Komentář Eleison DCCXCIX – Sedmdesát devět seminaristů – II (2022)
(799)
5. listopadu 2022
SEDMDESÁT DEVĚT SEMINARISTŮ – II
V tomto „Komentáři“ minulý týden jsme zmiňovali zprávu o rekordním počtu sedmdesáti devíti přijatých mladých mužů pro nový školní rok, kteří se ve čtyřech hlavních seminářích toho, co je známé jako „Bratrstvo sv. Pia X.“, pokusí o své povolání k tradičnímu katolickému kněžství. Mělo by to být dobrou zprávou pro celou katolickou Církev, protože každý tradiční kněz, který bude nakonec vysvěcen, bude zdrojem tradičních svátostí ku prospěchu všech katolických duší. Ve skutečnosti to však nemusí být až tak dobrá zpráva, zvláště ze dvou důvodu, jež oba volají po modlitbě. Minulý týden byl zmíněn jen jeden z nich.
Ten druhý důvod nepotřebuje velké vysvětlování, je však velmi reálný – elektronická zařízení. Když byl v letech 1982 až 1994 generálním představeným FSSPX P. Franz Schmidberger, údajně mu jeden laik jednou řekl něco ve smyslu, že elektronická zařízení zničí jeho kněze. Pochopitelně odkazoval na bažinu pokušení proti svaté čistotě, která se stala tak snadno dostupnou díky televizi a internetu, a to bylo dokonce ještě před vynálezem chytrého telefonu, který přišel až o pár let později. Nestává se skutečně takřka nadlidským, aby mladý člověk narozený a vychovávaný až po vynálezu takových přístrojů zůstal čistým při svých pokušeních? Bůh a Jeho Matka samozřejmě mohou takového mladého chlapce nebo dívku provést bludištěm stok a vyvést je ven takové, že budou vonět po růžích, ale vzhledem k tomu, že Bůh respektuje svobodnou vůli, jíž každého z nich obdařil, nemůžeme se důvodně domnívat, že takové případy budou spíše výjimkou než pravidlem? Kolik z těch sedmdesáti devíti mladých mužů v takovém případě na své cestě ke kněžství nenarazí na tuto překážku? Každý jednotlivý věrný katolický kněz je velkým darem od Boha. Musíme se modlit za všech sedmdesát devět povolání...
Pokud jde o první důvod představený v „Komentáři“ minulý týden, je méně zjevný, protože zahrnuje nikoliv tělesnou čistotu, ale ještě závažnější duchovní čistotu víry. Jeden čtenář tvrdil, že dnešní tzv. katolické hnutí „Odporu“ mohlo mít větší úspěch při přitahování povolání (jako je např. počet sedmdesát devět), kdyby, jak argumentoval, bylo vhodně strukturováno, jak je více méně normální pro katolická společenství jako jsou ony čtyři hlavní semináře „FSSPX“. Minulý týden, jsme v tomto „Komentáři“ začali odpovídat na to, že dnes může nenormální důraz na strukturu odvádět pozornost od toho, co je důležitější, totiž od katolické víry, a že se člověk může obávat, že to se děje ve čtyřech zmíněných seminářích. Zde jsou dva samostatné body, z nichž ten druhý bude muset počkat na „Komentář“ příští týden.
Minulý týden bylo řečeno, že podstata dnešní krize Církve spočívá v tom, že Druhý vatikánský koncil oddělil katolickou autoritu od katolické Pravdy, když nejvyšší autority Církve shromážděné na koncilu oficiálně opustily církevní Tradici kvůli modernizaci „církve“. To znamenalo, že od této chvíle si katolíci museli vybrat: Buď se držet autority a „poslouchat“ modernisty a opustit Tradici, nebo se držet Pravdy a více či méně se vzepřít zdánlivým církevním „autoritám“. Nebo si mohou zvolit některou z několika možných kombinací částečné Pravdy a částečné autority kdekoliv mezi těmito dvěma póly.
Pokud jde o arcibiskupa Lefebvra, jeho volba byla respektovat autoritu v Římě nakolik je to možné a nakolik je to ve shodě s neopuštěním Tradice (protože katolická Pravda může být v souladu pouze s Tradicí). Když jej však v roce 1988 římské autority přitlačily ke zdi díky svému nepřímo vyjádřenému odmítnutí postarat se o Tradici, pak pro něj věrouka (Pravda) nakonec měla přednost před diplomacií (vůči autoritě, která byla nakonec bez Pravdy). A tak se vzepřel Římanům tím, že vysvětil čtyři biskupy v rámci „Operace přežití“, namísto toho, aby „uposlechl“ autoritu bez Pravdy a provedl „Operaci sebevražda“. „Operace přežití“ jeho Bratrstvu zajistila víc než dvě desítky let primátu věrouky (Pravdy). Pak však jeho nástupci tím, že usilovali o získání oficiálního schválení Bratrstva, proměnili Bratrstvo na Novobratrstvo tím, že upřednostnili autoritu (uznání ze strany Říma) před Pravdou (obrana Víry). Vzdávali se arcibiskupova srdce a duše – hrdinské obrany té Pravdy, která je srdcem a duší Církve. Jejich Novobratrstvo mohlo být populárnějším a pohodlnějším, nebylo však už věcí mučedníků.
Kyrie elesion
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
