Komentář Eleison DCCCXCVI – Lefebvre po roce 1988 – I
(896)
14. září 2024
Po vysvěcení čtyř biskupů v červnu 1988 arcibiskup Lefebvre jasněji než kdy dřív viděl, že koncilní Římané nejsou žádnými služebníky katolické Víry. V roce 1989 poskytl ve Francii dlouhý rozhovor, který je níže velice podstatně zkrácen. Úplná původní verze viz https://sspx.org/en/one-year-after-consecrations-30335.
Proč svěcení?
Několik let jsem se snažil Řím přimět pochopit, že protože stárnu, musím zajistit své nástupnictví. Báli se, že bych vysvětil biskupy, takže se zmiňovali o možnosti, že budeme mít biskupa, který bude mým nástupcem.
Jel jsem do Říma na rozhovory, ale bez důvěry v jejich úspěch. Chtěl jsem zajít co nejdál, abych ukázal, že máme dobrou vůli. Velmi brzy jsme si však uvědomili, že jednáme s lidmi, kteří nejsou čestní. Řím nastolil otázku koncilu, o které jsme nechtěli ani slyšet. Byla nalezena formulace dohody, která byla na samé hranici toho, co jsme mohli přijmout. Slíbili mi jednoho biskupa, zatímco jsem žádal o tři. To už bylo prakticky nepřijatelné. A když jsme se ještě před podpisem protokolu ptali, kdy bychom mohli tohoto biskupa mít, odpověď byla vyhýbavá nebo žádná.
Hromadící se nedůvěra a zdrženlivost mě přiměly, abych požadoval jmenování biskupa na 30. června. Buď to, nebo přistoupím ke svěcení. Tváří v tvář takové volbě kardinál Ratzinger řekl: „Pokud je to tak, protokol skončil. Je konec a žádný další protokol už neexistuje. Přerušujete vztahy.“ To řekl on, ne já.
Lefebvre měl zůstat v Církvi
O jaké Církvi mluvíme? Pokud myslíte koncilní církev, pak my, kteří proti koncilu bojujeme dvacet let, protože chceme katolickou Církev, bychom museli znovu vstoupit do této koncilní církve, abychom ji případně učinili katolickou. To je naprostá iluze.
Nebezpečí schizmatu?
Říkat, že nejsme „viditelná Církev“, že opouštíme „viditelnou Církev“, která je neomylná, to vše jsou jen slova, která neodpovídají realitě. Je neuvěřitelné, že někdo může mluvit o „viditelné Církvi“ a myslet tím koncilní církev, která stojí v protikladu ke katolické Církvi, kterou se snažíme reprezentovat a pokračovat v ní. Jsme proti koncilní církvi, která je ve skutečnosti schizmatická, i když to popírá. Fakticky je to církev exkomunikovaná, protože je to modernistická církev. My nevytváříme paralelní církev. My jsme tím, čím jsme vždy byli – jsme katolíci, kteří pokračují dál. To je vše.
Každý z těchto posledních papežů je skutečně dvěma papeži v jednom. Byl to Jan XXIII., kdo zahájil otevírání Církve světu. Od té chvíle jsme se pohybovali v rámci dvojznačnosti a dvojsmyslnosti, tj. v dvojakém způsobu jednání, který je vlastní liberálům.
Nejsme proti papeži, pokud reprezentuje hodnoty apoštolského stolce, které jsou neměnné. Jsme však proti papeži, pokud je modernistou, který nevěří ve svou neomylnost a praktikuje ekumenismus. Dokud se v Římě drží idejí koncilu: náboženské svobody, ekumenismu a kolegiality, jdou špatnou cestou.
Smíření?
Nemyslím si, že je vhodné pokoušet se kontaktovat Řím. Myslím, že musíme ještě počkat. Bohužel čekat, až se situace na jejich straně ještě zhorší. Ale až dosud nechtějí tuto skutečnost uznat.
Kyrie eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
