ A JINÝCH NÁBOŽENSTVÍ
Klementinský sál
Pondělí 19. května 2025
_________________________________
Drazí bratři a sestry,
s velkou radostí srdečně zdravím vás všechny, zástupce jiných církví a církevních společenství i jiných náboženství, kteří jste se zúčastnili slavnostního zahájení mé služby římského biskupa a Petrova nástupce. Vyjadřuji bratrskou náklonnost Jeho Všesvatosti Bartoloměji [pravoslavný patriarcha Konstantinopole], Jeho Blaženosti Theofilovi III. [pravoslavný patriarcha jeruzalémský] a Jeho Svatosti Mar Awa III. [patriarcha Asyrské církve Východu] a každému z vás jsem hluboce vděčný za vaši přítomnost a modlitby, které jsou pro mě velkou útěchou a povzbuzením.
Jedním ze silných důrazů pontifikátu papeže Františka byl důraz na univerzální bratrství. V tomto ohledu ho Duch Svatý skutečně „pobízel“, aby s velkým rozmachem rozvíjel iniciativy, které již podnikli předchozí pontifikové, zejména od svatého Jana XXIII. Papež encykliky Fratelli Tutti podporoval ekumenickou cestu i mezináboženský dialog. Činil tak především kultivováním mezilidských vztahů, a to takovým způsobem, že aniž by cokoliv ubíral církevním vazbám, byl vždy oceňován lidský rys setkání. Kéž nám Bůh pomůže vážit si jeho svědectví!
Moje volba se uskutečnila v roce 1700. výročí prvního ekumenického koncilu v Niceji. Tento koncil představuje milník ve formulaci Vyznání víry, které je společné všem církvím a církevním společenstvím. Zatímco jsme na cestě k obnovení plného společenství všech křesťanů, uvědomujeme si, že tato jednota může být pouze jednotou ve víře. Jako římský biskup považuji za jednu ze svých priorit snahu o obnovení plného a viditelného společenství mezi všemi, kdo vyznávají stejnou víru v Boha Otce, Syna a Ducha Svatého.
Jednota byla skutečně vždy mým trvalým zájmem, o čemž svědčí i motto, které jsem si zvolil pro svou biskupskou službu: In Illo uno unum, je vyjádření Augustina z Hippo, které nám připomíná, že i my, ačkoliv je nás mnoho, „v Jednom – to jest v Kristu – jsme jedno“ (Enarr. in Ps., 127, 3) [Enarrationes in Psalmos – komentáře sv. Augustina k Žalmům]. A co víc, naše společenství se uskutečňuje do té míry, do jaké se setkáváme v Pánu Ježíši. Čím jsme mu věrnější a poslušnější, tím více jsme mezi sebou sjednoceni. My všichni křesťané jsme tedy povoláni modlit se a spolupracovat, abychom krok za krokem dosáhli tohoto cíle, který je a zůstává dílem Ducha Svatého.
S vědomím toho, že synodalita a ekumenismus spolu úzce souvisejí, bych vás navíc rád ujistil o svém záměru pokračovat v úsilí papeže Františka o podporu synodální povahy katolické Církve a o rozvoj nových a konkrétních forem stále silnější synodality v ekumenických vztazích.
Naše společná cesta může a musí být chápána také v širokém smyslu zapojení všech, v duchu lidského bratrství, o kterém jsem se zmínil výše. Nyní je čas na dialog a budování mostů. Jsem proto rád a vděčný za přítomnost zástupců jiných náboženských tradic, kteří sdílejí hledání Boha a Jeho vůle, která je vždy a pouze vůlí lásky a života pro muže a ženy a pro všechna stvoření.
Byli jste svědky pozoruhodného úsilí papeže Františka ve prospěch mezináboženského dialogu. Svými slovy a činy otevřel nové cesty setkávání, aby podpořil „kulturu dialogu jako cestu; vzájemnou spolupráci jako kodex chování; vzájemné porozumění jako metodu a normu“ (Dokument o lidském bratrství pro světový mír a společný život, Abú Zabí, 4. února 2019). Děkuji Dikasteriu pro mezináboženský dialog za zásadní roli, kterou hraje v této trpělivé práci na podporu setkání a konkrétních výměn zaměřených na budování vztahů založených na lidském bratrství.
Zvláštním způsobem zdravím naše židovské a muslimské bratry a sestry. Vzhledem k židovským kořenům křesťanství mají všichni křesťané k judaismu zvláštní vztah. Koncilní deklarace Nostra aetate (č. 4) zdůrazňuje velikost společného duchovního dědictví křesťanů a Židů a vybízí k vzájemnému poznávání a úctě. Teologický dialog mezi křesťany a Židy zůstává stále důležitý a blízký mému srdci. I v této složité době, poznamenané konflikty a nedorozuměními, je třeba pokračovat v rozmachu tohoto našeho vzácného dialogu.
Vztahy mezi katolickou Církví a muslimy se vyznačují rostoucím odhodláním k dialogu a bratrství, které je podporováno úctou k těmto našim bratrům a sestrám, kteří „se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země, který promluvil k lidem“ (tamtéž, 3). Tento přístup, založený na vzájemném respektu a svobodě svědomí, je pevným základem pro budování mostů mezi našimi společenstvími.
Všem vám, zástupcům jiných náboženských tradic, vyjadřuji vděčnost za vaši účast na tomto setkání a za váš příspěvek k míru. Ve světě zraněném násilím a konflikty přináší každé ze zde zastoupených společenství svůj vlastní příspěvek moudrosti, soucitu a odhodlání pro dobro lidstva a zachování našeho společného domova. Jsem přesvědčen, že pokud jsme zajedno a svobodní od ideologického a politického podmiňování, můžeme účinně říci „ne“ válce a „ano“ míru, „ne“ závodům ve zbrojení a „ano“ odzbrojení, „ne“ ekonomice, která ochuzuje národy a Zemi, a „ano“ integrálnímu rozvoji.
Svědectví našeho bratrství, které, jak doufám, budeme schopni projevit účinnými gesty, jistě přispěje k budování mírumilovnějšího světa, což si všichni muži a ženy dobré vůle ve svých srdcích přejí.
Drazí přátelé, ještě jednou vám děkuji za vaši blízkost. Vyprošujme si v našich srdcích Boží požehnání: kéž nám jeho nekonečná dobrota a moudrost pomáhá žít jako jeho děti a jako vzájemní bratři a sestry, aby ve světě rostla naděje. Nabízím vám svou srdečnou vděčnost.
Zdroj: The Holy See
Překlad: D. Grof
