neděle 14. března 2021

Komentář Eleison DCCXIII – Příčiny zkázy (2021)

Komentář Eleison DCCXIII – Příčiny zkázy (2021)

(713)

17. března 2021

PŘÍČINY ZKÁZY

Před dvěma týdny v těchto „Komentářích“ jeden zkušený tradicionalista napsal několik zajímavých poznámek k tématu vědomých či nevědomých infiltrátorů, kteří ničí katolickou Církev zevnitř. Čtenáři si možná vzpomenou, jak se marně snažil obnovit katolickou Tradici v rámci koncilní struktury. Zjistil, že to nelze udělat. Když pak byl ještě dotázán: „Jak však mohli samotní kněží spáchat sebevraždu Církve? To nedává smysl?“, řekl několik dalších zajímavých věcí:

Myslím, že to vše odvisí od lásky nebo nedostatku lásky k Pravdě. Podle mého názoru ti, kteří skutečně milují Pravdu, ji naleznou – nebo se snaží, dokud ji nenaleznou, a pak na základě ní jednají. Myslím si, že Víra se zhroutila v 60. a 70. letech 20. století, protože katolíci se stali tak slabými. Na polední mši v 50. letech prakticky nikdo nechodil ke Svatému přijímání. Kněží pocházejí z lidu a lid vyměknul. Když nastaly změny, jedna polovina těchto lidí s radostí tyto změny přijala, protože prožívání „Víry“ učinily mnohem snazším, neboť nekatolíci již nebyli nepřátelští, jedna víra byla stejně dobrá jako jiná a všichni jsme se teď na sebe mohli usmívat. A duchovní stáli včele! Většina lidí z druhé půlky se přidala k protestantským sektám nebo se prostě zcela vzdala náboženství. Několik statečných duší, nepatrná menšina, která stále milovala Víru, si vytvořila své vlastní kaple. Největší inspirací byl arcibiskup Lefebvre, který jediný měl víru, aby pochopil, že hierarchie je v zoufalém stavu apostaze.

Jen Bůh může soudit lidská srdce, ale podle mě neexistuje žádná omluva pro ty, kteří opustili Víru. Možná skoro všichni, kteří to učinili, zaplatí svou duší. Moje generace je nejhorší, protože jsme se narodili a vyrostli ve Víře a opustili jsme ji, protože jsme si mysleli, že to život zjednoduší a nebude takovou výzvou. Ačkoliv následující generace mají trochu méně viny, protože jim bylo odepřeno katolické dědictví, přesto mají jen malou omluvu, protože každý má povinnost žít Pravdu. Tam, kde je víra měkká, jsou katolíci zbabělci, zvláště pokud jde o potraty. Dokonce ani biskupové se proti nim neozvou ze strachu, že ztratí svůj daňový status nebo že někoho urazí. Senátor Timothy Kaine, který žije v našem městě, je maximálním způsobem pro potraty a zvrácenosti, přičemž stále prohlašuje, že katolická Víra je nejdůležitější věcí v jeho životě. Objasnil vše, když řekl: „Jsem katolík Františkova typu.“ Pokud je mi známo, biskup z Richmondu vůči němu ohledně potratů nevznesl námitky, natožpak, že by mu odepřel Svaté přijímání, i když jej měl dávno exkomunikovat.

Tento zkušený tradicionalista se zabýval všeobecným zhroucením katolíků po Druhém vatikánském koncilu. Další čtenář těchto „Komentářů“ hledá níže příčinu konkrétního posunu Bratrstva sv. Pia X., které bylo nicméně [původně] Bohem vyvýšeno, aby tomuto všeobecnému zhroucení vzdorovalo:

Myslím, že je to farizejství. Je to stejně farizejství, jaké zabilo Našeho Pána a jaké nyní zabíjí Církev a Bratrstvo. Skutečná pokora a láska se vytratily. Farizejství, jako u „obílených hrobů“ v Evangeliu, vede k duchovní slepotě – „Oslep tyto lidi, aby dívajíce se hleděli, ale neviděli a slyšíce poslouchali, ale nerozuměli“ ... Farizejové perfektně znali Písmo a Zákon, přesto zabili svého Mesiáše. Dnes zabíjejí Církev a prostě to nevidí, jsou slepí...

Jsem přesvědčen, že v Bratrstvu existovali přinejmenším někteří podvratní kněží a na vrcholu někteří vůdci trpící naprostou slepotou. Ti by se však nedostali nikam, kdyby bratrstvo neupadlo do farizejství. Kdyby pokorně následovali svého svatého zakladatele, nemysleli by si, že vědí líp, než věděl on, ani by nedali stranou požadavky Naší Paní na růžence za zasvěcení Ruska a nemysleli si, že vědí lépe než Bůh sám. Taková urážka nemohla z Jeho strany projít beztrestně. Tím trestem byla duchovní slepota jako u farizejů, což je strašlivý trest! Bože, smiluj se nad námi!

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof