Katolický pohled na současnou situaci (2022)
D. Grof
Motto: „Davy znají pouze prosté a výstřední city: názory, myšlenky a víry, jež jsou jim vsugerovány, jsou přijímány nebo odmítány jako uzavřený celek a jsou pokládány za absolutní pravdy nebo za absolutní omyly.“ (Psychologie davu, Gustave Le Bon, 1895)
Úvod
Bohužel žijeme v těžké době plné vzedmutých emocí, která příliš nepřeje klidným rozumovým úvahám. Přesto bychom jako katolíci měli zachovat určitou uměřenost při vynášení soudů a neměli bychom je vynášet bez rozmyslu. A ačkoliv je povinností každého katolíka se neustále vzdělávat ve víře a měly by tedy být každému jasné určité souvislosti, mnohdy tomu tak není. Následující teze by proto měly katolíkům sloužit k zamyšlení nad současnou realitou bez jakýchkoliv ideologických předpojatostí, bláhových nadějí a nereálných očekávání.
Výčet tezí
Zde je výčet zmiňovaných tezí řazený v logické provázanosti tak, aby byla zřejmá závažnost problému.
Problém není lidský a nemá lidské řešení
Válka je vždy tragédií
Dostali jsme varování ve Fatimském poselství
Papež se všemi biskupy světa požadované zasvěcení neprovedl
Rusko se stane nástrojem Božího trestu
Rusko nakonec zasvěceno bude a zavládne mír
Víme, co máme dělat
Komentář k jednotlivým tezím
Kristus – Soudce
Problém není lidský a nemá lidské řešení
Dnešní člověk odmítl Boha a nadále s ním nepočítá. Sám sebe umístil do centra všeho dění, mylně se určil mírou všech věcí a vytlačil Boha z jeho právoplatného místa. Člověk Boha uráží, ignoruje a chová se tak, jako že Bůh vůbec neexistuje.
To vše je možné jen proto, že Bůh nezamýšlel člověka nesvobodného a bez vlastní vůle, a proto mu tuto svobodnou vůli poskytl a zaručil. A tak, přestože je úkolem člověka na zemi Bohu sloužit a oslavovat Jej, má dokonce takovou svobodu, že může Boha zcela popřít.
Takové zneužití svobodné vůle však představuje jednu velkou urážku Boha. Závažnost tohoto problému kvůli tomu nelze pochopit na čistě lidské úrovni a lidská řešení postupně selhávají.
Víme také, že Bůh jako dokonalé Dobro nemůže chtít jakékoliv zlo. Může však právě s ohledem na svobodnou vůli člověka zlo dopustit, vždy však jen, aby z něj mohlo vzejít větší dobro.
Problém je tedy tak hluboký a potenciálně s sebou přináší tak závažný trest, že jej člověk sám není schopen vyřešit. Člověk se musí „vrátit na kolena“, činit pokání a odprošovat Boha.
Válka je vždy tragédií
Svatý Augustin, velký učitel Církve, ve svém díle O městě Božím říká: „Pokoj v sobě chová takové dobro, že v této pozemské smrtelnosti nad něj nelze nic milejšího, nic příjemnějšího žádat a nic lepšího nalézt.“ (kniha 19, kapitola 11) Svatý Augustin také podrobně rozebírá téma války z křesťanského pohledu, definuje, kdy je válka spravedlivá, zkoumá, kdo v jakém případě nese či nenese vinu, zdůrazňuje však univerzální platnost výše citovaného závěru. Proto je z lidského hlediska válka vždy tragédií, ať je spravedlivá či nespravedlivá. Přináší ohromné utrpení všem lidem a přináší obrovské lidské i materiální ztráty. Z války nikdo nemůže mít radost a přát si ji. Bůh však válku může dopustiti s ohledem na to, co bylo řečeno v první tezi.
V Písmu svatém také čteme tuto výtku: „Odkud (vznikají) mezi vámi boje a rozbroje? Ne-li od vašich zlých žádostí, které bojují ve vašich údech? Dychtíte (po něčem), a nemáte (to); zabíjíte a závidíte, a nemůžete (toho) dosáhnouti, přete se a bojujete (o něco), a nemáte (to), poněvadž se nemodlíte. Modlíte se, a nedostáváte, poněvadž se modlíte špatně. Chcete totiž toho využíti pro své špatné žádosti.“ (List Jakubův 4:1–3)
Dostali jsme varování ve Fatimském poselství
Tři pasáčci, kteří v roce 1917 obdrželi poselství
13. července 1917 Panna Maria při svém třetím zjevení ve Fatimě vyřkla tzv. druhé tajemství, jehož obsahem byly konkrétní pokyny k záchraně duší před peklem a obrácení světa ke katolické Víře.
„Viděli jste peklo, kam jdou duše ubohých hříšníků. K jejich záchraně si Bůh přeje uvést do světa úctu k mému Neposkvrněnému Srdci. Když lidé udělají, co vám říkám, mnoho duší bude zachráněné a nastane pokoj.“
Pak pokračovala s ohledem na tehdy probíhající první světovou válku a zároveň předpověděla druhou světovou válku, nedojde-li k nápravě.
„Válka se chýlí ke konci: jestliže ale lidé nepřestanou urážet Boha, vypukne ještě horší válka během pontifikátu papeže Pia XI. Až spatříte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení od Boha, že se chystá ztrestat svět za jeho zločiny skrze válku, hladomor a pronásledování Církve a Svatého otce. Aby se to nestalo, přeji si zasvětit Rusko svému Neposkvrněnému Srdci a konat kající svaté přijímání každou první sobotu v měsíci. Jestliže má přání lidé vyplní, Rusko se obrátí a nastane mír; pokud ale ne, rozšíří se jeho bludy po celém světě a zapříčiní války a pronásledování Církve. Dobro bude týráno, Svatý otec bude velmi trpět, mnohé národy budou vyhubeny. Nakonec ale mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko a ono se obrátí, a po celém světě zavládne mír.“
Panna Maria ve druhém fatimském tajemství o zasvěcení Ruska ještě přímo nepožádala. Svůj naléhavý požadavek na zasvěcení sdělila jediné tehdy žijící vizionářce z původních tří dětí až 13. května 1929:
„Nadešla chvíle, kdy Bůh žádá Svatého otce, aby v jednotě se všemi biskupy světa provedl zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému srdci, a slibuje jej takto zachránit. Tak početné jsou duše, jež Boží spravedlnost odsuzuje pro hříchy spáchané vůči mně, že přicházím žádat o náhradu. Obětujte se za tento úmysl a modlete se.“
Svou nespokojenost s tím, že papež se všemi biskupy světa neuposlechl příkaz zasvětit Rusko, vyjádřil v roce 1931 i přímo Náš Pán, který se sestře Lucii zjevil v Rianju ve Španělsku. Řekl jí:
„Oznam to Mým služebníkům: vzhledem k tomu, že následují příkladu krále Francie, když odkládají vykonání Mého příkazu, budou jej následovat v neštěstí. Nikdy nebude příliš pozdě obrátit se k Ježíši a Marii.“
Těmito slovy zjevně narážel na osud krále Ludvíka XIV., který dostal pokyn zasvětit Francii Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Nedbal toho on ani jeho nástupce Ludvík XV. Následně přesně na den po sto letech byl další král v panovnické posloupnosti Ludvík XVI. zbaven legislativní pravomoci a o čtyři roky později byl revolucionáři popraven.
Toto varování stále visí nad současnou církevní hierarchií. Stejně tak trvá výzva, že je kdykoliv možné se obrátit k Ježíši a Marii o pomoc.
Papež se všemi biskupy světa požadované zasvěcení neprovedl
I když mnozí preláti opakovaně prohlašovali, že požadované zasvěcení již bylo vykonáno, nestalo se tak. Je pravdou, že různá zasvěcení vykonána byla, nikdy však při dodržení přesných instrukcí, které Panna Maria dala.
Papež Pius XI. zasvěcení neprovedl. Papež Pius XII. zasvětil v roce 1942 svět a v roce 1952 ruský národ (což bylo jedinkrát, kdy nějaký papež zmínil při zasvěcení Rusko). Papež Jan XXIII. požadavek na zasvěcení ignoroval. Papež Pavel VI. bez biskupů zasvětil svět v roce 1964. Papež Jan Pavel II. učinil totéž v roce 1981, 1982, 1983, 1984 a 2000. Nikdy však nebyl dodržen požadavek výslovně v zasvěcení jmenovat Rusko.
