Soud národů – III (2020)
Hildegarda
z Bingenu a její vize posledních časů
Margaret C. Galitzin
19. června
2020
Poté, co P.
Benjamín Martin Sánchez názorně ukázal, že Písmo svaté varuje lidstvo ohledně
Soudu národů, který bude velkým trestem, jež dopadne na celé lidstvo, a po němž
bude následovat období míru a obnovy svaté Církve (zde a zde),
cituje dále proroctví různých světců a svatých osob, jejichž vize a zjevení
tato varování potvrzují.
Sv. Hildegarda přijímá zjevení z nebe, přihlíží
mnich Volmar
První, na
které se podíváme, je proroctví sv. Hildegardy z Bingenu (1098–1179). P.
Sánchez cituje její popis posledních časů:
„Pak bude strach z Boha zcela odvržen a
nastanou zuřivé a kruté války nemající obdoby, kdy v těchto válkách padne
za oběť mnoho lidí a mnohá města se promění na hromady suti... kdy společnost
bude zcela očištěna těmito souženími... kdy se lidé plně vrátí
k praktikování spravedlnosti ... Protože po zpustošení bude následovat
útěcha... když nový Zákon nahradí starý Zákon.“ (1)
V budoucnosti
tedy vidí velký trest národů a pak období, kdy se lidstvo vrátí
k praktikování spravedlnosti, což se shoduje s naším chápáním vlády
Panny Marie.
V jednom
ze svých proslulých děl, Scivias
(zkráceně Scito vias Domini neboli
„Poznej cesty Páně“) předkládá sv. Hildegarda podrobnější výčet tohoto zničení,
po němž má následovat útěcha. (2)
Abatyše
Hildegarda začala psát Scivias
v roce 1142, když byla ve věku 42 let hlasem z nebe instruována, aby
zaznamenala tyto prorocké vize, které zakoušela již od dětství. Její zpovědník
a duchovní vůdce, mnich Volmar, ji nařídil uposlechnout hlas, který dle jeho
soudu pocházel z nebe. Později obdržela schválení od sv. Bernarda z
Clairvaux a podporu od papeže Evžena III. na synodě v Trevíru (147–1148).
Scivias sv. Hildegardy
Ve Scivias [česky vyšlo jako Cestyvěz – pozn. překl.] předložila
popis dějin od Stvoření až po Polední soud, v němž uvedla výčet řady zel,
která musí přijít před Posledním soudem. Ve vizi 11 hovoří o posledních
dnech, kdy křesťanstvo upadá prostřednictvím „pěti zběsilých epoch“, které nastanou po její době a budou
následována velkým vítězstvím svaté Církve vedené „nevinným“. Teprve potom přijde Antikrist a konec světa. (3)
Při popisu
této vize jmenuje pět šelem, které symbolizují budoucí epochy světové historie,
přičemž každá šelma naznačuje povahu dané epochy a jejich vzpurných vládců. Zde
je její popis vize:
„Pak jsem pohlédla k severu [který
symbolizuje zlo] a hle! Stálo tam pět
šelem. Jedna byla jako pes, ohnivý ale ne žhnoucí; další byla jako žlutý lev;
další jako sinavý kůň; další jako černé prase a poslední jako šedý vlk. Byly
obrácené k západu [symbolizujícímu nebe]. A na západě se před těmi šelmami objevila hora s pěti vrcholy a
z jícnu každé šelmy se napínalo lano k jednomu z vrcholů hory.
Všechna lana byla černá kromě toho, které vycházelo z jícnu vlka a bylo
zčásti černé a zčásti bílé.“ (4)
„Pět zběsilých epoch pozemské vlády“
První z těch „pěti zběsilých epoch pozemské vlády“, jak je nazývá, je „jako pes, ohnivý, ale ne žhnoucí, protože
toto období stvoří lidi s kousavou povahou, kteří se dle vlastního mínění zdají
ohniví, ale nežhnou Boží spravedlností.“
Druhá epocha je symbolizována „žlutým lvem, protože toto období bude muset
strpět válečnické lidi, kteří vyvolají mnoho válek, ale přesto si myslí, že
v sobě mají spravedlnost Boží. Tato království začnou slábnout a vyčerpávat
se, jak ukazuje žlutá barva“.
Rupertsbergský kodex Scivias zkompletovaný v roce
1175
Třetí epocha je „sinavý kůň, protože tyto časy vytvoří lidi, kteří se utápějí ve hříchu
... a pak tato království ztratí svou ruměnou sílu a zesinají strachem ze
zničení a jejich srdce se zlomí.“
Čtvrtá epocha je „jako černé prase, protože tato epocha bude mít vůdce, kteří pošpiní
sami sebe bídou a rochněním se v bahně nečistoty. Budou přestupovat Boží
zákon smilněním a dalšími zly, a budou spřádat tajné plány, jak se
odchýlit od svatosti Božích přikázání.“
A nakonec,
poslední epocha „je jako šedý vlk.
