Soud národů – VII (2022)
Ctihodný Bartoloměj Holzhauser: Věk soužení a hereze
Margaret C. Galitzin
17. ledna 2022
Jak čtenáři této série článků vědí, díváme se na Písmo svaté a schválená proroctví, která představují určitou časovou linii. Ta přichází s tím, že jsme v posledních časech, po nichž bude následovat doba obrácení a míru. Teprve poté přijde Konec času a Poslední soud.
Tři body, jež proroctví ctihodného Bartoloměje Holzhausera potvrzují, jsou v zásadě tyto:
- Bůh sešle přísný trest k potrestání hříchů revoluce proti Církvi a katolické civilizaci
- Dojde k obnově vedené velkým Vůdcem a svatým papežem, kteří nastolí dlouhé období míru, kdy celé lidstvo vzdá slávu Bohu skrze Naši Paní – což bude období, které nazýváme Vládou Panny Marie
- Teprve po tomto období přijde závěrečný úpadek, který bude ukončením Vlády Panny Marie a Posledním soudem
Vzorový kněz a prorok
Ctihodný P. Bartoloměj Holzhauser
Ctihodný Bartoloměj Holzhauser je důležitým, i když ne příliš známým prorokem, pro naši dobu. Narodil se v roce 1613 jako syn ševce poblíž Augsburgu v Německu. Byl obdařený inteligencí a horlivostí a tak byl v roce 1639 vysvěcen na kněze v diecézi Salcburk, kde založil bartolomity [sdružení světských kněží – pozn. překl.], což byl institut k nápravě již uvolněných obyčejů a vlahé víry světského kléru oné doby.
Řád kvůli revolučnímu vlivu, který už panoval i v hierarchii, nepřetrval. V posledních letech se však objevil obnovený zájem o pozoruhodná proroctví tohoto svatého muže, který byl spolehlivými teology popisován jako člověk bez záludnosti, jenž si nebyl schopen vymýšlet. Stejní teologové prohlašovali, že jeho proroctví neobsahují nic proti Písmu svatému a církevní tradici. (1)
Správně rozpoznal protestantskou revoluci jako konec jedné epochy a začátek první revoluce. Dále správně předpovídal Francouzskou revoluci a další revoluce 19. století, které usilovaly o svržení monarchií a vštípení zednářských principů rovnosti, volnosti a bratrství.
„Během tohoto věku,“ správně předpovídal, „budou mnozí lidé zneužívat svěřenou jim svobodu svědomí. O takových lidech mluvil apoštol Juda, když řekl: ´Tito lidé se rouhají čemukoliv, co nechápou; a zkazí cokoliv, co znají, přirozeně, jako to činí nerozumná zvířata... Hodují bez omezení a vykrmují se, remcalové řídící se svými chtíči; jejich ústa pronášejí pyšné věci, obdivují lidi kvůli prospěchu; přinášejí rozdělení, smysloví lidé, kteří nemají ducha.´“ (2)
Ukázal také omyl osvícenství a mylnou vědu, které budou brzy vládnout společnosti: „Budou se vysmívat křesťanské prostotě; budou ji nazývat bláznovstvím a hloupostí, budou však mít nejvyšší mínění o pokročilém vědění a dovednostech, pomocí nichž budou zásady práva, pravidla morálky, svaté kánony a náboženská dogmata zastřena nesmyslnými otázkami a spletitými argumenty. V důsledku toho vůbec žádná zásada, jakkoliv může být posvátná, autentická, starobylá a jistá, nezůstane oproštěna od cenzury, kritiky, falešných výkladů, úprav a překračování ze strany člověka.“ (3)
Sedm svícnů v Apokalypse značí sedm věků dějin Církve
Nás zde však zajímá jeho velké dílo Komentář k Apokalypse sv. Jana. „Byl jsem jako dítě, jehož ruka byla vedena při psaní,“ komentoval později dobu, kdy jej psal. Toto úžasné dílo – které teologové oné doby prohlašovali za přesahující přirozené vlohy tohoto německého kněze – bylo vytištěno pouze v roce 1784, 134 let po jeho smrti. (4)
Knihu Apokalypsu vykládal následovně: Sedm hvězd a sedm svícnů, jež viděl sv. Jan, značí sedm věků dějin Církve od jejího založení až k jejímu dovršení při Posledním soudu. Těmto věkům odpovídá sedm církví v Malé Asii, sedm dní stvoření, sedm věků po Kristu a sedm darů Ducha Svatého.
Ústřední motiv tohoto apokalyptické komentáře se týká Silného vládce a Svatého papeže, kteří povstanou na konci revolučního pátého věku, aby ohlašovali šestý věk, dobu míru, kdy budou všechny národy sjednoceny v katolické Víře.
Pátý věk
Ctihodný Bartoloměj Holzhauser vyjmenovává sedm věků Církve takto: První věk Církve je Apoštolský věk, který začíná s Naším Pánem Ježíšem Kristem a trvá do prvních pronásledování. Druhý věk je Věkem pronásledování s mučedníky a trval od Nera po Konstantina Velikého. Třetí věk je Věkem osvícení od Konstantina po Karla Velikého.
Čtvrtý věk, Věk míru, je slavným středověkem, kdy Církev a společnost vydaly bohaté plody v době od Karla Velikého až do Lutherovy hereze.
Dostáváme se k pátému věku, který se týká nás. Je to Věk soužení, který začíná s protestantismem.
Věk soužení, který uzří vítězství Našeho Pána
Holzhauser říká: „Pátý věk je věkem neštěstí, soužení, ponížení a chudoby Církve. Oprávněně můžeme říct, že je to stav očišťování, v němž Pán Ježíš Kristus prosévá svou pšenici a bude ji znovu prosévat válkami, vzpourami, hladomorem, epidemiemi a dalšími pohromami, soužením a chudobou, kterou zatíží latinskou Církev prostřednictvím heretiků a špatných křesťanů, kteří jí vezmou velkou část jejích biskupství a nespočet klášterů, zvláště těch bohatých.“
„Je utlačovaná dokonce i katolickými vladaři a zpustošená prostřednictvím daní, poplatků a dalšího vydírání. ...Církev se stane chudou a bídnou, protože byla zhanobena heretiky. Jejími duchovními opovrhují špatní křesťané, kteří jí neprokazují čest, ani úctu. Vším tím Bůh proseje svou pšenici, plevy odhodí ke spálení a shromáždí pšenici do Svých sýpek.“
„Pátý věk Církve je věkem soužení, věkem apostaze, plným trápení všeho druhu. Jen nemnozí budou ušetřeni meče, hladomoru a smrtící nákazy. Uvidíme, jak království povstává proti království, říše se sami v sobě rozdělí a dojdou zpustošení., knížectví a monarchie budou svrženy a takřka celý svět upadne do chudoby. Nad zemí bude vládnout největší zpustošení.“
„To vše se již částečně vyplnilo (L.P. 1656); část se ještě vyplní. Tyto věci přijdou skrze velice spravedlivý soud Boží, kvůli nashromážděnému množství našich nepravostí, jimiž jsme my sami i naši otcové naplnili míru, ve chvíli, kdy milosrdenství Všemohoucího Boha čekalo, že budeme činit pokání.“ (5)
Ctihodný Holzhauser přirovnává toto páté období soužení k pátému dni Stvoření, v němž země vydala ptáky, ryby a polní zvěř. Proč? Protože lidé této doby „se poddají bezuzdnosti, klesnou na úroveň hovad a utápějí se v chtíči“.
„Během tohoto žalostného věku Církve nastane ledabylost v zásadách Božích i lidských. Kázeň bude trpět. Církevní nauky a příkazy budou opovrhovány a klérus nebude dodržovat církevní disciplínu a ani lid nebude zachovávat řád. Každý, stejně jako zvěř, věří, čemu chce, a dělá si, co chce.“ (6)
Infiltrace do Církve
Je zajímavé vidět, že ctihodný Holzhauser předpovídá infiltraci nepřítele do Svaté Církve. To, že by se to mohlo stát, bylo na počátku 17. století nepředstavitelné, skutečně se to však stalo během 19. století a triumfovalo ve 20. století na Druhém vatikánském koncilu.
Zlá doba: František od komunistického prezidenta Moralese radostně přebírá krucifix ze srpu a kladiva
Tato doba – naše doba – je tou „zlou dobou“, kterou předpovídal, „století plné nebezpečí a pohrom. Hereze je všude a stoupenci hereze jsou u moci takřka všude. Biskupové, preláti a kněží říkají, že činí svou povinnost, že jsou bdělí ... [ale] hledají všechny výmluvy.“
„Bůh však dopustí toto velké zlo proti Své Církvi. Heretici a tyrani přijdou náhle a neočekávaně; vniknou do Církve, zatímco biskupové, preláti a kněží budou spát. Vstoupí do Itálie a zanechají Řím zpustošený; spálí kostely a zničí vše.“ (7)
Co se stane na konci tohoto Věku soužení? Bůh vykoná Soud národů, což je velký trest, kdy velká část lidí zemře.
Tento velký trest však nebude znamenat konec světa, ale spíše bude signalizovat konec Pátého věku a začátek lepší doby. Protože z tohoto věku utrpení a neklidu – kam ctihodný Holzhauser umístil sebe a svou generaci v 17. století – vzejde naprosté a slavné vítězství Kristovy Církve na zemi.
V příštím článku se podíváme na Šestý věk.
pokračování příště
Poznámky:
1) Joa Machado, Prophecies and Visions of Ven. Fr. Bartholomew Holzhauser, vydání z roku 2016, str. 26
2) We Are Warned: The Prophecies of Marie-Julie Jahenny, str. 543
3) tamtéž, str. 535
4) Joa Machado, Prophecies and Visions of Ven. Fr. Bartholomew Holzhauser, vydání z roku 2016, str. 28
5) tamtéž, str. 49–51
6) tamtéž, str. 51
7) We Are Warned: The Prophecies of Marie-Julie Jahenny, str. 535
Zdroj: Tradition In Action
Překlad: D. Grof
