Komentář Eleison DCLXVII – Uložení Církve do hrobu – II (2020)

Komentář Eleison DCLXVII – Uložení Církve do hrobu – II (2020)

(667)

25. dubna 2020

ULOŽENÍ CÍRKVE DO HROBU – II

Před dvěma týdny byla v tomto „Komentáři“ vznesena dvojí otázka ohledně toho, jak by mohla katolická Církev ve svém současném strádání, které lze přirovnat k době, jíž Náš Pán strávil mezi svým ukřižováním a Svým vzkříšením, za prvé přežít v „hrobě“ a za druhé z něj vstát. První část odpovědi byla obecně ta, že v tom, co všemohoucí Bůh může udělat nebo udělá, není omezen na to, co dokážou vymyslet lidé. Vlastně lze očekávat, že může udělat neočekávané. V pátém radostném tajemství svatého růžence byla Jeho vlastní Matka zmatena kvůli zjevné netečnosti k jejímu štěstí ze strany jejího jinak zcela poslušného Syna.

Pak tento „Komentář“ konkrétně naznačil, že zatímco je to zcela nenormální, aby Církev přežívala jako v hrobě, v podstatě bez pomoci shůry od pravověrného papeže nebo biskupů, bez struktury oficiální diecéze, farnosti nebo kongregace, tak nicméně tam, kde je pravá Víra a minimum dobrého cítění a křesťanské lásky, může Církev přežívat dokonce i v malých a oddělených skupinách, přinejmenším na čas, dokud Prozřetelnost neobnoví normální hierarchii, která ukončí zmatení. Můžeme se například podívat na zmatení kolem sebe dnes a říct, že je to konec Církve, ale když to Bůh dopustil, je jasné, že to není konec Církve, jejž by nikdy nepřipustil (Mt. XXVIII, 20).

Zbývá druhá půlka otázky vznesené před dvěma týdny, konkrétně jak bude Církev schopná se dostat ze svého současného hrobu nebo z něj vstát. Tato otázka má zvláštní důležitost, protože existuje pokušení vidět tento problém příliš lidským způsobem a hledat příliš lidskou odpověď. A tak zatímco arcibiskup Lefebvre říkával, že řešení je v Božích rukách – což je pravda a nebude to snadná cesta ven – jeho nástupci na čele Bratrstva sv. Pia X. zaujali ten postoj, že nemůžeme na neurčito čekat, aby se vyřešil neuspokojivý statut Bratrstva v rámci pravé Církve. Místo toho se musíme snažit získat co nejdříve oficiální uznání, které nastane díky věrnosti Bratrstva a které bude ohromným užitkem pro celou Církev. A na základě toho se arcibiskupovy nástupci v různých momentech od roku 2012 radovali, že skoro uspěli, jak tvrdili, při uzavření dohody s Římem, která by konečně Bratrstvu zaručila oficiální uznání, jež si zaslouží.

Tito nástupci však pro stromy nevidí les. Čím je dnešní Řím, ne-li někým, kdo je úzce spjatý a pevně spojený s novým náboženstvím Pačamamy a Druhého vatikánského koncilu? A čím bylo arcibiskupovo Bratrstvo, ne-li baštou pravé Víry, jež měla být bráněna prostřednictvím formování pravých kněží, kteří měli pokračovat v pravém katolickém náboženství jako před Druhým vatikánským koncilem? Konfrontace byla přímá, protože tato změna náboženství byla radikální. A proto pokud dnešní Řím zaručil – nebo zaručí Bratrstvu cokoliv, může k tomu dojít pouze tehdy, když Bratrstvo přestane být bdělé. A tak oficializace sňatků a zpovědí Bratrstva udělala mnoho k odzbrojení odporu Bratrstva vůči oficiálnímu Římu a skrze oficiální Řím vůči koncilnímu náboženství a celosvětové apostazi.

To, co arcibiskupovi nástupci nepochopili, ale arcibiskup to chápal velice dobře, je nadpřirozená šířka a hloubka této apostaze. Jsou u ní příliš blízko. Jsou příliš blízko modernímu světu, z nějž pramení. Proto hledají lidské odpovědi na problém, který však má pouze Boží řešení. Tento problém leží daleko za kalkulováním, manévrováním nebo politikou lidí a dokonce i duchovních.

Stejně jako Daniel se lidé musí obrátit k Bohu. A pokud to máme učinit, musíme to udělat prostřednictvím Jeho Matky, jak Bůh objasnil ve Fatimě v roce 1917, právě když tento současný problém začínal povstávat ve vší své síle díky komunistické revoluci v Rusku. Bůh nám ve skutečnosti dal nadpřirozené řešení právě, když si ďábel musel myslet, že skutečně vyhrává. Tím řešením je zasvěcení (nikoliv sekularizace) Ruska (nikoliv celého světa) Neposkvrněnému srdci Panny Marie (dokonce ne ani Nejsvětějšímu Srdci) ze strany papeže (nikoliv autoritami jinými nežli autoritami katolického náboženství) v jednotě se všemi katolickými biskupy světa (nikoliv papežem samotným). A takto Církev vstane z hrobu. A jenom takto, protože to řekla Jeho Matka. Ať Bratrstvo naléhá na všechny své kněze a stoupence, aby intenzivně praktikovali pobožnost prvních sobot a přispěli k dosažení tohoto zasvěcení.

Kyrie Eleison

Zdroj: The St. Marcel Initiative

Překlad: D. Grof