Protože tyto časy budou mít lidi, kteří se drancují navzájem, okrádají mocné a
šťastné. A v těchto střetech se neprojeví ani jako černí, ani jako bílí,
ale jako šedí ve své prohnanosti. A rozdělí a přemůžou vládce oněch říší. A pak
přijde doba, kdy budou mnozí chycení do pastí, a omyl omylů vzejde z pekla
k nebi. A tehdy budou děti světla lisovány ve vinném lisu mučednictví a
nezapřou Syna Božího, ale odmítnou syna záhuby, který se bude pokoušet prosadit
svou vůli pomocí ďábelského umění.“ (5)
Pět vrcholů a pět lan
Proroctví pak
nabývá na zajímavosti. Z jícnu každé z prvních čtyř šelem se napíná
černé lano k jednomu z vrcholů hory, což symbolizuje moc tělesné
touhy. Z jícnu vlka, který reprezentuje poslední období, však jde lano,
které je černobílé.
Protože
v té době budou existovat mnozí, kteří jsou velmi zlí, ale také
z tohoto směru přijdou ti, „kteří
jsou bílí díky spravedlnosti“.
Pět šelem reprezentuje pět epoch
A ti druzí
zmínění budou „vzdorovat synu záhuby
prostřednictvím vroucích divů“, zvláště pak „poctivý člověk spravedlnosti“. Sv. Hildegarda předpovídá „nevinného“, který „bude rozohněný jako horké uhlí proti tomu, který ve svých činech klame“.
Tento prorocký vůdce bude „v očích Božích
povznesen jako jasná jiskra a jasné světlo a planoucí pochodeň. A tak, když
v sobě nese nejsilnější a nejčistší díla, obléká je jako silný náprsník a
ostrý meč, odhání neřest a přináší ctnost.“ (6)
Po této
epoše, která skončí vítězstvím spravedlivých vedených nevinným, nastane nové
období, kdy „Církev ve své spravedlnosti
bude zářit až do doby Antikrista.“
Kontrarevoluční kontext
Pro ty,
kteří pohlížejí na historii v revoluční a kontrarevoluční linii, jak ji
vytyčil prof. Plinio Correa de Oliveira, ukazují proroctví sv. Hildegardy na
vítězství nad revolucí, k němuž povede muž s prorockým posláním. Po
vítězství kontrarevoluce započne nové období, kdy bude Církev znovu obnovena ve
své dřívější nedostižnosti, ve vládě Panny Marie předpověděné ve Fatimě a
v Quitu.
Zdá se mi,
že těch pět šelem, které signalizují epochy historie, by mohly reprezentovat
čtyři revoluce, které svého vrcholu dosáhnou v páté, v epoše vlka.
Nemohl by ohnivý pes, který stvoří „lidi
s kousavou povahou, kteří se dle vlastního mínění zdají ohniví, ale nežhnou
Boží spravedlností“ reprezentovat protestantskou revoluci z 16. století?
Její zlí hereziarchové zajisté hořeli přesvědčením o vlastní ctnosti, ale postrádali
spravedlnost před Božím zrakem.
Svatyně s ostatky sv. Hildegardy, Eibingen,
Německo
Druhá epocha
symbolizovaná žlutým lvem je časem války a revolucí, které spouštějí úpadek
království. Mohlo by to značit Francouzskou revoluci, která měla za cíl zničit
monarchie a zavést rovnost ve vládě.
Třetí epocha
sinavého koně, doba, která „vytvoří lidi,
kteří se utápějí ve hříchu“, vyvolává vzpomínky na čtvrtého jezdce
Apokalypsy, jehož jméno je Smrt, jedoucího na sinavém koni a v jeho
doprovodu je říše mrtvých (Apok. 6:8). Toto by se docela dobře dalo vykládat
jako třetí revoluce, komunismus, který přiměl národy „ztratit svou sílu a zesinat strachem ze zničení“.
Černé prase
čtvrté epochy dobře vystihuje tribalismus v lesích a městech. Revoluce
hippies z 60. let 20. století byla jejím důležitým mezníkem. Vůdci hippies se „rochnili v bahně nečistoty,
přestupovali Boží zákon smilněním a dalšími zly, a spřádali tajné plány, jak se
odchýlit od svatosti Božích přikázání“.
Nakonec se
dostáváme do epochy šedého vlka, kde prohnané lži páté revoluce neboli magie
vedoucí k satanismu klamou tolik lidí. V této době však povstane síla
dobra vedená „nevinným“, vůdcem
s prorockým posláním, který zázračným způsobem přemůže zlé.
Toto tedy
bude počátek vítězství Naší Paní, kdy „Církev
ve své spravedlnosti bude zářit až do doby Antikrista“.
A tak
vidíme, že proroctví sv. Hildegardy, která potvrzují Písmo svaté, také
předpovídají poslední časy, po nichž bude Církev a společnost oslnivě zářit
před koncem světa.
pokračování
příště
Poznámky:
1) Benjamín
Martin Sánchez, The Last Times: Public
and Private Prophecies, TOP, 1. vydání, Imprimatur: biskup Eduardus
Zamorensis, 1968, str. 14, str. 58, P. Sánchez bohužel neposkytuje zdroj své
citace. Toto proroctví je však úplně doloženo slovy, která sv. Hildegarda
z Bingenu o posledních časech napsala ve svém proslulém díle Scivias.
2) Hildegarda
z Bingenu, Scivias, překl. Matka
Columba Hart a Jane Bishop, NY, Paulist Press, 1990.
3) tamtéž,
Poslední dny a pád Antikrista, str. 493–494
4) tamtéž
5) tamtéž,
str. 494–495
6) tamtéž,
str. 495–496
Zdroj: Tradition
In Action
Překlad: D. Grof