neděle 17. prosince 2017

Komentář Eleison DXLIV – Důležitost kultury - I (2017)


Komentář Eleison DXLIV – Důležitost kultury - I (2017)
(544)
16. prosince 2017
DŮLEŽITOST KULTURY - I
„Když slyším slovo ´kultura´, sahám po zbrani“, je proslulý citát (často připisovaný říšskému maršálovi Göringovi, ale ve skutečnosti pocházející z berlínské hry z roku 1933), který může být brán tak, že znamená, že kultura není základním zdrojem hodnot, jež jí jsou často připisovány. Toto slovo často slouží jako zástěrka, která má zakrýt hlubokou vnitřní apostazi Západu, ostudným dlouhotrvajícím pokrytectvím, jež mohou být někteří vlastníci zbraní instinktivně v pokušení násilně ukončit. Jedním Američanem naší doby, který si uvědomuje, že kultura závisí na náboženství nebo jeho absenci, je Ron Austin, který v prosincovém čísle časopisu First Things napsal článek o pop kultuře, jenž tvrdí, že není ani popovou [„lidovou“], ani kulturou.
Austin je zkušený hollywoodský spisovatel-producent, který strávil takřka půl století produkováním pop kultury, převážně pro televizi. Je členem americké Akademie filmového umění a věd, ale také pracovníkem na Dominikánské škole filozofie a teologie v Berkeley v Kalifornii, což mu dává přinejmenším pochopení ohledně skutečných rozměrů „kultury“. Například v úvodu svého článku píše: „Klíčem k pochopení modernosti a jejího definitivního selhání leží v mnoha neúspěšných snahách nalézt náhradu za náboženskou víru…Byla to masmédia, která podporovala „popovou kulturu“, jež byla nejvlivnější a nejmocnější náhražkou za smysluplný světový názor…“ Popová kultura, říká Austin, je modlou… jako taková je falešná… není ani popovou, ani kulturou.
Austin definuje „pop“ tak, že náleží spíše lidu než nějaké elitě. Připouští, že popová kultura má dnes značnou lidovou přitažlivost, ale říká, že je ve své povaze umělá a průmyslová, a neodvozuje se od žádného přirozeného nebo organického způsobu života, takže ve skutečnosti není lidová [„popová“]. „Kultura“ se obtížně definuje, ale on má za to, že znamená způsob života se sdílenými hodnotami, k jejichž vyjádření má prostředky. Kultura v tomto smyslu může růst jedině organicky jako strom, přirozenou rychlostí, kterou nelze urychlovat, a vyžaduje sdílenou paměť se smyslem pro minulost, kontinuitu významu, cíle a standardy. Ale „popová kultura“ vymazává minulost. Proto není žádnou skutečnou kulturou. Austin z tohoto úhlu pohledu vzpomíná na dekády svého vlastního života.
V 50. a 60. letech vzpomíná na odcizování od minulosti, v němž masmédia hrála klíčovou roli. V 70. letech vyvstala kontrakultura roztříštění a narcisismu s větší zábavou, než kdy dříve, a s tím vzrůstající odtržení od reality. Médium samo se stalo poselstvím a morálka byla založena na subjektivní emoci, jíž média nabízela jako produkt pro zisk. Zábava nahradila myšlení nebo analýzu. Pokud tato nemoc nebyla fatální, byla [přinejmenším] vysoce nakažlivá. Pokus oživit minulé hodnoty selhal v 80. letech v USA, Evropě a Rusku. V 90. letech skončily některé falešné naděje, ale masa konzumentů byla roztříštěnější než kdy dříve.
Avšak v 10. letech 21. století dává katolická Víra Austinovi nějakou naději. Pravá kultura závisí na tom, že lidé jsou lidmi, říká, a lidé mají za skutečné vzory Našeho Pána a Naší Paní. Pravá kultura bude znovu zasazena a Světlo se vrátí.
Austin je na stopě skutečného problému, i když je jeho přístup k problému a jeho řešení relativně povrchní. Je to dnešní úhrnné prostředí, nebo kultura, které je tak nebezpečné pro duše a jejich spásu. Stalo se naprosto normálním buď nevěřit v Boha, nebo, jestliže v Něj člověk věří, nebrat Jej vážně. Minulost nám toho má málo co říci (kromě šesti milionů). Nemorálnost je nedůležitá. Neexistuje nic jako přirozený řád, který by se měl respektovat. Technologie přináší spásu. Svoboda je vším. A tato nemoc je vysoce nakažlivá, protože je tak „osvobozující“. Pán Bůh nám pomáhej!
Kyrie Eleison
PS: Jako malý únik do elitní kultury minulosti, v pravém smyslu slova, se bude v Broadstairs od pátku 23. února do neděle 25. února příštího roku konat mozartovské setkání podobné „Náporu Beethovena“ před dvěma lety. Podrobnosti budou následovat.
Překlad: D. Grof