Komentář Eleison DLXXVII – Generální kapitula – II (2018)
(577)
4. srpna 2018
GENERÁLNÍ KAPITULA –
II
Přinejmenším
v tuto chvíli může člověk rozumně soudit, že generální kapitula Bratrstva
sv. Pia X. se uzavřela ještě s jednou skrytou porážkou katolické Víry. Je
ostudou, jestliže 40 vůdčích kněží toho, co kdysi bylo Bratrstvem, jež založil
arcibiskup Lefebvre, nechápe úplný rozměr krize Církve a světa, v níž se
dnes všichni nacházíme, ale to je realita. Svým způsobem je nelze vinit,
protože nejsou všichni ničím víc a ničím méně než dětmi své doby. Proč by, vzhledem
k tomu, že žijeme v předapokalyptické době, měli být kněží Bratrstva
ušetřeni pokušení a slepoty, které od Druhého vatikánského koncilu ohnuly mnoho
biskupů a kněží Církve? Církev má příslib Našeho Pána, že nikdy nepadne (Mt.
XXVIII, 20), ale Bratrstvo nikdy takový příslib nemělo.
Proto, ať se
katolíci, kteří chtějí spasit svoje duše, „vrátí do reality“, jak říkají
Američani, neboli ať přizpůsobí své myšlení realitě naší situace. Například jedna
znepokojená matka ze Spojených států mi právě psala o své starosti o své děti:
„Chci, aby mé děti měly další děti, které
milují víru. A chci pro ně i jiné příležitosti setkávat se s věrnými
katolíky a možná se jednoho dne i oženit. Mám syna, kterému je teprve 12 a rád
by se stal knězem. Jaká je pro ně budoucnost? Bude někdy v našem okolí
kněz „Odporu“ A co škola? A bude můj syn v bezpečí, když vstoupí do
semináře?“ Dnes musí existovat mnoho katolických matek se stejnou bolestí v
srdci. Odpověděl jsem s velkou potřebou toho, aby všichni katolíci dnes
pochopili realitu a aby se jí přizpůsobili:
Vážená
matko,
ZVYKNĚTE SI
NA MYŠLENKU, ŽE ZA HLADOMORU JE KŮRKA CHLEBA PŘEPYCHEM. Církev je ve stavu hladomoru. A tak:
1. Každý den má sám dost své lopoty, říká Náš Pán
(Kázání na hoře). Až váš dvanáctiletý syn vyroste, může nebo nemusí zde
existovat slušný seminář. Jestliže nebude, bude to znamenat, že Náš Pán pro něj
nezamýšlel, aby se stal knězem. Ale mezi „nyní“ a „pak“ uplyne ještě mnoho vody
v řece.
2. Kněz „Odporu“ ve vašem okolí? To poví jen čas.
Mezitím nemáte povinnost navštěvovat mše, které umenšují vaši víru, vlastně
máte povinnost nenavštěvovat je. Posuďte to vy a váš manžel. Jestliže však
nenavštěvujete žádnou veřejnou mši, musíte pravidelně v neděli adorovat
Boha doma. To je třetí přikázání. Váš příklad bude učit děti.
3. Škola [patřící katolickému hnutí] „Odporu“ bude
super přepychem. Mezitím budou děti NASLOUCHAT svým biologickým rodičům, je to
hluboko v jejich povaze. Můžete je poslat do ne tak dobrých škol, pokud
máte doma růženec, a pečlivě sledujete všechny vlivy, které je mohou
zasáhnout, zvláště jejich hudbu… Nenechávejte je samotné v jejich pokoji
s jakoukoliv elektronikou. Držte ji z dosahu domova, tak absolutně
daleko, jak je to možné.
4. Každý den má sám dost své lopoty. Pamatujte, co
říkal sv. Ambrož sv. Monice – „Dítě tolika slz (budoucí sv. Augustin) nemůže
být ztraceno.“ Plačte krvavé slzy, bude-li to nutné pro spásu každého ze svých
dětí – na čem jiném záleží? – ale zároveň mějte bezmeznou důvěru
v Nejsvětější Srdce Ježíšovo a v touhu a sílu Jeho Matky zajistit
jejich spásu.
Proto, milí
čtenáři, byl arcibiskup a jeho Bratrstvo super přepychem. Je naprosto
normální, pokud jej dnes ztratíme. Musíme „přepásat svá bedra“, tj. utáhnout si
opasky a spoléhat se na spásu svých duší bez něj. Milost Boží tu je vždy.
Pomoc Boží je blíž než dveře.“
Kyrie Eleison
Zdroj: The St. Marcel Initiative
Překlad: D. Grof
