středa 7. února 2018

Nebezpečí schizmatu (2018)

 
Nebezpečí schizmatu (2018)
22. ledna 2018
Na dohled je generální kapitula pro rok 2018 a ti v FSSPX, kteří chtějí urovnání sporu [s Římem], nečekají na samotné setkání v červenci, ale dělají své strategické tahy, aby ovlivnili výsledek ve svůj prospěch.
Povídá se, že biskup Fellay buď nechce být znovu zvolen, nebo odmítne nominaci, bude-li žádán. Kdo ví? Ať je to jakkoliv, nejvyšší šéf Bratrstva zvyšuje své úsilí, aby ty, kteří se tohoto setkání zúčastní, vybavil diskuzními tématy potřebnými k odražení těch, kdo se drží moudrosti arcibiskupa Lefebvra, pokud jde o vztahy FSSPX-Řím.
Tato vychytralá veřejná kampaň je tím, co stálo za článkem  Dr. Briana McCalla o jednotě FSSPX zveřejněném v lednu na Catholic Family News. Byla také tím, co přimělo P. Paula Robinsona napsat svůj esej o integritě arcibiskupa Lefebvra, který se objevil na SSPX.com. Bylo to také to, co motivovalo P. Dominiqua Bourmauda napsat článek pro prosincové vydání The Angelus, kde rozebírá věc usmíření.
Ve svém eseji P. Bourmaud tvrdí, že existuje „skutečné nebezpečí“, jestliže bude FSSPX „ignorovat papeže a biskupy“. Tím nebezpečím je, že FSSPX může „proměnit naše malé komunity v náboženská ghetta“, jestliže odmítne „projevit patřičnou úctu církevním představeným“.
P. Bourmaud prohlašuje, že odmítat patřičnou úctu papeži by znamenalo, že FSSPX prakticky upadlo do sedesvakantismu. Naznačuje, že FSSPX by přijalo „schizmatický postoj“, pokud neuzavře dohodu s Římem. Dohoda s Římem je podstatná, aby se FSSPX udrželo od sklouzávání do „schizmatické“, „nebezpečné“, mentality „ghetta“, jakou má Odpor.
P. Bourmaud si, ať už to ví nebo ne, velmi vypůjčuje, takřka slovo od slova, z argumentů, které vznesl Dom Gérard, kněží diecéze Campos a P. Aulagnier – což jsou argumenty před desetiletími zcela odmítané ze strany FSSPX.
V roce 2003 byl P. Aulagnier vyhozen z FSSPX, protože veřejně hovořil ve prospěch dohody s koncilní církví. The Wanderer s ním vedl rozhovor ohledně jeho důvodů. Jeho argument byl přesně stejný jako argument P. Bourmauda.
„Myslím si, že existuje nebezpečí v tom, že tento spor potrvá dlouho. Církev je viditelná a hierarchická společnost. Jestliže člověk žije příliš dlouho soběstačně, skončí tím, že ztratí smysl toho, co je hierarchie. Jsme proto v nebezpečí.“
„Zůstaneme-li spokojení se svou situací, pak existuje nebezpečí „psychologického schizmatu“, dodal.“
P. Violette, tehdejší představený Kanadského distriktu, P. Aulagniera odmítnul s logikou a prozíravým úsudkem a čerpal při tom z arcibiskupa Lefebvra.
P. Aulagnier „vytvořil velmi obtížnou situaci v Bratrstvu, když se snažil naklonit jeho členy k uzavření dohody s Římem, a tím se pokusil způsobit rozdělení a dokonce i vzpouru proti legitimní autoritě,“ napsal P. Violette. 
„Náš odpor není vzpourou. Je to nutný postoj katolíků, kteří si chtějí zachovat víru, když čelí prelátům, kteří ji napadají, popírají nebo ohrožují.“
„Skutečnost, že si zachováváme víru a nadále hovoříme s římskými autoritami, ukazuje, že neexistuje žádné nebezpečí schizmatu, protože stále uznáváme jejich autoritu.“
Řešení této krize přijde od Říma, až se římské autority vrátí k integritě Víry. Ale do té doby činíme dobře, že pokračujeme ve svém odporu. Jak dlouho to potrvá, není náš problém, ale Boží. Nemůžeme se však kvůli falešné jednotě připojit k těm, kteří prosazují omyly, kteří redukují Církev na lidskou instituci…“
„Jak řekl arcibiskup Lefebvre: tím, že se oddělily od předešlých papežů, jsou moderní římské autority těmi, kdo jsou schizmatické. Až se Řím vrátí k Víře, jedinou věcí k diskuzi bude, kdo se stane biskupem a koho nahradí.“
Přesně v to Odpor věří, přesto je současnými autoritami FSSPX vysmíván jako „sedesvakantisté“.
P. Michel Simoulin se v roce 2014 v eseji s názvem „Vyhnout se falešnému duchu odporu“ dovolával stejného argumentu jako P. Aulagnier.
„Další nebezpečí, které není hypotetické, ale velmi reálné: nebezpečí toho, že se již nebudeme chtít vrátit na své legitimní místo mezi společnostmi uznanými Římem, že ztratíme touhu po Církvi a po Římě. Netoužit již po normálním vztahu s Římem a Církví je stínem schizmatického ducha.“
Opět jen stačí vzhlédnout k Jeho Excelenci arcibiskupu Lefebvrovi během jeho proslulých rozhovorů jeden a dva roky po svěceních ohledně toho, jak na to odpovědět.
