Hájení Benedikta XVI. – schizofrenie nebo pokrytectví? (2019)

Hájení Benedikta XVI. – schizofrenie nebo pokrytectví? (2019)

P. Paul Alvarez Norton

V Lukášově evangeliu čteme, že Kristus řekl zástupům: „Když vidíte vystupovati od západu mrak, ihned říkáte: ´Bude pršet,´ a bývá tak. A když cítíte váti jižní vítr, pravíte: ´Bude horko,´ a bývá tak. Pokrytci! Úkazy na nebi a na zemi umíte zkoumati; jak to, že nerozumíte této době?“ (Lk 12:54-56)

Možná neexistuje žádné patřičnější varování od Našeho Pána pro dobu, v níž dnes žijeme.

Po léta – a zvláště od současné fáze katastrofálního projektu ničení Víry, který se s vládou papeže Františka pohnul k vyšší rychlosti – reaguje mnoho kněží a laiků překvapeně, pokud jde o onoho klauna, jehož vidíme sedět na stolci sv. Petra.

 

Benedikt v proslovu chválí Spojené národy, František následuje příkladu. Žádná roztržka, ale kontinuita…

Kdybych měl hovořit o překvapení, rád bych řekl, že překvapen jsem já a také mnoho jiných jako jsem já, kteří po léta bojují proti progresivismu, tomuto neomodernismu, kterému se podařilo dosáhnout nejvyšších míst v hierarchii Církve. „Felix qui potuit rerum cognoscere causas“, řekl Vergilius (Šťasten, kdo by dokázal poznat příčiny všech věcí.)

Toto překvapení je způsobené, dnes víc než kdy jindy, objevováním se absurdních teorií, které chtějí ukázat, že existuje radikální roztržka mezi Františkem a ostatními pokoncilními papeži, až do té míry, že se domnívají, že František není papežem.

Dnes chci tedy na jednu stranu vyjasnit takřka iluzorní nesoudržnost tohoto postoje, a na druhou, vyjasnit i nebezpečí oddávat se vedení těch, kteří si na základě extravagantních a svévolných rozmarů, nárokují to, že povrchně (nebo přinejmenším skrze čistě emocionální fanatismus) podporují hnutí, které nestojí nohama v realitě, tj. ty, kteří nesnášejí Františka (následek), ale mají nostalgii po Benediktovi (jedné z příčin Františkovy volby).

Slova samotného Benedikta

Ti, kteří podporují takový nesmysl, se nejen zdají jednat jako schizofrenici, ale také je veřejně popírá sám Benedikt, který opakovaně prohlásil, že jeho rezignace byla dobře uvážená a definitivní.

Uvážené rozhodnutí rezignovat: „Kdyby se mě někdo pokoušel vydírat, neodešel bych“

Ve své knize rozhovorů s Benediktem XVI. s názvem Poslední vůle: Jeho vlastními slovy, reprodukuje Peter Seewald slova Benedikta XVI. týkající se jeho rezignace. Vysvětluje, že Benediktův hlavní výrok je tento: „Nikdo se mě ale nepokoušel vydírat. Kdyby se o to pokusil, neodešel bych, protože není dovoleno odejít proto, že jste pod tlakem.“ (London, Bloomsbury, str. 72)

Benedikt XVI. nemůže být jasnější, když to říká: „Napsal jsem tedy text rezignace, nedokážu přesně říct kdy, ale nanejvýš 14 dní předem. Napsal jsem jej v latině, protože něco tak důležitého děláte v latině.“ (tamtéž str. 60-61)

Dodává: „Slabým bodem je asi můj nedostatek jasného, rozhodného řízení a rozhodnutí, jež zde musí být učiněno... Takže praktické řízení není mojí silnou stránkou a v tom je, řekl bych, jistá slabost.“ (tamtéž str. 255-256)

Navíc v dopise adresovaném sekretariátu prefekta pro komunikaci, Msgr. Dária Edoarda Viganó, jejž Benedikt XVI. píše při příležitosti představení sbírky Teologie papeže Františka, říká, že existuje „vnitřní kontinuita“ mezi jeho a Františkovým pontifikátem.

   

Vždy chvála a vřelost k Františkovi a jeho „milosrdenství“

Jeho slova jsou: „Vítám tuto iniciativu, která zamýšlí reagovat na pošetilou zaujatost a čelit jí, podle níž je papež František jen praktickým člověkem zbaveným konkrétní teologické či filosofické formace, zatímco já jsem byl pouze teoretik teologie, který málo chápal konkrétní život dnešního křesťana.“

A dodává: „Tyto útlé svazky správně ukazují, že papež František je člověkem hluboké filozofické a teologické formace, a proto nám pomáhají vidět vnitřní kontinuitu mezi těmito dvěma pontifikáty, byť se všemi rozdíly ve stylu a povaze.“

Navíc se 28. června 2016, na 65. výročí Benediktova kněžského svěcení, konala v Klementinském sále oslava, kde byl také přítomen papež František. Ve svém stručném závěrečném pozdravu hovoří Benedikt XVI. opět o milosrdenství: „Díky především tobě, Svatý Otče! Tvá laskavost od první chvíle od zvolení, v každém momentu mého života zde, mě v nitru opravdu dojímá.“

