Pochopení vatikánského tažení proti tradici (2023)
Philip Lawler
23. února 2023
V pořádku, myslím, že nyní chápu.
● Vatikán „v roce 2020 provedl detailní konzultace s biskupy“ týkající se užívání tradiční latinské mše. Ačkoliv jsme nikdy neviděli výsledky těchto konzultací, papež František uvedl, že „přání vyjádřená ze strany episkopátu“ vyzývala k zásahu proti tradicionalismu. Biskupům, kteří tento zásah chtěli, se však nedá věřit, aby ho provedli sami.
● V „synodální“ církvi Vatikán pozorně naslouchá všem věřícím a slouží potřebám diecézních biskupů – v tomto případě tak, že jim říká, co mají udělat.
● Když papež v Motu Proprio Traditionis Custodes (čl. 2) napsal s ohledem na diecézního biskupa, že je „ve výlučné pravomoci, aby povolil ve své diecézi používání Missale Romanum z roku 1962, přičemž se řídí pokyny Apoštolského stolce“, myslel tím to, že diecézní biskup nemůže povolit používání tradiční liturgie bez výslovného dovolení Svatého stolce.
● Traditionis Custodes stanovilo pokyny, jimiž se mají diecézní biskupové řídit. Kodex kanonického práva [z roku 1983] (čl. 87) dává biskupům pravomoc dispenzovat od liturgických pokynů, pokud si Svatý stolec tuto pravomoc nevyhradil. Nic ve vyjádřeních Motu Propria nenaznačuje, že si Svatý stolec tuto pravomoc vyhradil. Vlastně to však udělal a vy jste to měli vědět.
● Ačkoliv je z výše zmíněného vyjádření zřejmé, že papež chtěl, aby všechny dispenze od pokynů z Traditionis Custodes schvalovalo Dikastérium pro bohoslužbu a svátosti – bylo by „absurdní“ myslet si něco jiného – Vatikán přesto cítil povinnost vydat nový dokument, který toto poselství „potvrzuje“.
● Papež František jedná ve snaze sjednotit Církev – „a stále více naléhá na neustálé hledání církevního společenství“ – takže cítil, že je nutné podniknout kroky, které zanechají tisíce katolíků frustrovaných, rozhněvaných a sklíčených. Chce oslovit „marginalizované“, takže potřebuje marginalizovat tradiční katolíky.
● Ekumenismus pro toto papežství není „něco volitelného“. Přesto Vatikán podniknul rezolutní krok, aby zbavil diecézní biskupy jejich normálních pravomocí a potlačil starobylou liturgickou formu. Těchto kroků si nepochybně všimnou biskupové pravoslavných církví, kteří si stráží svou pravomoc a své liturgické tradice.
● Zůstává povolení (za určitých okolností) sloužit tradiční mši ve školní aule, ale nikoliv v nádherném farním kostele. Tuto liturgii mohou sloužit starší kněží, nikoliv však nově vysvěcení kněží. Je to proto, že chceme přitahovat mladé lidi a ty, kteří jsou přitahováni krásou.
● Papež František nám říká, že „vášeň pro evangelizaci – tedy apoštolská horlivost“ je „životně důležitým rozměrem Církve“. Zdůrazňuje, že Církev „není uzavřená do sebe, ale je obrácená ven a je nakažlivým svědkem Ježíše – nakažlivá je i víra rozprostírající se, aby vyzařovala Jeho světlo až do končin země“. To však neplatí pro tradiční katolicismus. Tradiční mše svatá vás může (zatím a na některých místech a za určitých podmínek) utěšovat, posilovat a obohacovat. Nemůžete ji však propagovat. Eucharistická oběť v jakékoliv platné formě je „zdrojem a vrcholem“ katolického duchovního života. Ale pokud je tato mše v latině, nikomu o tom neříkejte.
● Aby Církev rostla, je nutné odstřihnout některé z nejrychleji rostoucích větví, aby suché žluté listy dostaly více slunce.
Je teď vše naprosto jasné?
Zdroj: Catholic Culture
Překlad: D. Grof
