sobota 11. prosince 2021

Komentář Eleison DCCLII – Jóbova trpělivost (2021)

Komentář Eleison DCCLII – Jóbova trpělivost (2021)

(752)

11. prosince 2021

JÓBOVA TRPĚLIVOST

Jestliže nazýváme druhou a nejdelší část Knihy Jób podle oné „trpělivostí“, pro níž je známá, je to proto, že kapitoly 4 až 37 sestávají z rozhovoru mezi Jóbem a čtyřmi jeho přáteli, kdy jej chtějí utěšit. Ve skutečnosti však nedělají o moc víc, než že sypou sůl do jeho ran. Jak říká Jób, někteří přátelé!

V třetí části, v kapitolách 38 až 42, zasahuje sám Bůh, aby přinesl skutečné řešení, které s takovou autoritou mohl přinést jen On, a které určitě potřebujeme, abychom ve svém myšlení dali správný rámec covidovému nesmyslu, Trestu, který se stále blíží, a konci světa.

Jób má se svými přáteli trpělivost, protože první tři všichni trvají na tom, že musel zhřešit, když si zasloužil takové úděsné utrpení, kdy zcela ztratil svůj majetek i zdraví, a čtvrtý je jen o trochu blíže skutečnému vysvětlení. Při hledání tohoto řešení vyslovují Jóbovi tři starší přátelé, Elifaz, Baldad a Sofar mnoho cenných pravd ohledně spojitosti mezi hříchem a utrpením. Jenom špatně aplikují dobré principy na Jóbův konkrétní případ. On to ví a říká jim to.

Bůh ví, že hřích celosvětové apostaze je víc než postačující, abychom si zasloužili trest celosvětového komunismu, který na nás dopadá od covidových zločinců jako jsou Schwab, Gates, Fauci a jejich skrytých ovladatelů. Není to však zcela zasloužené, protože trpí i nevinní.

Obvykle je utrpení samozřejmě spojené s hříchem, protože přišlo na svět teprve s hříchem. Před pádem nemohli Adam a Eva trpět, protože byli před utrpením jakéhokoliv druhu chráněni díky svému nadpřirozenému daru prvotní Spravedlnosti. Jakmile však zhřešili, byla nahrazena prvotním Hříchem, kvůli němuž jejich přirozenost ztratila svou dokonalou vyváženost a vyrovnanost a stala se od té doby zásadně vadnou. Proto platí, že lidská přirozenost, která se skrývá pod touto vadou, je stále od Boha a je stále dobrá, její vadný stav však pochází od Adama a Evy, a je tak závažný, že může být vymýcen jen prostřednictvím milosti Našeho Pána Ježíše Krista. A i tak Bůh zanechává naši přirozenost až do smrti s důsledky tohoto pádu, abychom s naší vadnou přirozeností bojovali a zasloužili si tak nebe. A tak, pokud covidový podvod v příštích několika letech způsobí všechno to utrpení, pro něž byl naplánován, nikdy neobviňujme Boha, ale spíše Jeho lidské nepřátele, kteří proti Němu vedou válku, aby Jej vyhnaly z Jeho vlastního stvoření.

Od kapitoly 4 až po kapitolu 31 se tedy tři jeho přátelé postupně snaží Jóba přesvědčit, že zhřešil – netrpělivostí, neskromností, zoufalstvím, odporováním Boží spravedlnosti, odmítáním kát se, nafoukaností, domýšlivostí atd. Jób jim však postupně dokazuje, že se mýlí, protože je „nevinný a poctivý“ muž, který ví, že možná není bez hříchu, ale že není vinen v tom, z čeho jej obviňují. Když v kapitole 19 odpovídá Baldadovi, činí proslulé vyhlášení víry ve Vykoupení a Vzkříšení, což je o to pozoruhodnější, že je Jób pohan, který je, pokud víme, bez přístupu ke Zjevení a Starému zákonu: „Vím totiž, že můj Vykupitel živ jest, a že v poslední den ze země vstanu, zase budu oblečen svou koží, a v svém těle uzřím Boha svého.“ Není divu, že s takovou vírou ve své mysli a svém srdci odmítl obvinění ze strany svých „utěšovatelů“.

Taková víra není pohádkou, ani sebeklamem, ale čistou pravdou. A je to tato katolická pravda v naší mysli a našem srdci, která nás poklidně přenese přes mnoho zkoušek a trápení v několika příštích letech. „Věřím, Pane, pomoz mé nevíře.“ (Mk. IX, 24) Pane, dej nám, katolickým obětem dnešní prosakující apostaze mít kdykoliv v brzké době užitek z relativního klidu, jejž nám můžeš předem poskytnout na naší cestě do nebe.

Čtvrtým Jóbovým přítelem, který promlouvá, je Eliu v kapitole 32 až 37. Je mladší než předešlí tři a je rozhořčený z jejich neschopnosti usvědčit Jóba. Říká skvělé věci o Boží spravedlnosti, u nichž se Jób mýlí, když je zpochybňuje. A říká, že Bůh používá utrpení, aby udržel duše mimo peklo. Nemá však žádnou přímou odpověď na problém utrpení nevinných, což je odpověď, kterou musí dát sám Bůh (38–42).

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof