Msgr. Carlo Maria Viganò – Prohlášení z 20. června (2024)
Dikasterium pro nauku víry mě prostým e-mailem informovalo o zahájení mimosoudního trestního řízení proti mně s obviněním ze spáchání zločinu schizmatu a s obviněním, že jsem popřel legitimitu „papeže Františka“, že jsem porušil společenství „s ním“ a že jsem odmítl Druhý vatikánský koncil. Jsem předvolán na 20. června do paláce Svatého oficia, a to osobně nebo v zastoupení církevním advokátem. Předpokládám, že vzhledem k mimosoudnímu procesu je už připraveno i odsouzení.
Obvinění vznesená vůči mně považuji za poctu. Jsem přesvědčen, že samotné znění obvinění potvrzuje teze, jež jsem opakované hájil v různých promluvách. Není náhoda, že obvinění proti mně se týká zpochybňování legitimity Jorgeho Marii Bergoglia a odmítnutí Druhého vatikánského koncilu: koncil ztělesňuje ideologickou, teologickou, mravní a liturgickou rakovinu, jejíž nevyhnutelnou metastázou je bergogliovská „synodální církev“.
Je třeba, aby si biskupové, duchovní a Boží lid vážně položili otázku, zda je v souladu s vyznáním katolické Víry pasivně přihlížet systematickému ničení Církve jejími představiteli, stejně jako jiní rozvratníci ničí občanskou společnost. Globalismus vyzývá k etnické výměně: Bergoglio propaguje nekontrolovatelnou imigraci a vyzývá k integraci kultur a náboženství. Globalismus podporuje ideologii LGBTQ+: Bergoglio povoluje žehnání stejnopohlavním párům a vnucuje věřícím přijetí homosexualismu, zatímco zakrývá skandály svých chráněnců a povyšuje je do nejvyšších odpovědných pozic. Globalismus vnucuje zelenou agendu: Bergoglio uctívá modlu Pačamamu, píše blouznivé encykliky o životním prostředí, podporuje Agendu 2030 a napadá ty, kteří zpochybňují teorii globálního oteplování způsobeného člověkem. Překračuje svou roli v záležitostech, které se týkají výhradně vědy, ale vždy pouze jedním směrem, který stojí v diametrálním protikladu k tomu, co Církev vždy učila. Výměnou za finanční podporu ze strany farmaceutických společností a dobročinných nadací nařizoval používání experimentálních genových vakcín, které způsobovaly velmi závažná poškození, smrt a sterilitu, a nazýval je „aktem lásky“. Jeho naprosté propojení s „náboženstvím Davosu“ je skandální. Kdykoliv vlády ve službě Světového ekonomického fóra zaváděly nebo rozšiřovaly potraty, propagovaly neřest, legitimizovaly homosexuální svazky nebo změnu pohlaví, povzbuzovaly eutanázii a tolerovaly pronásledování katolíků, nepadlo ani jediné slovo na obranu Víry a mravů, jež jsou v ohrožení, nebo na podporu občanských bojů mnoha katolíků, kteří byli opuštěni Vatikánem a biskupy. Ani slovo za katolíky, kteří jsou v Číně pronásledováni za spoluúčasti Svatého stolce, jenž považuje miliardy z Pekingu za důležitější než životy a svobodu tisíců Číňanů, kteří jsou věrni římské Církvi. V „synodální církvi“, které předsedá Bergoglio, se nepřipouští žádné schizma, pokud jde o německý episkopát ani o vládou jmenované biskupy, kteří byli v Číně vysvěceni bez mandátu Říma. Jejich jednání je v souladu s ničením Církve, a proto se musí utajovat, minimalizovat, tolerovat a nakonec podporovat. Během jedenácti let tohoto „pontifikátu“ je katolická Církev ponižována a diskreditována především kvůli skandálům a zkaženosti vůdců hierarchie, které byly zcela ignorovány i v době, kdy nejbezohlednější vatikánský autoritářský režim běsnil proti věrným kněžím a řeholníkům, malým komunitám tradičních řeholnic a komunitám spjatým s latinskou mší.
Tato jednostranně zaměřená horlivost připomíná Cromwellův fanatismus typický pro ty, kteří se vzpírají Prozřetelnosti v domnění, že jsou konečně na vrcholu hierarchické pyramidy a mohou si dělat a rušit, co se jim zlíbí, aniž by kdokoliv cokoliv namítal. A toto dílo zkázy, tato ochota vzdát se spásy duší ve jménu lidského míru, který popírá Boha, není Bergogliovým výmyslem, ale hlavním (a nezmíněným) cílem těch, kteří využili koncil, aby popřeli katolické Magisterium a začali po malých krůčcích bourat Církev zevnitř, ale vždy jednosměrně, vždy za shovívavé tolerance či zaviněné nečinnosti – ne-li výslovného souhlasu – římských autorit. Katolická církev je pomalu, ale jistě přebírána [nepřáteli], a Bergoglio dostal za úkol udělat z ní dobročinnou organizaci, „církev humanity, inkluze a životního prostředí“ ve službě Novému světovému řádu. To ale není katolická Církev, je to její padělek.
Rezignace Benedikta XVI. a jmenování jeho nástupce v souladu s diktátem Agendy 2030 sanktgallenskou mafií, mělo umožnit – a také se to podařilo – globální převrat za spoluúčasti a autoritativní podpory římské Církve. Bergoglio je pro Církev tím, čím jsou ostatní světoví vůdci pro své národy: zrádci, rozvratníky a nakonec likvidátory tradiční společnosti, kteří si jsou jistí beztrestností. Vadný souhlas (vitium consensus) s přijetím Bergogliova zvolení se zakládá právě na zjevné cizosti jeho správního a magisteriálního působení vzhledem k tomu, co každý katolík kteréhokoliv doby očekává od Kristova náměstka a nástupce vládce apoštolů. Vše, co Bergoglio dělá, představuje urážku a provokaci celé katolické Církve, jejích svatých všech dob, mučedníků, kteří byli zabiti in odium Fidei, a papežů všech dob až do Druhého vatikánského koncilu.
Je to také a v první řadě urážkou Božské hlavy Církve, Našeho Pána Ježíše Krista, jehož posvátnou autoritu si Bergoglio nárokuje vykonávat k újmě mystického těla, a to jednáním, které je příliš systematické a důsledné, než aby se mohlo zdát, že je plodem pouhé neschopnosti. V působení Bergoglia a jeho skupiny se v praxi naplňuje Pánovo varování: Mějte se na pozoru před nepravými proroky! Ti přicházejí k vám v ovčím rouše, ale v nitru jsou draví vlci. (Mt 7:15). Je mi ctí, že s nimi nejsem – a skutečně nechci být – v žádném církevním společenství: je to lobby, která skrývá svou spoluúčast s pány světa, aby oklamala mnoho duší a zabránila jakémukoliv odporu proti nastolení království Antikrista.
Tváří v tvář obviněním dikasteria prohlašuji, že jako nástupce apoštolů jsem v plném společenství s římskokatolickou apoštolskou Církví, s Magisteriem římských papežů a s nepřerušenou věroučnou, morální a liturgickou tradicí, kterou věrně zachovali.
Zavrhuji neomodernistické omyly, které jsou vlastní Druhému vatikánskému koncilu a takzvanému „pokoncilnímu magisteriu“, zvláště v otázkách kolegiality, ekumenismu, náboženské svobody, sekularity státu a liturgie.
Zavrhuji, odmítám a odsuzuji pohoršení, omyly a bludy Jorgeho Maria Bergoglia, který projevuje naprosto despotickou správu moci, vykonávanou proti účelu, který legitimizuje autoritu v církvi: autoritu, která zastupuje autoritu Krista, a jako taková musí být poslušná pouze Jemu. Tímto oddělením papežského úřadu od principu, který ho legitimizuje, a jímž je Kristus Velekněz, proměňuje ministerium v sebestřednou despocii.
Žádný katolík hodný toho jména nemůže být ve společenství s touto „bergogliovskou církví“, protože ta jedná v zřejmé diskontinuitě a rozporu se všemi papeži v dějinách a s Kristovou Církví.
Před padesáti lety byl do stejného paláce Svatého oficia předvolán arcibiskup Marcel Lefebvre a obviněn ze schizmatu za odmítání Druhého vatikánského koncilu. Jeho obhajoba je i mou; jeho slova jsou mými a jeho argumenty jsou moje – argumenty, před nimiž ho římské autority nemohly odsoudit za herezi a namísto toho musely počkat až vysvětí biskupy, aby měly záminku prohlásit ho za schizmatika, a pak jeho exkomunikaci anulovat, když byl mrtvý. Toto schéma se opakuje i poté, co půl století prokázalo prorockou volbu arcibiskupa Lefebvra.
V této době apostaze najdou katolíci v pastýřích věrných mandátu, který dostali od Našeho Pána, příklad a povzbuzení k setrvání v Kristově pravdě.
Depositum custodi podle apoštolské výzvy: Protože se blíží doba, kdy budu muset skládat účty Božímu Synu ze všech svých činů, hodlám vytrvat v bonum certamen a neselhávat ve svědectví víry, které se vyžaduje od každého, kdo byl jako biskup obdařen plností kněžství a ustanoven nástupcem apoštolů.
Vyzývám všechny katolíky, aby se modlili, aby Pán přišel na pomoc Své Církvi a dodal odvahu těm, kteří jsou pro svou Víru pronásledováni.
+ Carlo Maria Viganò, arcibiskup
20. června 2024
S.cti
Silverii Papæ et Martyris
B.ti Dermitii O’Hurley, Episcopi et Martyris
Zdroj: La fondazione Exsurge Domine
Překlad: D. Grof
