▼

neděle 23. září 2018

Komentář Eleison DLXXXIV – Napadená duše (2018)


Komentář Eleison DLXXXIV – Napadená duše (2018)
(584)
22. září 2018
NAPADENÁ DUŠE   
Odhalení arcibiskupa Vigana ohledně závažného mravního zkažení mezi velkým počtem nejvyšších představitelů Církve, nevyjímaje papeže Františka, mohou být těžkou zkouškou víry katolíků, kteří posledních padesát let důvěřovali oficiálním církevním představitelům, protože neviděli – nebo nechtěli vidět – žádný zásadní problém ve Druhém vatikánském koncilu (1962-1965). Před třemi týdny tento „Komentář“ citoval slova jednoho katolíka, který byl přiveden ke skutečnému zoufalství tím, jak hlavní státní zástupce státu Pensylvánie odhalil podobné skandály Novocírkve v tomto státě, dokonce ještě před zveřejněním Viganova dopisu. Protože nyní hrozí skutečná lavina takových skandálů, nechme tento „Komentář“ tento týden podívat se na to, jak ďábel obrací své těžké dělostřelectvo na dalšího takového katolíka, aby jej přiměl ztratit svou víru. Zde jsou ďáblovy granáty, jak o nich vypravuje ona duše, s krátkými odpověďmi, jež tento „Komentář“ nabízí v naději na posílení jiných duší, jejichž víra bude v dohledné budoucnosti otřesena:
* Ve svém domovském městě jsem navštěvoval novou mši slavenou pro řádové sestry místním pomocným biskupem. Jeho kázání o Nejsvětějším Srdci Ježíšově se věroučně nedalo nic vytknout a bylo vysoce povznášející. Přesto můj přítel na vlastní oči viděl téhož biskupa líbat se se seminaristou! Tento biskup pro mě představuje mučivý problém – jak může věřit v Nejsvětější Srdce, o jehož lásce tak dobře káže?
Je to modernista, jako docela dobře většina duchovních v Církvi „obnovené“ Druhým vatikánským koncilem, neboli „Novocírkvi“, jak ji můžeme nazývat. Modernismus znamená přizpůsobení katolické Církve protikatolickému modernímu světu, což činí tím postupem, že nutí objektivní realitu záviset na subjektivním pocitu. Proces subjektivizace reality však může trvat, takže duchovní upadající do modernismu nemusí ihned ztratit objektivní katolickou víru, i když je již v jeho duši subjektivně podvrácena. Jen Bůh sám může vědět přesně, kdy takový duchovní ztrácí víru. Jestliže tedy tento biskup věří v Druhý vatikánský koncil, je jistě na cestě ztratit víru, dost daleko na to, aby páchal smrtelný hřích proti šestému přikázání, ale ještě ne dost daleko na to, aby ztratil veškerý pojem o Nejsvětějším Srdci.
* Ale na to, aby ničili katolickou Pravdu tak úspěšně, jak to tito římští hochštapleři nyní činí, museli ji znát. Jestliže ji znali, museli znát její sílu. Jestliže znali její sílu, jak v ní mohli přestat věřit, pokud to není jen pohádka, nepravdivá jako všechna ostatní náboženství, kdy katolická Církev není nikterak nadřazená a kdy člověk nemá žádný přístup k Boží Pravdě?
Aby myšlení člověka věřilo katolické Víře, musí přijmout mnoho nadpřirozených pravd, které jsou neobyčejně rozumné, jež jsou však mimo přirozený dosah jeho myšlení. Aby toto myšlení tyto pravdy přijalo a podrobilo se jim, musí být poháněno svou vůlí. Jestliže jej jeho vůle přestane pohánět, nebo jej pohání opačným směrem, může ztratit víru. Modernismus je pyšný, protože v Novocírkvi člověk zabírá místo Boha. Proto tito římští hochštapleři, jak je správně nazýváte, mohli být svobodnými zednáři nebo komunistickými infiltrátory od počátku, nebo možná zpočátku věřili jako Jidáš Iškariotský, ale pýcha chtít převzít Boží místo a přetvořit Jeho Církev překonala jejich vůli a jejich myšlení ztratilo víru. Bůh ví.
* Nemůžeme tedy být oklamáni, když bojujeme nekonečnou válku pro křehký příslib nebe a nejsme schopní cokoliv poznat o Bohu? Nebylo by nám lépe, kdyby Bůh neexistoval? Uprostřed dnešního zmatení si nemohu pomoct myslet si, že Církev je čistě lidskou záležitostí, takže jsou chvíle, kdy si nemohu pomoct nezávidět lidem, kteří vedou šťastný život bez Boha.
Milý mladý příteli, šťastný život bez Boha je iluzí, jakkoliv „šťastní“ mohou nevěřící lidé předstírat být. My, lidské bytosti, jsme všichni od Boha, naše duše jsou přímo stvořené Bohem, abychom šli k Bohu, tělo i duše. Dnešní svět a Církev jsou ve zmatení právě proto, že se snaží žít bez Něj.
* Zdálo by se, že jsme předem předurčeni pro nebe nebo peklo, a svobodná vůle s tím nemůže mnoho udělat.
„Jed je na konci,“ říkali latiníci. Tento váš těžkotonážní závěr, což je klasická hereze, je důkazem, že ďábel na vás vrhá všechno, aby otřásl vaší vírou. Modlete se růženec, abyste dostal pomoc Matky Boží. Posílám vám své požehnání.
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof