Koncilní církev uzavírá sňatek se svobodným zednářstvím (2024)
28. února 2024
Atila Sinke Guimarães
Dne 16. února 2024 hostil milánský arcibiskup Mario Delpini historický seminář „za zavřenými dveřmi“, na němž se katoličtí preláti a učenci sešli s třemi velmistry italského svobodného zednářstva. Akce měla název Katolická Církev a zednářství. Proslov měli také kardinál Francesco Coccopalmeiro, emeritní předseda Papežské rady pro výklad legislativních textů, a biskup Francesco Stagliano, předseda Papežské teologické akademie.
Předložím vám souhrn poselství každého z těchto prelátů, jak se dostalo na veřejnost, i když setkání nebylo otevřené pro tisk. Je to díky tomu, že někteří ze stovky hostů, kteří setkání navštívili, následně podali zprávu o těchto proslovech.
Stagliano: „Nová teologie moudrosti“
Arcibiskup Delpini akci zahájil vyjádřením radosti, že se účastní tohoto „setkání různých osob“, a potřeby v takových setkáních pokračovat a zintenzivnit je.
Biskup Stagliano s velmistrem Bisim na setkání „Katolická Církev a zednářství“
Projev biskupa Stagliana byl hlavní prezentací, která „rozcupovala“ věroučný postoj katolické Církve – tento výraz pochází z italských novin La Nuova Bussola Quotidiana – a v podstatě splnila požadavky zednářských vůdců.
„Nauka nevylučuje příslušnost k Církvi,“ prohlásil předseda Papežské teologické akademie. Stagliano dále zdůraznil, že „toto [příslušnost k Církvi] je především život. Což je tvrzení, na kterém se můžeme shodnout.“ Pokračoval: „Zajímá mě křesťanská událost, ne nauka.“
A jak bychom měli definovat křesťanskou událost? Odpověděl: Je to „manifestace Boha v Ježíši Kristu, který je láska, pouze a vždy láska.“ A dodal: „Je-li tedy svět zkažený prvotním hříchem, Jeho milosrdenství předchází prvotní hřích a dopadá na spravedlivé i nespravedlivé,“ to znamená na všechny lidi.
Je tedy jasné, že byla připravena ad hoc teologie pro překonání neslučitelnosti Církve se zednářstvím. Stagliano kritizoval naukovou konfrontaci zapříčiněnou dokumentem Kongregace pro nauku Víry z roku 2021, který katolíkům znovu potvrdil zákaz, aby patřili do zednářské lóže. Od nynějška dochází k posunu a obraz se mění: „Přejeme si teologii moudrosti,“ teologii, kterou má Papežská teologická akademie vedená Staglianem dle požadavku papeže Františka rozvinout.
Jaká bude tato „teologie moudrosti“? Vysvětlil to: „Teologie schopná aplikovat kritické myšlení na všechno, a to i na kritické případy univerzálního rozumu [zednářství]. Žijeme totiž ve světě, kde, pokud nepovedeme dialog, riskujeme, že se ocitneme zcela mimo svět. Moudrost znamená, že teologie umí spojit vědu a životní moudrost.“
Když to přeložíme, zjistíme, že má tento zastřený způsob vyjadřování ospravedlnit spolupráci katolíků se zednáři na dílech pro společné dobro. Když se na to podíváme v kontextu, proslov biskupa Stagliana představuje nový krok v koncilní apostazi. Dosavadní kroky popírající katolickou víru zahrnují:
Nahoře, arcibiskup Delpini zahajuje seminář v Miláně, uprostřed, velmistr Romoli po boku velmistra Bisiho přednáší svůj projev
• „Hierarchie pravd“ – Podlé této teorie by měli progresivističtí katolíci skrývat ty body katolické Víry, které heretici nepřijímají, protože nejsou pro Víru zásadní. Progresivismus vytvořil tuto podezřelou teorii ve prospěch ekumenismu s protestanty a schizmatiky. Proto by se katolíci měli vyhnout tomu, že budou zmiňovat transsubstanciaci a eucharistická dogmata, mariánská dogmata, papežskou neomylnost, Petrův primát atd. To znamená, že velká část katolické Víry byla opuštěna kvůli jednotě s tzv. křesťany.
