Komentář Eleison DCCXVI – Solženicyn promlouvá (2021)
(716)
3. dubna 2021
SOLŽENICYN PROMLOUVÁ
Na Velikonoce je zde proslulý projev Alexandra Solženicyna při převzetí ceny Templetonovy nadace v roce 1983, který je však velmi výrazně zestručněn.
Když jsem byl dítětem, lidé říkali, že k ruské revoluci v roce 1917 vedlo to, že se zapomnělo na Boha. Nyní jsem mužem a je rok 1983 a tento výrok stále vystihuje vše. Shrnuje celé 20. století se všemi jeho zločiny, počínaje první světovou válkou, která by nebyla možná bez bezbožné zášti u vůdců Evropy (např. když se z jedovatého plynu vytvořila zbraň). Stejně tak i druhá světová válka. Evropané jsou vyhořelí. Mír závisí na statečných srdcích, ne na atomové bombě. Všichni jsme si příliš zvykli na Apokalypsu. Dostojevskij řekl, že velké události nás nachytaly nepřipravené a svět bude moci být znovu spasen teprve poté, až jej ovládnou démoni.
Mezitím ďábel vítězí v celém světě. Do roku 1917 víra u ruské vládnoucí třídy vymizela a u pracující třídy je v ohrožení. Přesto bylo Rusko kdysi prodchnuté pravoslavným křesťanstvím. Zbožnost, nikoliv materialismus, formovala myšlení lidí a jejich osobnosti a organizovala jejich životy. Ale schizma v 17. století a reformy Petra Velikého oslabily náboženství, a sekularismus 19. století otrávil vládnoucí třídu, takže náboženství bylo do roku 1917 zmrzačeno.
Revoluce vždy začíná ateismem, říká Dostojevskij, nikdy však nebyl ateismus tak nenávistný, jako tomu je v srdci komunismu. Ve 20. letech 20. století byla v Rusku od vrcholu Církve a státu až dolů učiněná záplava křesťanských mučedníků, zatímco děti byly vyrvány svým rodičům a ode všeho náboženství. Stalin měl náklonnost k náboženství, jen aby oživil ruské vlastenectví proti Hitlerovi a Brežněv předstíral, že je nábožný, aby oklamal Západ. Chruščov však ukázal, jak hluboce komunismus a všichni nehodní nástupci zuřivého Lenina nenávidí náboženství. Nikdo z těchto nepříčetných pronásledovatelů však nikdy nečekal to, co se stalo – i pod komunistickým parním válcem je nyní ruské povědomí o Bohu naléhavé a hluboké. Tanky a rakety nikdy nepřemůžou křesťanství.
Na Západě je náboženství více ohrožováno zevnitř než zvnějšku. Ve středověku zevnitř povstal sekularismus, který je nebezpečnější než tanky nebo rakety. Jeho ideál nemíří výš než k životu, svobodě a honbě za vlastním štěstím. Dobro a zlo jsou předmětem posměchu. Zapomeňte na lidské srdce. Výsledek: zlo je všude kolem. Západ stále sklouzává a ztrácí svou mládež. Média se rouhají Ježíši a Marii. Jaký mám v takovém případě důvod, abych se držel zpátky a nedělal si se svou svobodou co chci? Proč bych neměl nenávidět vlastní společnost, která mě to učí? Neodpovídají slabosti kapitalismu slabostem lidské přirozenosti? Například honba za penězi smrtelnému hříchu lakomství? Kapitalismus se chlubí, že ustavuje rovnost. Není to však rovnost otroků postrádající duchovní hodnoty? A to mě činí svobodnějším? Cožpak ale to, že jsem „svobodnější“ neznamená, že tím slepěji nenávidím? Spása nikdy nemůže přijít prostřednictvím peněz nebo hojnosti materiálních statků.
Bez lásky život a umění hyne. Na Západě se to děje dobrovolně kvůli lidem, kteří chtějí zaujmout místo Boha. Východ i Západ zapomínají na Boha. Přesto je klíčem k celé naší existenci každodenní volba mezi dobrem a zlem, kterou musí učinit každé lidské srdce. Moderní teorie zaměřující vše na společnost, se ukázaly jako neúspěšné, my jsme však neodmítli jejich lži. Pokud se neobrátíme zpět k Bohu, nikdy nenalezneme cestu ze svých problémů. Nepřítel je v mém nitru. Jsme to my, kdo sami sebe věšíme.
Lidský život je jen etapou na cestě k Bohu. Je to víc než jen zákony hmoty, tj. fyzikální vědy. V Bohu žijeme a pohybujeme se a máme své bytí: On je „Láska, která hýbe sluncem a všemi hvězdami“ – což je Danteho závěrečný verš celé „Božské komedie“. Zapomeňte na 19. a 20. století. Musíme dospět k Bohu. Tzv. osvícenství bylo naprostým selháním.
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
