Lži synodality (2023)
Eric Sammons
11. září 2023
Dvě nedávné zprávy odhalují lži, z nichž je vytvořena „synodalita“, ona chvástavá snaha církevních vůdců, kterou nazývají „modus vivendi et operandi Církve“. Než se k těmto lžím dostaneme, přezkoumejme nejprve, co Vatikán tvrdí, že synodalita je:
„Synodalita především označuje zvláštní styl, který charakterizuje život a poslání Církve a vyjadřuje její přirozenost jako Božího lidu, který putuje společně a shromažďuje se ve shromáždění, povolán Pánem Ježíšem v síle Ducha Svatého, aby hlásal evangelium. Synodalita by se měla projevovat v běžném způsobu života a práce Církve. Synodalita je v této perspektivě mnohem víc než slavení církevních setkání a shromáždění biskupů nebo záležitost prosté vnitřní správy v Církvi, je to specifický modus vivendi et operandi Církve, Božího lidu, který zjevuje a dává obsah jejímu bytí jako společenství, když všichni její členové putují společně, shromažďují se ve shromáždění a aktivně se podílejí na jejím evangelizačním poslání.“
Pokud se podíváte za tuto hantýrku, na kterou by byl hrdý každý korporátní marketingový vedoucí pracovník („Jak propagovat něco, aniž byste cokoliv řekli!“), uvidíte, že klíčovými body (jež se pro zdůraznění opakují) jsou související koncepty „společného putování“ a „shromažďování ve shromáždění“. Přesto oba v posledním týdnu utrpěly závažnou ránu.
Za prvé, je při každém putování životně důležitá komunikace. Ve sportovním světě ultramaratonu atlet běží neskutečný počet kilometrů (obvykle sto či více), má však celý tým, který mu během závodu pomáhá – poskytuje mu pomoc v různých věcech a informuje ho, jak si vede. Také ultramaratonec svému týmu říká, pokud je něco v nepořádku – puchýře, nedostatek vody – takže mu tým může co nejlépe pomoci. Představte si, kdyby tým a závodník nikdy nekomunikovali, kdyby si navzájem neříkali, co vědí. Byla by to pohroma.
Vatikán přesto zjevně věří, že „společné putování“ by se mělo odehrávat tajně, se striktnějšími pravidly komunikace, než měl agent CIA umístěný do Sovětského svazu během vrcholící studené války. Web The Pillar nedávno přinesl zprávu, že na diskuse na nadcházející Synodě o synodalitě se bude vztahovat papežské tajemství – což znamená, že každý účastník, který vyzradí, o čem se v debatách diskutovalo, bude podléhat exkomunikaci. Nejsem si jistý, jak mohu „putovat společně“ s našimi biskupy, když ani nemohu vědět, jaký je jejich směr. Je to jasná snaha skrýt jakoukoliv diskusi před veřejností tak, aby to vypadalo, že jejich předem plánované cíle mají plnou podporu všech stran.
Dalším pilířem synodality je „shromažďování ve shromáždění“. Mnozí tento koncept kritizovali jako velebení setkání pro setkání (dokonce tuto kritiku uznává i synodální definice synodality – „mnohem víc než slavení církevních setkání a shromáždění biskupů“). Ale i když budou tato „shromáždění“ víc než jen glorifikovaná byrokratická setkání, jimiž se jeví, fundamentálním předpokladem je, že účast na těchto shromážděních bude umožněna všem. Jak se můžete shromažďovat, pokud někomu není umožněno přijít? Přesto to další zpráva z tohoto týdne – že papež František pravděpodobně brzy požádá biskupa Josepha Stricklanda o rezignaci – také odhaluje jako lež. [Biskup Strickland je otevřeným kritikem papeže Bergoglia i Synody, je zastáncem tradiční latinské mše, kterou sám slouží, a mimo jiné podporuje arcibiskupa Vigana. – pozn. překl.]
Od počátku synodálního procesu pod vedením Františka je každému objektivnímu pozorovateli zjevné, že mají vše předem nachystané a dohodnuté. Jistě, připustili pár „konzervativních“ hlasů na oficiálních setkáních synody, tato setkání však do značné míry ovládají předem vybraní biskupové (a nyní i kněží a laici), kteří odsouhlasí progresivní agendu, o níž už bylo rozhodnuto. To samo však Františkovi a Vatikánu nestačí. Chtějí odstranit veškerou opozici svojí agendy a tak každý, kdo bude příliš slyšet – a biskup Strickland určitě byl „příliš“ slyšet – se musí odsunout stranou a vyloučit ze „shromáždění“.
Je stále jasnější, že „synodalita“, jak ji praktikuje a hlásá Vatikán, je nejen cizí katolicismu, ale je s ním i v rozporu. Je to kouřová clona pro prosazení ideologie protikladné ke katolické tradici. A dějiny ukázaly, že většinu ideologií lze vnutit jedině prostřednictvím utajení a odstraněním opozice všemi nezbytnými prostředky. Jak se Synoda o synodalitě blíží, katolíci by si měli uvědomovat realitu, která je za těmito sladce znějícími slovy a vědět, že toto „společné putování“, abychom se „shromáždili ve shromáždění“ je ve skutečnosti pokusem malé, uzavřené kliky vnutit Církvi nové nauky a praxi.
Zdroj: Crisis Magazine
Překlad: D. Grof