Když byl arcibiskup dotazován na nebezpečí schizmatu, odpovídal: „my skutečně reprezentujeme katolickou Církev, jaká byla předtím, protože pokračujeme v tom, co vždy činila. Jsme to my, kdo má známky viditelné Církve: jedna, svatá, všeobecná, apoštolská. To dělá Církev viditelnou.“
O rok později řekl: „jsme v zápalu velkého, velkého boje. Bojujeme boj garantovaný celou řadou papežů. Proto bychom neměli váhat nebo mít strach, váhat jako: „Proč bychom měli pokračovat sami? Proč se nakonec nepřidat k Římu, proč se nepřidat k papeži?“. Ano, kdyby Řím a papež byli v linii s Tradicí, kdyby pokračovali v díle všech papežů 19. a první poloviny 20. století, samozřejmě. Oni sami však připouštějí, že se vydali na novou cestu.“
„Je to boj Satanovy obce proti Boží obci. Nepochybně. Nemusíme se tedy bát. Musíme konec konců důvěřovat v Boží milost.“
Pak řekl: „nesmíme ani na chvíli zaváhat“, protože způsob, jakým krize skončí, je „Božím tajemstvím“. „Nesmíme ani na chvíli zaváhat nebýt s těmi, kteří jsou v procesu, kdy nás zrazují.“
Všimněte si, že zde není žádný „strach“ nebo „obavy“ z „ghetta“ nebo „schizmatická“ mentalita vštěpovaná arcibiskupem do FSSPX. Je naprosto v klidu a spokojený, že nemá vztahy s těmi, kteří ničí Církev.
Benediktinský mnich Dom Gérard také vznesl argument, že být v „neregulérním“ vztahu s Římem bude mít negativní účinek na duše a na konci 80. let tvrdil, že kdyby byla „tradice Církve“ „vytlačena z jejího oficiálního, viditelného okruhu“, pak by vůči ní byly duše předpojaté.
P. Schmidberger, tehdejší generální představený FSSPX, Doma Gérarda káral:
„Zdá se dosti protikladné k plánu Boží Prozřetelnosti, že by měla být katolická Tradice Církve znovu integrována do pluralismu koncilní církve, dokud posledně jmenovaná zneuctívá katolickou Církev a skandalizuje její jednotu a viditelnost,“ napsal tento pater.
„Je pro Le Barroux ctí být odmítnuto ostatními Benediktiny pro svou integrální věrnost mši všech časů a stát se tak skvělým znamením odporu… když se zákony Církve všude zneužívají…je lepší nepodřizovat se tomuto plánu.“
P. Schmidberger ve své knize o časovaných bombách Druhého vatikánského koncilu vyjádřil podobné uspokojení ohledně toho, že jsme mimo hranice koncilní církve:
„Moji drazí přátelé, za těchto okolností vás musím varovat před iluzemi a mylnými řešeními tohoto problému. Problém se nevyřeší tím, že se tu a tam jmenuje konzervativní biskup, který stále ještě nosí kolárek nebo který stále je trochu mariánský nebo má osobní oddanost k papeži. Ani není řešením tohoto problému to, že se ustaví Bratrstvo, jakým je Bratrstvo sv. Petra…a dá se tomuto Bratrstvu tu a tam právo slavit tradiční mši. Ani nebude řešení spočívat v indultní mši tam a onde…“
Kupodivu přesto v roce 2016 P. Schmidberger napsal poznámku  naznačující, že přijal skrupulózní přístup P. Aulagniera. Zde je hlavní odstavec z jeho poznámky:
„Neztraťme ze zřetele nebezpečí, že věřící a jistí spolubratři si mohou zvyknout na tuto nenormální situaci a považovat ji za normální. Jestliže jsou věřící nebo někteří spolubratři spokojení v této situaci svobody související s nezávislostí na hierarchii, pak to naznačuje plíživou ztrátu sensus Ecclesiae.“
Jak se dá odpovědět na takovou situaci?
Argument, že by FSSPX sklouzlo do „schizmatu“ nebo mentality „ghetta“, protože nepřijme dohodu s Římem je 1) zcela a naprosto mylný, 2) byl odmítnut arcibiskupem Lefebvrem a ten v něj nikdy nevěřil, 3) je to linie argumentace používána těmi „k Tradici náchylnými“ kněžími, kteří chtěli uzavřít dohodu s Římem a 4) je to linie argumentace opět a opět zcela odmítaná představenými FSSPX od konce 80. let.
To, že FSSPX v roce 2018 zveřejnilo článek v The Angelus, který používá slovo od slova stejné argumenty jako P. Aulagnier naznačuje, že FSSPX bylo zamořeno liberálními silami, které naprosto nemají zájem zachovávat politiku FSSPX z minulosti.
Zveřejněním článku P. Bourmauda FSSPX ukázalo 1) že ve skutečnosti změnilo svůj přístup k Římu, 2) že se odchýlilo od moudrých slov arcibiskupa Lefebvra, P. Violetta a P. Schmidbergera a 3) že vznáší stejné chybné argumenty jako Dom Gérard, Campos a jiní kněží FSSPX, kteří se v minulých letech připojili ke koncilní církvi.
FSSPX nemá žádný racionální argument ohledně toho, jak uzavřít dohodu s Římem bez zrady svého dřívějšího přístupu ke koncilní církvi. Stalo se přesně takovou skupinou a kněžími, u nichž se kdysi dušovalo, že jsou zrádci.
Ať ti věřící, kteří mají oči, aby viděli tyto rozpory FSSPX, zůstanou silnými ve víře. Kněží FSSPX již nevidí, co dělají, a jsou slepými, kteří vedou slepé do jámy. Jak bylo psáno: „i vyvolení budou oklamáni“
Zdroj: Psalm 129
Překlad: D. Grof