Formální odsouzení liberalismu ze strany Syllabu (1884)
Dr. Don Félix Sardá Y Salvany
Liberalismus byl papežem odsouzen v mnoha různých dokumentech. Vyberme z nich několik přídomků, které jej nemilosrdně stigmatizují. Pozoruhodným způsobem odhalují proradnou povahu této lstivé hereze.
Papež ve své instrukci, která se vztahuje na proslulé dílo Msgr. de Segura Hommage Aux Catholiques Liberaux [Pocta liberálním katolíkům], nazývá liberalismus „proradným nepřítelem“ – ve své alokuci pro biskupa z Nevers „skutečnou pohromou současnosti“, ve svém dopise Katolickému kroužku sv. Ambrože z Milána „dohodou mezi nespravedlností a bezprávím“, v témže dokumentu o něm hovoří jako o „smrtelnějším a nebezpečnějším, než je nepokrytý nepřítel“, v dopise biskupu z Quimperu „skrytým jedem“, v instrukci Belgičanům „prohnaným a zákeřným omylem“, v další instrukci Msgr. Gaumemu „nejzhoubnějším škůdcem“. Všechny tyto dokumenty, z nichž citujeme, lze v úplnosti nalézt v knize Msgr. Segura Hommage Aux Catholiques Liberaux.
Liberalismus je však ze strategického pohledu vždy vychytralý. Tato jasná odsouzení odmítl na základě toho, že byla všechna pronesena vůči soukromým osobám a tudíž jsou zcela soukromé povahy, v žádném případě nejsou ex cathedra a samozřejmě nejsou závazné. Hereze je vždy sofisticky zatvrzelá, přidržuje se i té nejmenší záminky, hledá každou výmluvu, aby unikla odsouzení. Skrývá se za barikády této technické obrany, ale ve skutečnosti se vzpírá autoritě Církve. Její proradnost měla krátké trvání. Formální univerzálně promulgovaný oficiální veřejný dokument obecné povahy vyčistil pavučiny, jimiž se liberální katolíci pokoušeli svázat autoritu Nejvyššího pontifika. Církev se, aby ulevila úzkosti svých dětí, nemohla vzdát formálního a rozhodného slova. Ono slovo bylo vyřčeno. Byl jím Syllabus omylů z 8. prosince 1864.
Všichni věrní katolíci jej přivítali s nadšením, které se může rovnat pouze síle výbuchu vzteku, se kterým jej přijali liberálové. Liberální katolíci považovali za prozíravější udeřit na něj skrytě tím, že se jej zmocní pomocí strojených výkladů. Liberálové jej kritizovali s nelítostnou prudkostí. Liberální katolíci jej zeslabovali pomocí různých způsobů změkčujících vysvětlení. Byl to pro obě skupiny osudný dokument, měly důvod se jej bát. Jedni jej nenáviděli, druzí se se zoufalou rafinovaností snažili vykrýt úder, protože Syllabus je oficiálním výčtem současných zásadních omylů ve formě konkrétních tvrzení, které Církev oficiálně zakazuje. Nacházejí se v něm výstižně formulované rozličné omyly, s nimiž se setkáváme v současné literatuře té doby. Syllabus všechny tyto omyly třídí a označuje je pečetí výslovného a formálního odsouzení ze strany Církve. Máme zde podrobně všechna liberální dogmata. Ačkoliv nemusí být liberalismus výslovně jmenován v žádném z těchto tvrzení, většina jeho omylů je zde postavena na pranýř. Z odsouzení každého liberálního omylu pramení odsouzení celého tohoto systému. Stručně si je vyjmenujme.
Odsouzení svobody náboženského kultu (tvrzení 15, 77 a 78), místa státní moci (tvrzení 20 a 28), absolutní nadřazenosti státu (tvrzení 38), sekularizace veřejného vzdělávání (tvrzení 40, 45 a 48), naprosté odluky Církve a státu (tvrzení 15), absolutního práva vydávat zákony bez ohledu na Boha (tvrzení 56), zásady nevměšování (tvrzení 62), práva na vzpouru (tvrzení 63), civilního sňatku (tvrzení 73 a další), svobody tisku (tvrzení 79), všeobecného hlasovacího práva jako zdroje autority (tvrzení 60) a dokonce i názvu liberalismus (tvrzení 88).
O správném výkladu tvrzení ze Syllabu byly napsány knihy, brožury a nesčetné články. Nejautoritativnějším výkladem by však měl být výklad jeho rozhodných nepřátel, nikoliv samozřejmě v nesmyslnosti jejich mylného chápání či překrucování, jako je nešťastný pokus pana Gladstona překroutit některá z tvrzení v tom smyslu, že jde o postih za občanskou neposlušnost, což je postoj, který již k naší radosti opustil. Mimo takovéto důmyslné dezinterpretace se však můžeme spolehnout na výklad podaný liberály všech odstínů, zvláště v těch bodech, kde se kvůli jeho nekompromisnímu stylu tváří nelibě. Můžeme si být jistí, že když liberálové Syllabus považují za svého nejodpornějšího nepřítele, za úplný symbol toho, čemu říkají klerikalismus, ultramontanismus a reakce, pochopili jej dobře. Ať je Satan jakkoliv zlý, není blázen a jasně vidí, kde úder dopadá s největším účinkem. A tak obtiskl na toto velké dílo svou pečeť – která je po Boží pečeti nejspolehlivější – pečeť své neuhasitelné nenávisti. Zde je příklad, kdy můžeme Otci lží věřit. To, co si nejvíc oškliví a co nejvíc očerňuje, je spolehlivě a zaručeně pravdivé.
Zdroj: Liberalism is a Sin, Dr. Don Félix Sardá Y Salvany, kapitola 11
Překlad: D. Grof
