▼

sobota 14. března 2020

Komentář Eleison DCLXI – Zlovolnost modernismu – II (2020)


Komentář Eleison DCLXI – Zlovolnost modernismu – II (2020)
(661)
14. března 2020
ZLOVOLNOST MODERNISMU – II
Zlovolnost modernismu je velkým tématem a nejde v něm o nic menšího, než že se na konci dlouhého procesu, který trval několik století, celý svět obrátil proti svému Stvořiteli, když se na vrcholu středověku křesťanstvo namísto vzestupu překlopilo v pád. Vzestup začal v roce LP 33, kdy Náš vtělený Pán založil jedinou pravou Boží Církev prostřednictvím Své oběti na Kříži. Středověk lze datovat od pontifikátu Řehoře Velikého (590–604) a trval skoro tisíc let až do propuknutí protestantismu a do počátku moderní doby v roce 1517.
Existoval však přirozeně velký rozdíl mezi postojem lidstva vůči Kristu a Jeho Církví před a po středověku: před středověkem se křesťanství trvale a stále více osvědčovalo jako nejlepší základ civilizace, zatímco po středověku se již osvědčilo dostatečně, takže po něm musela být jeho nadřazenost nad všemi ostatními náboženstvími uznána, i když byla v praxi odmítána. To znamená, že všechny náhražky katolicismu, které po středověku následovaly, jsou charakterizovány pokrytectvím, jež muselo být stále subtilnější, aby se mohlo vydávat za pravou náhradu katolicismu.
A tak Luther surově odmítl katolicismus, ale stále předstíral, že jeho revoluce je „reformací“, a poté, co se katolická Církev zbavila Luthera, vytvořili v 16. století revoluční jansenisté protestantskou formu katolicismu. Jansenisté se pak v 18. století přeměnili na liberály a předstírali, že mají ve svém svobodném zednářství vznešenější osvícený kult, než mají protestanti a katolíci, a když se pravá Církev v 18. století rázně zbavila svobodného zednářství, zamaskovali se v 19. století liberálové jako liberální katolíci a jako „modernizovaní“ nebo nadřazení katoličtí liberálové ve 20. století. Sv. Pius X. rychle rozpoznal a odmítl tento modernismus v encyklice Pascendi, ten se však ještě subtilněji začal vydávat za moderní katolicismus a stáhl s sebou na Druhém vatikánském koncilu (1962–1965) skoro celou Církev. A ve 21. století bylo toto zamaskování tak dobré, že dokonce i oficiální Bratrstvo sv. Pia X., založené, aby tomuto neomodernismu vzdorovalo, bylo v podstatě také zničeno.
Lidsky řečeno, je skličující, uvědomit si v roce 2020, jak málo katolického odporu zůstalo proti tomuto vzestupu ďábla a jeho útokům proti Církvi. Toto se však nanejvýš moudrý Bůh rozhodl dopustit, i když nepochybně stále dohlíží na Své „malé stádce“, jak jej Náš Pán nazývá: „Neboj se, malé stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království! Prodejte, co máte, a dejte to jako almužnu! Zaopatřte si měšce, které nevetšejí, poklad nepomíjející v nebi, kam zloděj nemá přístup, kde ani mol inflace nekazí. Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ (Lk. XII, 32–34) Jinak řečeno, zřekněte se peněz a materialismu, protože Náš Pán nás varuje, že nemůžeme sloužit dvěma Bohům najednou, a jestliže sloužíme mamonu, nemůžeme sloužit Bohu (Mt. VI, 24).
A jestliže uznáme, jak zranitelní jsme vůči subtilním omylům, lžím a rouháním ďábla, který si podrobil svět všude kolem nás, pak se jako protijed modleme růženec Naší Paní, nejlépe 15 tajemství denně, protože jen Ona jej [ďábla] má pod svou patou, jak nám připomíná každý její dobrý obraz, zpodobnění nebo socha. To zlo je dnes tak drtivé, že 15 tajemství není příliš mnoho, pokud je to rozumně možné.
Jak je možné, že pokorná židovská dívka je pro Satana se vší jeho „nádherou a činy“ víc než soupeř, zůstává Božím tajemstvím, které nám odhalil jak Náš Pán – „Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, žes tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a žes je zjevil maličkým..“ (Mt. XI, 25) tak i sv. Pavel – „Ale co je podle světa pošetilé, to si vyvolil Bůh, aby (tím) zahanbil moudré; a co je podle světa slabé, to si vyvolil Bůh, aby (tím) zahanbil silné..“ (I Kor. I, 27).  Příští týden se blíže podíváme na pokrytectví modernismu.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof