Co když jsem tradiční katolík, ale
moje rodina ne? (2018)
Jste-li
někým, kdo přijal Tradici, ale jste zklamaní tím, že nemůžete žít „tradiční
život“ se svou rodinou, a zraňuje vás, že nemůžete tu nejkrásnější věc, kterou
máte, sdílet s lidmi, jež nejvíc milujete, vězte, že nejste sami. Je to
příběh, který jsem za ta léta slyšel mnohokrát, a smutek toho všeho může být
zdrcující. Chtít prožívat liturgický rok tradičním způsobem a účastnit se všech
nádherných tradic a pobožností s lidmi, kteří pro vás znamenají nejvíc, je
tak důležité, a když vaši milovaní nejsou „na stejné lodi“ tradičního
katolicismu, může to být smutné a odcizující. A co hůř, nejednota zahrnující
něco tak velmi důležitého – něco, co
tak hluboce působí na samu vaši rodinnou kulturu, váš způsob společného vidění
a bytí ve světě – může snadno vyvolat hněv a vrazit klín mezi vás a ty, jež se
snažíte přesvědčit o Pravdě Tradice. „Je to vše tak zjevné! A je to tak nádherné a bohaté, tak starobylé; něco, co nás
váže dohromady s našimi duchovními (nebo i doslovnými) předky! Proč to nevidí? Jak to, že nechtějí být součástí
této slavné Víry?“ – to nejspíš běží vaší hlavou dosti často, viďte?
Nevzdávejte
se však naděje! Slyšel jsem také
mnoho příběhů rodin, které začaly přesně takhle – které se však nakonec
„smířily“! Níže nabízím svou radu jako pomoc, aby se to stalo. Všimněte si, že
píšu s předpokladem, že předmětná rodina je katolická, ale i kdyby byla
protestantská nebo ateistická nebo cokoliv podobného, platí mnoho podobných
věcí. Modlím se, aby vám to, co řeknu, pomohlo!
Zaprvé, co nedělat
Nerýpejte.
Pro lásku ke všemu, co je svaté, n e r ý p e j t e. Nefňukejte, nežadoňte,
neproste, nevyjadřujte vztek, nebuďte naštvaní, nebuďte sarkastičtí a schovejte
si všechny malé uštěpačné poznámky pro věci, které nejsou tak závažné.
Nedělejte nebo neříkejte cokoliv s úmyslem sám sebe ukázat jako jakýmkoliv
způsobem „lepšího“ nebo „svatějšího“, protože jste objevili Pravdu ohledně
Tradice. Nejen, že by takové pokusy nejspíš selhaly – a působí tak, že ještě
máte před sebou dost duchovní práce (Lk 18:10-14, Jn 8:1-11) – ale to, co víte,
je, nebo by mělo být, že něco, co chcete sdílet z lásky, nemůžete používat
tak, abyste s tím někoho mlátili po hlavě.
Jestliže
vaše rodina navštěvuje farnost, která nabízí Novus Ordo mši a je tam
přinejmenším relativně spokojená – nebo zvlášť, pokud to místo miluje – velmi nedoporučuji kritizovat její
kostel, jejího kněze, farníky atd. Takovýto negativní přístup spíš způsobí, že
se lidé budou bránit, a tudíž se uzavřou
spíš, než že by se otevřeli, aby vám
naslouchali. Odradí je to a vy budete vypadat, jako že soudíte a jste protivný,
a udělá to z vás onen druh „obchodníka“, který by měl problém prodat i
vodu lidem na Sahaře. Dvojnásob to platí, máte-li sklon k přehánění, máte-li
cholerickou povahu, nebo jste-li člověk, který skutečně nechápe tradiční
katolicismus a je přesvědčen, že katolíci, kteří navštěvují Novus Ordo mše,
nemohou být tak „svatí“ nebo „Bohu oddaní“, jako jste vy (omyl!).
Nedomnívejte
se, že každý přistupuje k věcem Víry stejně jako vy. Vy jste mohl být
prvně přitahován k Tradici kvůli estetice, „kadidlu a chorálu“, avšak
poetika krásy, řekněme, tradiční Velikonoční vigilie nic neudělá s lidmi,
kteří obrazně řečeno, upřednostňují McDonald před Maxim´s. Nebo, pokud
jste intelektuální typ, který velmi dobře ví, že lidský prvek prezentování
církevní nauky ze strany Církve například o kolegialitě se změnil, vaše
přednášky o tomto tématu lidem, jejichž intelektuální život nejde o moc dál,
než jsou romantické novely a televizní reality show, nepochybně půjde mimo ně,
k smrti je znudí, a odvrátí je od toho, aby třebas jen přemýšleli o prozkoumání Tradice, kterou
si spojí s „intelektuálštinou“. To není dobrý začátek! Klíčový bod: pochopte
své „obecenstvo“. Zjistěte, ke komu hovoříte, co je motivuje, co vzbuzuje
jejich zájem, jak používají nebo zneužívají jazyk, a tomu přizpůsobte svou
konverzaci.
Co dělat
Buďte příkladem:
První věc, kterou máte udělat, je, ujistit se, že naprosto chápete, co je obrácení srdce
– nejen pochopit jej rozumově, ale žít
toto poselství. To, že budete příkladem pro svou rodinu, je naprosto nejlepší
věc, kterou můžete udělat. Staňte se milujícím člověkem, jakého vás Kristus
chce mít, a ukažte to na sobě. Názorně ukažte plody Ducha Svatého a nechte, aby
je na vás viděli. Staňte se tak spokojeným a šťastným člověkem, jak jen můžete
být, naplněným Kristovým mírem, Kristovou milostí, a učiňte to zjevným pro ty,
které milujete. To je silně zaujme, přinejmenším, pokud bylo vaše myšlení před
setkáním s Tradicí zmatené nebo zasmušilé. Buďte typem manžela či manželky
a rodiče, jakého vás chce Kristus mít. Máte-li čas, začněte dělat nějakou dobrovolnickou
práci. Nechte je žasnout: „Páni! Vypadá tak – spokojený, tak klidný, tak
milující! Co to je, co on má a já
ne?“
Modlete se s nimi a za ně:
Modlete se za ně, aby poznali a pochopili krásu a Pravdu Tradice a toužili po
ní.
Požádejte
je, aby se s vámi modlili, aby
celá rodina sloužila Kristu způsobem, jak Jej to nejvíc těší – aniž byste
zmiňovali tradiční latinskou mši nebo Tradici. Tato slova z ní vynechte a
nechte ji s otevřeným koncem, aby tuto modlitbu nevnímali jako nátlak. My
všichni však víme, že tradiční způsob Víry těší Krista nejvíc, takže se to
rovná témuž! Také se společně modlete svými vlastními slovy za všechny potřeby
rodiny, a každý ať přidá svou prosbu – a když se s nimi modlíte, skončete
s Pater, Ave a Gloria v latině – i když je musíte číst z kousku
papíru. To velmi vzbudí zvědavost mladších dětí!
Požádejte je, aby šli s vámi na
mši:
Požádejte je, jestli s vámi budou chodit dva měsíce na mši. Jen dva měsíce. Vysvětlete, jaká je
tradiční latinská mše, ukažte jim mešní
řád, vysvětlete jim, proč ji máte tak rádi, aniž byste nadměrně
snižovali Novus Ordo mši, aniž byste o ní hovořili negativně se zveličováním.
Soustřeďte se na to, abyste jim řekli o kněžských hnutích a na to, jak tradiční
latinská mše zdůrazňuje úctu.
Jste-li
muž, který chce, aby tam šla jeho žena a dcery, kupte jim všem krásnou mantilu (chcete-li
je překvapit, bylo by lepší vytisknout pár obrázků a zeptat se „čistě ze
zvědavosti“, která se jim nejvíc líbí, takže nakonec zjistíte barvu, délku a
styl závoje, který by každá upřednostňovala). Nemůžete-li si dovolit pěkné
mantily, ujistěte se, že si vezmou nějaký druh pokrývky hlavy (klobouček, šátek
atd.), aby se necítily tak, že [bez pokrývky hlavy] vyčnívají. V každém
případě jim vytiskněte stránku o mantilách
a nechte je si ji přečíst a promyslet před tím, než půjdou na mši.
Praktikujte tradiční pobožnosti:
Používejte svátostiny a praktikujte tradiční pobožnosti, které po Druhém
vatikánském koncilu ztratily oporu. Vzbuďte jejich zvědavost! Ukažte jim, jak
nádherné některé z těchto pobožností a svátostin jsou! Ukažte jim, jak na
vás působí! Začněte uklánět hlavu, a jste-li muž, smekněte klobouk, při zmínce
o Ježíšově jménu. Když míjíte katolický kostel, pokřižujte se ke cti Krista ve
svatostánku, nebo ve chvíli potíží (jako například, když slyšíte sirénu nebo
dostanete špatnou zprávu) atd. Sekce s názvem „Jsem katolíkem“ na
tomto webu je plná popisu takových praktik. [V češtině lze doporučit např.
článek zde.]
Žijte ve svém domově liturgický rok:
Tolik z našich tradičních způsobů slavení liturgického roku je tak
nádherných a půvabných, že nemohou nefascinovat druhé a potěšit kterékoliv
mladé, jež máte kolem sebe. […] A zmiňte
všechny příběhy za těmito světci a svátky a vysvětlujte, co znamenají. […]
Učiňte ze svého domova domácí kostel:
Učiňte svůj domov útulným, šťastným místem, jež žije Tradicí! Mějte knížky pro
děti, které si mohou vzít a nechat se jimi inspirovat – knížky o světcích, o
naší nádherné církevní architektuře, o středověku atd. Užívejte si se svou
rodinou legraci, takže vás budou chtít potěšit, být s vámi. Mohou
s vámi z tohoto důvodu dokonce začít navštěvovat tradiční latinskou
mši – a později si zamilovat Tradici, sami od sebe, poté, co viděli, jak vznešená
a uctivá je. […]
Vytiskněte pár článků a nechte je
volně k dispozici: Vytiskněte pár věcí z internetu
a nechte je na místech, kde si je třeba někdo vezme a přečte (např. jídelní
stůl, noční stolek na straně vašeho manžela či manželky, přední sedadlo auta,
stolek vedle pohodlného čtenářského křesílka v obýváku atd.). […]
Poznámka
REX!: Autor článku na tomto místě předkládá
několik odkazů na články v angličtině. V českém kontextu lze doporučit
například tyto články s obdobnou tématikou:
Co
měl Druhý vatikánský koncil udělat!
Buďte trpěliví:
Jen to. Neriskujte svou svatost nebo svou spokojenost kvůli tomu, zda můžete
nebo nemůžete sdílet to, co máte, s těmi, které milujete. Ať je to, jak
chce, spoléhejte se na Ježíše a důvěřujte Mu. Nahoře na této stránce je obrázek
sv. Moniky, která se léta modlila,
aby se její syn stal křesťanem. Stal se jím – a stal se známým sv. Augustinem.
Sv. Monika se nikdy nepřestala modlit za touhu svého srdce, jíž bylo dobro
toho, za nějž se modlila. A při modlitbě za to, aby vaše rodina došla
k Tradici, se pro ně modlíte za něco, co je také pro jejich dobro. Takže to nevzdávejte!
(Redakčně
mírně kráceno s ohledem na české reálie.)
Překlad: D.
Grof