František následuje v Benediktových šlépějích a modlí se s imámem v mešitě v Turecku

Pokračuje: „Více než vatikánské zahrady s jejich krásou, je místo, kde žiji, tvá laskavost: Cítím se chráněn. Díky také za slova díků, jež nám ukazují cestu Ježíše k Ježíši, k Bohu.“

A nakonec dopisy Benedikta XVI. kardinálu Brandmüllerovi – které byly nedávno zveřejněny – naprosto ničí jakýkoliv sen ratzingerovců, kteří prohlašují, že je stále papežem. V prvním dopise z 9. listopadu 2017 Benedikt tak jasně, jak je to jen možné, uvádí, že pouze František je papežem.

Jeho slova k tomuto kardinálovi jsou tato: „Jako papež Emeritus jsem se pokusil vytvořit situaci, v níž jsem pro masmédia naprosto nedosažitelný, a v níž je zcela jasné, že existuje pouze jeden papež.“

Vidíme, že pokusy ratzingerovců ukázat, že rezignace Benedikta XVI. je neplatná, jsou neopodstatněné. Předkládaní argumentů [ale] nekončí. Tyto „argumenty“ však navzdory jejich rozmanitosti vedou k jedinému výsledku: Benedikt XVI. je stále papežem, a František tak není pravým papežem.

Sebeklamné pokusy ospravedlnit „papeže Benedikta“

To vypovídá mnohé o skutečném důvodu pro tyto pokusy: Není až tak důležité pochopit, jak se věcí mají, ale spíše jaký závěr, chtějí dosáhnout. Je jím – tím či oním způsobem – tvrzení, že František není pravým papežem.

Co si tedy s vyjasňujícími slovy Benedikta XVI., který sám deklaruje, že není papežem a že pontifikát Františka je v kontinuitě s předešlými pontifikáty, máme myslet? Jsem přesvědčen, že zde jsou jen dvě věci, které si můžeme myslet:

Jasná kontinuita mezi koncilními papeži

1. Ti, kteří říkají, že Benedikt je papežem, jsou ve stavu traumatu, protože nemohou vážně připustit, že František je pokračováním Benedikta. To by bylo něco jako jistý druh duchovní schizofrenie, která jim zabraňuje sladit příčinu a účinek, protože nepřijmou, že je Benedikt opustil.

2. Nebo jsou ti, kteří propagují tuto teorii, pokrytečtí darebáci, kteří prostě chtějí zneužít a zmást lidi a skrze toto zmatení sami sebe ustanovit za neomylné kritérium pro určování toho, kdo je a kdo není papežem.

Jestliže budeme předpokládat, že jsou tito lidé bez viny a budeme je považovat za nevinné, pak to, co činí, činí z neznalosti nebo z bolestného zklamání, které nejspíš zažili, když se dozvěděli, že „svatý Benedikt“ je příkladem vzdáleným toho, co je svatost.

Benedikt a František hostí nemravné vystoupení a cirkusové show ve vatikánské síni

Ano, není to jen Františkova vina, že je v celém světě úpadek Víry. Tato katastrofální situace, v níž se Církev nachází, je výsledkem mnoha let útoků proti nauce, liturgii a obecně proti všemu, co reprezentuje Kristovo království ve společnosti.

Když kvůli argumentaci připustíme hypotézu, že Benedikt rezignoval pod tlakem nějaké mafie, neměla by tato mafie bývala žádnou moc, kdyby nebyla posílena předešlými koncilními papeži a samotným Benediktem. Měli bychom za to také vinit Františka?

V každém případě se nezdá být pro papeže velmi čestným nebo odvážným postojem, jestliže rezignuje a opustí stádo, když je uvnitř vlk.

Zde si stačí připomenout následující Kristova slova:

„Avšak, vidí-li najatý člověk, který není (pravým) pastýřem a jemuž ovce nepatří, přicházeti vlka, opouští ovce a utíká. A vlk lapá a rozhání ovce. Najatý člověk pak prchá, poněvadž je najatý a nezáleží mu na ovcích.“ (Jn 10:12-13)

Krátce řečeno, po desítky let naši papežové bloudí kolem, jako by byli opilí. Jejich závislost na absintu progresivismu a modernismu neustále roste. Potulují se v temnotě noci humanismu. Možná onen Bavor [Ratzinger] lépe skrýval své úmysly než ten Argentinec [Bergoglio], ale na konci dne oba kráčí ruku v ruce a zpívají stejné tango a pohybují se týmž směrem.

Je na nás neztratit ze zřetele to, co řekl vládce apoštolů: „Sobri estote et vigilate: qui adversarius vester diabolus, tamquam leo rugiens, circuit quaerens quem devoret: qui resistite fortes in fide.“  (I Pet. 5: 8-9) Buďtež střízliví a bděte, neboť váš protivník, ďábel, obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil. Jemu se braňte, jsouce silní ve víře!

Christus Rex – Adveniar Regnum Tuum

Zdroj: Tradition In Action

Překlad: D. Grof