Naplňuje sobotní večerní mše nedělní povinnost?(2020)
P. Peter R. Scott, FSSPX
Z Božího zákona, jak předepisuje třetí Boží přikázání, vyplývá, že se má vyhradit jeden den k bohopoctě. Teologové učí, že skutečnost, že se má tento předpis dodržovat v neděli a nikoliv již v sobotu, je církevním zákonem, protože na počátku Církve apoštolové nadále chodili do chrámu v sobotu (Sk. 3:1, 5:12). Apoštolové však natolik všeobecně zavedli zvyk svěcení neděle jako dne Páně, že se z toho od počátku druhého století stala povinnost (srov. Prummer, II, § 465, str. 386).
Je zajisté pravda, že neděle a svátky jako liturgické dny vždy začínaly prvními nešporami, které se jako příprava na neděli slaví v sobotu odpoledne nebo v předvečer daného svátku. Nikdy však nebylo dovoleno slavit sváteční nebo nedělní mši v čase prvních nešpor, tzn. již v předvečer. Ve skutečnosti byl v tomto bodě zákon Církve jednoznačný a předepisoval, že mše nemůže začít dříve než hodinu před úsvitem [daného svátečního dne / neděle] nebo dříve než hodinu po poledni (kánon 821, § 1).
Proto bylo splnění sváteční povinnosti slavením mše již v předvečer svátku stejně nepředstavitelné, jako tvrdit, že předpis zdrženlivosti od služebné práce zavazuje již od odpoledne dne před daným svátkem.
Je pravda, že papež Pius XII. v roce 1953 povolil kvůli nedostatku kněží slavení odpoledních a večerních nedělních a svátečních mší [což do té doby nebylo dovoleno] spíše, než by povolil slavení mší „v předvečer“, díky nimž bychom se vlastně vyhnuli svěcení neděle nebo svátku.
Tato novota přišla až s Kodexem kanonického práva z roku 1983, který povoloval věřícím naplnit svou povinnost účasti na mši v neděli nebo na svátek buď v ten den, nebo odpoledne či večer dne předcházejícího (kánon 1248, § 1). [„Povinnost účasti na mši splní, kdo se mše zúčastní, kdekoliv se koná katolickým obřadem, buď v den svátku, nebo večer předcházejícího dne.“] Co si o tom máme myslet? Je zajisté pravda, že nejvyšší zákonodárná autorita v Církvi, tj. papež, má technicky vzato právo změnit prvotní předpis Církve, protože se jedná o církevní zákon a nikoliv o zákon Boží. Papež Inocenc XI. definoval, že takovýto církevní zákon nás zavazuje pod trestem smrtelného hříchu. Proto tedy nemůže být člověk obviňován ze smrtelného hříchu, pokud prostě využije právo účasti na mši odpoledne před nedělí nebo svátkem.
O to však skutečně nejde. Skutečnou otázkou je, zda toto rozvolnění zákona je v souladu s Tradicí, zda pomáhá chránit Víru a zda zajišťuje zachovávání třetího Božího přikázání tak, jak by se mělo zachovávat. Bohužel, odpověď musí být u všech těchto bodů záporná. Zatímco ti, kterým bylo opodstatněně zabráněno v účasti na mši (např. kvůli pracovním povinnostem) jsou své povinnosti zbaveni, neexistuje v předkoncilní Církvi žádná tradice, pokud jde o nahrazování mše obřady, které měly sloužit jako příprava na svátek (jedinou výjimkou je to, když Pius XII. v 50. letech 20. století povolil horníkům, kteří museli každou neděli pracovat, účastnit se mše v sobotu večer). Jak ukazuje zkušenost, určitě to nechrání Víru ani nepomáhá při svěcení neděle. Co tito katolíci udělají, aby světili neděli, studovali svou Víru a modlili se, když ani nepůjdou na nedělní mši, ale raději tak učiní v sobotu odpoledne, aby měli v neděli volno na své světské aktivity? Je jasné, že nic nebo jen něco málo. Zmizela nedělní výuka katechismu, která byla od sv. Pia X. povinná, studium Písma svatého, čtení duchovních knih, rozjímání a modlitba, a dokonce zmizela i úcta k neděli jakožto zvláštnímu dni, který je zasvěcen k uctění všemohoucího Boha. Zavést takové opatření do církevního zákona je velkým krokem k sekularizaci Církve a k tomu, že život katolíků bude zcela nerozlišitelný od kohokoliv jiného v tomto pohanském světě.
Máme proto povinnost povzbuzovat své Novus Ordo přátele, aby se postavili proti této vlažné praxi, která tolik stojí v protikladu k cítění Církve a k obnově všeho v Kristu, a aby skutečně ctili tajemství vzkříšení a věčného života, jež jsou symbolizovány nedělním odpočinkem. A tradiční katolíci ať ani nepomyslí na takový pokrytecký pokus využít toto ustanovení laxního pokoncilního zákona, pokud nepůjde o případ, kdy neexistuje žádná jiná alternativa. Jestliže tvrdíte, že lnete k tradiční mši a k tradiční nauce Církve, šlo by o zjevný rozpor, kdybyste odmítali vyvinout úsilí navštívit nedělní mši a světit den Páně.
Zdroj: SSPX.ORG
Překlad: D. Grof
