Matka Boží vybízí k pokání (1947)
P. Dr. Ant. Čala O.P.
V nynější době činit pokání? Není to snad výzva zastaralá, pro nynější dobu nevhodná? Všechny důležitější události novější doby však ukazují, že je nutné konat pokání, nechceme-li, aby došlo k nové velké katastrofě, hroznější než druhá světová válka. Také P. Maria při četných zjeveních, která se udála v novější době, znovu a znovu vybízí lidstvo k pokání, aby bylo uchráněno Božího trestu.
Po prvé to bylo v La Salettě (1). Tam se zjevila P. Maria plna smutku. Bolestné slzy jí stékaly po tváři. Sama řekla, co jest jejich příčinou: hříchy, kterými lidstvo často uráží Boha. A výslovně jmenovala: „Zanedbávání modlitby, klení a zneužívání jména Božího, znesvěcování nedělí a svátků, zanedbávání mše svaté v neděle a svátky, porušování postů...“ Nakonec pak řekla, že už nebude moci zadržeti trestající ruku svého Syna, poněvadž lidstvo příliš mnoho hřeší a nechce se polepšit.
Matka Boží tu vybízí hřešící lidstvo k pokání. A na konec praví: Jestliže se lidstvo nepolepší a nebude činit pokání, ruka Boží spravedlnosti těžce dolehne na celý svět.
Ale lidstvo hřešilo dále. A hřešilo stále více. Zvláště se všude nesmírně rozšířily hříchy nespravedlnosti, nelásky a nečistoty. Hrozba Matky Boží se splnila. Ruka Boží spravedlnosti pak těžce dolehla na celý svět. Vypukla totiž prvá světová válka. A tak Boží trest zasáhl celý svět.
Roku 1917 se zjevila P. Maria šestkrát v portugalském městečku Fatimě a opět si bolestně stěžovala na hříchy, kterými lidé urážejí Boha, a vybízela lidstvo k modlitbě a k pokání. (2) Lidstvo však ani po prvé světové válce příliš nedbalo této výzvy. Hřešilo dále. A páchalo stále více hříchů. Bezbožectví se šířilo stále více ve všelikých odrůdách materialismu. Už ve Fatimě r. 1917 řekla P. Maria: „Když svět nepřestane urážet Boha, vypukne za nejbližšího papeže nová, ještě větší válka.“
Tato předpověď Matky Boží se opět splnila. Za papeže Pia XI. vypukla druhá světová válka. Její hrůzy jsme zakusili všichni. Podle slov P. Marie byla tato druhá světová válka trestem za hříchy, kterými lidstvo uráželo Boha.
Po nesmírných utrpeních, po velkých ztrátách na lidských životech i na majetku, skončila i druhá světová válka. Ale, jak je patrné ze skutečnosti, lidstvo se nenapravilo ani touto válkou. Hřeší dále jako předtím. Znovu a znovu porušuje základní přikázání spravedlnosti a lásky, propadá stále větší nemravnosti a nejhrubšímu materialismu.
V poslední době se zase na několika místech v některých zemích zjevuje Matka Boží a opět vybízí lidstvo k modlitbě a k pokání a znovu opakuje, že nebude-li lidstvo činit pokání, zasáhne Boží spravedlnost celý svět novou pohromou. Podobná zjevení jako ve Fatimě se udála v posledních letech např. v Chorvatsku (v Bolu na ostrově Braču, též na ostrově Pagu a rovněž u města Zadaru), v Belgii (v Beauraing), v Itálii (u Bergama), v Německu (v Heede). Na všech těchto místech jsou zjevení P. Marie stejného rázu: všude tu P. Maria prostřednictvím dětí vybízí lidstvo k modlitbě a k pokání.
V Heede se zjevila P. Maria čtyřem dětem začátkem listopadu r. 1940. Žádala je, aby se mnoho modlily za obrácení hříšníků. Děti pak byly ihned gestapem uvězněny a o celé té věci se nic nesmělo vyjevit. – Koncem r. 1945 se tamtéž zjevil týmž osobám B. Spasitel a řekl: „Lidé nechtěli slyšet mou svatou Matku, která se zjevila ve Fatimě a která je vybízela k pokání. Přicházím tedy sám naposled upozornit a povzbudit celé lidstvo. Doby jsou velmi vážné. Lidé musejí konečně činit pokání a odklidit ze svých srdcí všechny druhy hříchů: musejí se modlit, mnoho se modlit, aby hněv Boží byl usmířen.“
Z toho všeho vidíme, že je nutné káti se, nechceme-li, aby došlo ještě k další, hroznější pohromě. Každý z nás musí tedy činit opravdové a upřímné pokání, tj. musí povstat ze svých hříchů, začít nový život, poctivý a spravedlivý a zadostiučinit za své hříchy. Jedině takové opravdové a upřímné pokání za hříchy vlastní i za hříchy bližních může od lidstva odvrátit další pohromu, která se hrozivě stahuje nad celým světem.
Poznámky:
1) Pravost těchto zjevení je uznávána církevní autoritou od Pia IX. až po Pia XII.
2) Pravost těchto zjevení byla také uznána církevní autoritou.
Zdroj: Růže dominikánská, ročník 56, číslo 9, listopad 1947, str. 135–136
Zpracoval: D. Grof