Téma nenaplnění požadavků při zasvěcení svým rozsahem značně přesahuje rámec tohoto článku i jeho záměr. Zájemce o fatimskou problematiku a zasvěcení proto odkazuji na články v sekci Fatimské tajemství tohoto blogu.
Fátima
V souvislosti s požadavkem Panny Marie na zasvěcení Ruska se také připomíná informace, se kterou před několika lety přišel P. Paul Kramer, což je známá postava tradicionalistického hnutí. Ten na základě svých diplomatických kontaktů ve Vatikánu tvrdí, že když ruský prezident Putin v listopadu 2013 přijel na oficiální návštěvu, ptal se papeže Bergoglia na zasvěcení Ruska. Bergoglio údajně striktně odpověděl, že „o Fatimě se nebudeme bavit.“ Pokud však mám říct pravdu, osobně tomuto příběhu nevěřím a neexistuje pro něj žádný hmatatelný důkaz.
Podstatným závěrem tedy je, že Rusko nebylo dle přesně daných instrukcí Neposkvrněnému Srdci Panny Marie nikdy zasvěceno.
Rusko se stane nástrojem Božího trestu
Připomeňme si, že ve druhém fatimském tajemství bylo jednoznačně řečeno: „Jestliže má přání lidé vyplní, Rusko se obrátí a nastane mír; pokud ale ne, rozšíří se jeho bludy po celém světě a zapříčiní války a pronásledování Církve. Dobro bude týráno, Svatý otec bude velmi trpět, mnohé národy budou vyhubeny.“
Jak jsem konstatoval v podkapitole výše, zasvěcení, navzdory tomu, co představitelé hierarchie Církve někdy tvrdí, zjevně nebylo vykonáno způsobem, jak mělo být. Z tohoto důvodu se nezasvěcené a tudíž neobrácené Rusko v nějaký moment dějin má stát nástrojem Božího trestu.
Rusko nakonec zasvěceno bude a zavládne mír
Opět si ocitujme sestru Lucii: „Svatý otec provede zasvěcení, ale bude pozdě. A přesto Neposkvrněné srdce Panny Marie zachrání Rusko. To je jisté.“
Proč má být zasvěceno právě Rusko? Otázka by si opět vyžadovala podrobnější vysvětlení. My se však spokojme s tím, že řekneme jen toto: Protože posvěcení vyjímá něco ze svého dřívějšího profánního stavu, jedním ze základních principů zasvěcení je pokání nebo náhrada za stav v minulosti, za neposvěcený život. Je to zvlášť pravdivé, když byl objekt posvěcení znesvěcen zlem. Toto zasvěcení má tedy také spásný účel pro Rusko. Duchovním účinkem bude obrácení Ruska ke katolické Víře, světským účinkem bude období míru na zemi.
Víme tedy přímo ze slov Panny Marie, že Rusko nakonec zasvěceno bude. Mezitím však dojde k velkým lidským i materiálním ztrátám, některé národy budou zcela vyhlazeny. Především však dojde ke zbytečné ztrátě nespočtu duší, protože k zasvěcení dojde pozdě.
Ikona Panny Marie z Fatimy
Víme, co máme dělat
Z výše napsaného by se nezasvěcenému člověku mohlo zdát, že veškerá odpovědnost leží na papeži a církevní hierarchii, protože je to papež se všemi biskupy světa, kdo by měl Rusko zasvětit. To je však jen jedna část požadavku a zároveň zaslíbení, které Panna Maria vznesla. Druhou částí požadavku je, aby katolíci vykonali „smírnou pobožnost za hříchy spáchané vůči Neposkvrněnému Srdci Panny Marie o první sobotě po pět po sobě jdoucích měsíců“.
Při svém zjevení jednomu z fatimských dětí 10. prosince 1925 Panna Maria sdělila: „Oznam Mým jménem, že slibuji být nápomocná ve chvíli smrti, se všemi nutnými milostmi ke spáse, všem těm, kteří se o první sobotě pěti po sobě jdoucích měsíců vyzpovídají, přijmou Svaté přijímání, odříkají pět desátků růžence a budou Mi dělat společnost po patnáct minut, přičemž budou rozjímat nad patnácti tajemstvími růžence s úmyslem dostiučinění.“
Přesné podmínky pro vykonání této smírné pobožnosti prvních sobot lze nalézt v článku zde.
Kromě tohoto mimořádného prostředku pak ještě existuje jedna věc, která má sílu jako žádná jiná. Je to modlitba svatého růžence. Panna Maria se v roce 1917 dětem ve Fatimě zjevila celkem šestkrát. Vždy je při tom nabádala ke každodenní modlitbě růžence. Poslední žijící fatimská vizionářka, sestra Lucie, ještě o čtyřicet let později v roce 1957 v rozhovoru s důvěrným přítelem P. Augustinem Fuentesem zdůrazňovala, že ďábel je připraven podstoupit rozhodující bitvu proti Svaté Panně, a že Bůh dal poslední dva prostředky k nápravě světa – svatý růženec a pobožnost k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Doslova řekla:
„V těchto posledních dnech, v nichž žijeme, dala Nejsvětější Panna novou účinnost modlitbě růžence. Dala tuto účinnost v takovém rozsahu, že neexistuje problém, je jedno, jak závažný, ať je pozemský nebo především duchovní v životě každého z nás, našich rodin, rodin světa nebo náboženských společenství, nebo dokonce v životě národů, který nemůže být vyřešen růžencem.“
A znovu zopakovala:
„Říkám vám, že neexistuje žádný problém, nezáleží na tom, jak obtížný, který nemůžeme vyřešit modlitbou svatého růžence. Se svatým růžencem dojdeme spásy. Posvětíme se. Utěšíme našeho Pána a dosáhneme spásy mnoha duší.“
Podrobný návod na modlitbu sv. růžence lze nalézt například v článku zde.
P. Pio při modlitbě sv. růžence
Závěr
Na závěr si jen stručně zopakujme jednoduchá fakta. Lidstvo jako celek hřeší tak, jako nikdy v dějinách svět, a zcela ignoruje Boha. Požadavek na zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, díky kterému by bylo Rusko obráceno, doposud nebyl za stanovených podmínek vyplněn. Vzhledem k tomu se má Rusko stát nástrojem Božího trestu. K zasvěcení nakonec dojde, bude však již pozdě, tzn., že nakonec Neposkvrněné Srdce Panny Marie sice zvítězí, mezitím však zbytečně dojde ke ztrátě nespočtu duší, k vyhlazení celých národů a mnoha materiálním škodám. Toto zasvěcení musí provést papež se všemi katolickými biskupy světa, ale i ostatní mohou přispět ke zmírnění trestu a urychlení zasvěcení tím, že vykonají pobožnost prvních pěti sobot a budou se horlivě modlit sv. růženec.
V rovině světské je potřeba si mimo jiné připomínat, že nesmíme nenávidět hříšníka, ale jeho hřích, nemáme si přát válku, i kdyby se nám zdálo, že je trestem, který si svět zaslouží, a že modlitba sv. růžence je potřebnější než neplodné diskuze na sociálních sítích s těmi, kteří nehledají Pravdu, protože je to ono pomyslné házení perel před svině a snadno se může stát, že je pošlapou a nás roztrhají.
Neměli bychom podléhat ani hysterii jednoho tábora, který jednoznačně není Boží a jehož vliv na současné negativní děje i zneužívání lidského utrpení z dřívějška dobře známe, ani se poddávat nesmyslným a naivním očekáváním od druhého tábora, který je, i přes možné pozitivní dílčí kroky a vyjádření v minulosti, v celku stejně málo Boží jako ten první.
Skutečně katolický postoj prozatím ukázali jen ukrajinští katoličtí biskupové, kteří, jak uvádí web LifeSiteNews, na Popeleční středu jednotně vyzvali papeže, aby zasvětil Rusko (i Ukrajinu) Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, jak bylo požadováno ve Fatimě. Bohužel, nic za poslední roky nenasvědčuje tomu, že by tak chtěl učinit.
Očekávat tedy nyní můžeme spíše to, že se situace ve všech směrech bude kolem nás dále zhoršovat. A tak budeme postupně ztrácet materiální blahobyt i lidské svobody a celkově vše, co se nám zdálo donedávna samozřejmé. My sami pak z duchovního hlediska musíme být připravení na cokoliv, musíme setrvávat v milosti posvěcující, horlivě se modlit, činit pokání a nadále plnit povinnosti svého stavu.
Doporučit lze v tuto chvíli také pozorné rozjímání nad 24. kapitolou Matoušova evangelia, v níž se mimo jiné říká: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen.“
