Komentář Eleison DCLXXXII – Drexelův papež (2020)

Komentář Eleison DCLXXXII – Drexelův papež (2020)

(682)

8. srpna 2020

DREXELŮV PAPEŽ         

Původně měl tento poslední „Komentář Eleison“ ze série čtyř, které čerpaly z knížečky P. Drexela Víra je větší než poslušnost, argumentovat ve prospěch postoje, který knížečka zaujímá, totiž že papež Pavel VI. měl dobré úmysly, když na čele katolické Církve v letech 1962–1965 předsedal Druhému vatikánskému koncilu a vnesl do Církve jeho revoluční změny. Lidské úmysly jsou samozřejmě tajemstvím Božím, který jediný je může znát neomylně. Náš Pán nám však říká, že máme strom soudit po ovoci. A zde byl Pavel VI. shledán neuspokojivým. Od konce koncilu jsme postoupili o 55 let a jeho ovoce se pro  katolicismus ukázalo jako katastrofální v pravém smyslu toho slova.

A proto je mezi mnoho vynikajících věcí obsažených v poselstvích P. Drexela ze 70. let obsažených v knížce Víra je větší než poslušnost obtížné zahrnout jeho zpodobnění Pavla VI., které je stručně vyjádřeno zde:

Pavel VI. miloval Církev – 3.12.1971 – Cítí bolest a žal kvůli zasvěceným duším, které se od Církve odvracejí ke světu. 4.8.1972 – Je opuštěn mnohými, kteří jej měli s vervou a oddaností podporovat. Se „slzami a potem“ bojuje za záchranu Církve, trápí se kvůli nevěrným kněžím, ještě více truchlí kvůli biskupům, kteří mají větší zájem o své pohodlí, než o péči o víru a duše.  1.8.1975 – Je tyranizován falešnými rádci.  7.4.1972 – Stává se osamělejším a ti, kteří mu jsou věrní, jsou pronásledováni. 5.7.1974 – Neustále se modlí, obětuje a trpí, ale mnozí se rozcházejí s vírou. 7.11.1975 – Nikdy nebylo tolik svatokrádeží jako od doby nové mše, Můj viditelný zástupce však za to nenese žádnou vinu. Jeho přáním je niterní účast na svaté oběti se zbožnou úctou a v lásce (...) jsou to kněží, kdo hřeší a jednají v protikladu vůči slovu a dílu Petrova nástupce.

Všimněte si zvláště posledního z těchto odkazů z listopadu 1975. Kategorické prohlášení, že papež nenesl žádnou vinu za mnohé svatokrádeže, které přišly s novou mší, nemůže být pravdivé, jakkoliv dobré jeho úmysly mohly být. „Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly,“ protože lidé jsou omylní, dělají chyby a to, co zamýšlejí, není vždy to, čeho dosáhnou. Jakmile však má dobrý úmysl špatný výsledek, pak člověk, pokud opravdu zamýšlel dobrý výsledek, změní vše, co přinášelo špatný výsledek. V 70. letech však papež Pavel VI. nezměnil skoro nic nebo nic ze své liberální revoluce z 60. let, naopak dělal vše, co bylo v jeho moci, aby rozdrtil kontrarevoluci arcibiskupa Lefebvra uvnitř Církve. Proto papežovým skutečným úmyslem nebyla „niterní účast na svaté oběti“, ale to, aby katolickou Církev uvedl do souladu s moderním světem, což bylo sblížení, jehož nepřijatelnou překážkou byl arcibiskup.

Jak řekl arcibiskup, papež Pavel VI. byl liberální katolík, jinak řečeno, člověk hluboce rozdělený mezi dvě neslučitelné lásky: svou skutečnou lásku k Církvi díky své katolické víře a svou falešnou lásku k modernímu světu díky svému liberalismu. V nitru každého člověka tyto dvě lásky musí až do smrti spolu bojovat. V nitru Pavla VI. katolicismus neumřel, takže ke konci života bědoval kvůli ztrátě kněžských povolání, jeho liberalismus však byl hlubší. Byl rozumový, ideologický a nepolevující. Běda tomu, kdo se mu postavil nebo postaví do cesty. Pak liberální holubice náhle vystrčí své drápy, které jsou drápy jestřába. Takový byl Pavel VI. V porovnání s jeho liberalismem byla jeho víra citová. Odtud pochází jeho koncil a mše.

A kam to staví P. Drexela? Když nebe použije lidského posla, ponechává mu jeho svobodnou vůli a osobnost. Ženy a děti tvoří nejposlušnější posly, nejúplněji věrné vůči poselství, jež jim bylo svěřeno, ale muži... mnozí muži se snažili dokázat své náhledy na život, což může vědomě nebo dokonce nevědomě přibarvit jakékoliv poselství nebe nebo země, které je prostřednictvím nich předáváno. Je velmi pravděpodobné, že Náš Pán od 20. let až do smrti P. Drexela v roce 1977 k němu promlouval. Je velmi pravděpodobné, že vlastním řešením P. Drexela na trýznivý problém, který představoval papež Pavel VI., bylo řešení přijaté mnoha zbožnými katolíky po koncilu: papež to myslí dobře, ale skutečným problémem jsou biskupové. Bohužel... stejně jako dnes, biskupové byli problémem, ale byl jím i papež.

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof