Komentář Eleison DCCLXXVIII – Rerum novarum – II (2022)
(778)
11. června 2022
RERUM NOVARUM – II
Protože papež Lev XIII. ve své proslulé encyklice Rerum novarum ke katolickým biskupům z roku 1891 káral socialismus jako radikálně protikladný k Bohem dané přirozenosti člověka (viz tento „Komentář“ z minulého týdne), mohli bychom si myslet, že nebyl přítelem dělnické třídy, jejíž zájmy socialismus předstíral chránit. Naopak. Je tu celá druhá část encykliky, v níž předkládá skutečné řešení reálných problémů konce 19. století, jejichž byl socialismus falešným řešením. Protože i ve 21. století je náš bezbožný svět nadále pokoušen ze strany globalistického socialismu a komunismu v téže válce proti Bohu, podívejme se, i když jen krátce, na skutečné řešení Lva XIII.
Říká, že musí pocházet ze tří zdrojů. Za prvé, hlavně od katolické Církve. Za druhé, od veřejného státu, který vyzýval, aby sehrál zvláštní roli při ochraně dělníků. A za třetí, od soukromých sdružení zaměstnavatelů a zaměstnanců, o nichž řekl, že mají také sehrát neocenitelnou roli. Začal však tím, že pro společenské problémy zamítnul všechna nereálná řešení, která se buď snaží eliminovat přirozené nerovnosti, jež jsou zjevně vrozené všem lidem, nebo těžkosti, které v tomto „slzavém údolí“ nejsou vrozené, ale jsou dané hříchem. Katolíci vědí, že nerovnosti jsou ve stvoření vrozené, aby odrážely nekonečnou různorodost Stvořitele, a že utrpení, smrt a žádostivost do stvoření pronikly pouze kvůli prvotnímu hříchu člověka.
Když tedy komunismus propaguje třídní boj a revoluci proti veškeré autoritě, není to přirozené, ale nepřirozené, a Církev bude první při vytváření třídní harmonie a respektu k autoritě prostřednictvím svých vlastních prostředků přirozené spravedlnosti a nadpřirozené lásky. Ve spravedlnosti musejí dělníci pracovat a respektovat své zaměstnavatele. Zaměstnavatelé musí respektovat své dělníky a starat se o jejich duchovní i fyzické blaho, zvláště tím, že jim zaplatí spravedlivou mzdu, která je určená nejen tím, s čím se zaměstnavatel spokojí. Když láska pohlíží k věčnosti, blahobyt je spíše překážkou než pomocí ke spáse, proto se musí bohatí podělit s chudými a chudí nesmí bohatým závidět. Víra podvrací oba protikladné omyly, socialismus i tvrdý kapitalismus, tím, že umírňuje nepřiměřenou touhu po bohatství.
Pokud jde o stát (RN 46), jeho primární funkcí je strážit obecné dobro všech jeho členů, nejen bohatých. Protože ve skutečnosti se bohatí mohou často postarat sami o sebe, zatímco chudí mohou potřebovat zvláštní ochranu ze strany vlády, pak bídné podmínky dělnické třídy v roce 1891 znamenají, že stát musí intervenovat v její prospěch. Zákony země musejí chránit její mravy, důstojnost a pracovní podmínky, se zvláštní péčí o ženy a děti, a pomoct jim vlastnit majetek. Zde katolická Církev fakticky spustila sociální stát. Lev XIII. byl ve své době dokonce široce nepochopený, ale o čtyřicet let později Pius XI. přivítal dobro, které způsobila encyklika Rerum novarum.
A za třetí, papež Lev XIII. vyzýval, aby byly přijaty a pěstovány všechny druhy soukromých sdružení jako jsou středověké cechy, kde se lidé mohou sdružovat ani ne tak horizontálně ve stejné třídě, jako spíš vertikálně jako všechny třídy ve stejném povolání, a odvrátit tak třídní boj. Křesťanská sdružení tohoto druhu mají zvláštní prospěch, ale namísto, aby jim protináboženské státy pomáhaly, tak jim bránily. Ať se speciálně pečuje o náboženské blaho dělníků, ale ať se činí opatření také proti nezaměstnanosti, nemocnosti, starobě a ránám osudu. Ať příklad katolíků obrátí socialisty!
Díky této nauce, kdy má Církev, stát a sdružení přijít na pomoc dělníkům, papež prokázal, že odsuzuje nejen socialismus, ale i to, že liberální kapitalismus, který tím, že snahu o získávání peněz nadřazuje starosti o lidi, omezil dělníky na takové bídné podmínky. Globalisté se však vrátili ke stejnému závažnému omylu. Mohou se poučit u papeže Lva XIII.? O tom lze pochybovat.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