• „Náš společný Bůh“ – Podobně by se katolíci dle nauky Druhého vatikánského koncilu měli při jednání s židy a muslimy vyhýbat zmínce Kristova jména a namísto toho zdůrazňovat roli Boha. To znamená, že by se měl opustit samotný Zakladatel katolické Církve, Náš Pán Ježíš Kristus, spolu se všemi články Víry, které se k Němu vztahují, kvůli jednotě s těmito monoteistickými falešnými náboženstvími.
• „Naše společné mravní zásady“ – Aby progresivističtí katolíci uspokojili buddhisty, hinduisty, konfucionisty, zednáře atd., měli by se vyhnout mluvení o Bohu a měli by zdůrazňovat pouze všeobecné mravní zásady zakládající se na přirozeném zákoně, jako například: život by se měl chránit, dělej dobro a vyvaruj se zla, rodiče by se měli starat o děti, bohatí by měli pomáhat chudým atd. To znamená, že by se mělo upustit od celé katolické Víry a zdůrazňovat jen některé přijatelné důsledky Víry, jako jsou mravy a obecné zásady přirozeného zákona.
Tyto tři stupně apostaze oficiálně prosazuje Dikasterium pro podporu jednoty křesťanů a Dikasterium pro mezináboženský dialog. První z těchto orgánů vytvořil Jan XXIII. (1960) a druhý Pavel VI. (1964).
Tři zednáři, kteří se události zúčastnili. Zleva, Stefano Bisi, Luciano Romoli a Fabio Venzi
Jestliže naříkáme nad odpadlictvím, které toto postupné popírání Víry představuje, musíme uznat, že výchozím bodem útoku těchto orgánů byla katolická nauka.
Biskup Stagliano ve svém projevu na semináři Katolická Církev a zednářství odhalil, že mu František doporučil naprosté odstranění katolické nauky a její nahrazení milosrdenstvím a láskou.
Toto opuštění překračuje doposud stanovené hranice. Zatímco předešlý plán k dialogu byl popřením Víry, tento nový přístup představuje zmizení Víry: Proměňuje se na páru a rozplyne se ve vzduchu.
To tedy bylo ústředním tématem Staglianovy prezentace.
Coccopalmeiro: „Stálé fórum“ pro tento dialog
Kardinál Coccopalmeiro vyjádřil své přání, aby pokračoval dialog a spolupráce mezi Církví a zednářstvím a aby „tato setkání neskončila“. Navrhoval ustavení „stálého fóra“ pro tento dialog.
Tři preláti přítomní na setkání. Zleva Delpini, Coccopalmeiro a Stagliano
Noviny La Nuova Bussola Quotidiana přinášejí zprávu, že podle Coccopalmeira v sobě dialog nese to, že se katolická Církev musí změnit. Musí uznat, že se ve svém soudu o zednářství mýlila, a proto by měla skoncovat se stigmatem, které tolika katolickým zednářům brání přijímat Svaté přijímání.
Zatímco Stagliano nechává Víru vymizet, Coccopalmeiro požaduje akt veřejného odmítnutí dřívějšího odsouzení zednářství ze strany Církve a připuštění zednářů ke Svatému přijímání.
Tři italští velmistři sehráli ve svých proslovech svou roli v této hře, když vyjádřili touhu být v dialogu s Církví.
Závěrem lze říct, že papež František jedním z posledních kroků progresivismu fakticky zrušil katolickou Víru. Když zadal biskupovi Staglianovi tento cíl jako poslání nové Papežské teologické akademie, prakticky katolickou Víru prohlásil za vyhynulou.
Biskup Francesco Stagliano byl jen poslem, který ohlásil toto nové náboženství milosrdenství.
Jsme svědky uzavření trvalého sňatku toho nejhoršího z progresivismu s tím nejhorším z revoluce: Sňatku koncilní církve a svobodného zednářství. Posledním krokem by – rukama papeže – měla být glorifikace toho, kdo svobodné zednářství inspiroval: Satana.
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
