Čeští dominikánští terciáři v
Avrillé (2017)
Poznámka
REX!: V týdnu od 10. září 2017
navštívili dva čeští členové Třetího řádu kajícníků svatého Dominika a jeden
kandidát svůj mateřinec ve francouzském Avrillé. Z jejich cesty vám díky
jednomu z nich přinášíme krátké zápisky a několik fotografií.
***
Fr. Albert T.O.P.
Třetí řád kajícníků
svatého Dominika je na české tradičně-katolické scéně docela
dobře znám. Integristický blog REX! o něm již přinesl informace, netřeba se
proto příliš zdržovat detaily. Za zmínku snad jen stojí, že současné, na
koncilní církev napojené, Laické sdružení svatého Dominika (LSSD), jak již i ze
samotného názvu vyplývá, nemá s Třetím řádem společného prakticky nic.
Společně
s Fr. Augustinem T.O.P. a kandidátem – dnes již Fr. Pafnuciem-Maria T.O.P. –
jsme vyrazili do mateřince všech dominikánských terciářů v Avrillé. Cesta
započala v neděli 10. září a na místo jsme dorazili v pondělí 11. září
odpoledne. Cesta autem je sice poněkud zdlouhavá, ale nabízí mnoho možností k modlitbě
i k diskusi o společných, nejen duchovních, tématech.
Po
troše bloudění zaviněném navigací, otevřel se před námi park kláštera a
následně vykoukla i věžička kostela. Na místě nás přivítal otec podpřevor Marie–Dominique
O.P., který patří k zakladatelům zdejšího kláštera a vlastně i celého tradičně-katolického
dominikánského řádu. Za pozornost jistě stojí, že se mimo jiné osobně
znal s monsignorem Lefebvrem. Každého, kdo otce Dominika potká, nemůže
nezaujmout jeho obnošený vlněný hábit, velká tonzura a především nesmírně
dobrotivé, laskavé a veselé srdce. Setkání s tímto skvělým knězem lze všem
moderním katolíkům jen doporučit, protože se vymyká zažité představě
tradicionalistů jako zapšklých a věčně nazlobených škrobených panáků. Obecně se
dá říci, že všichni zdejší otcové i bratři jsou velmi veselé osobnosti, které
se často a hlasitě smějí.
Ubytování
měl na starosti bratr Niši, který je původem Japonec. Každý dostal k dispozici
maličký pokojík a hodinový rozvrh života v klášteře. Později jsme od otce
Dominika dostali k užívání i dominikánský breviář a mohli se tak aktivně
účastnit modliteb hodinek v kostele.
Den
začínal zhruba v pět hodin ráno a končil večer o půl desáté silentiem. Strava, připravovaná primárně
pro studenty školy zřizované Otci Dominikány, je dostatečná a chutná.
Každý
den jsme zahájili modlitbami breviáře, následovala snídaně, mše svatá a setkání
s otcem Dominikem, který nám vykládal řeholi třetího řádu. Diskuse se však
často stočila také k aktuálním problémům v Církvi, seznamovali jsme otce
Dominika i se situací v naší vlasti. Komunikace probíhala v angličtině,
primárně je ale samozřejmě lepší francouzština. V rámci jednoho setkání jsme
pozvali otce dominikány na návštěvu České republiky. Otec Dominik slíbil naši
žádost předložit otci převorovi a hned druhý den nám mohl sdělit radostnou
novinu – v roce 2018, dá-li Pán Bůh, přijedou podpořit katolické hnutí Odporu
hned dva otcové dominikáni.
Na
svátek Povýšení svatého Kříže přijal škapulíř Třetího řádu bratr
Pafnucius–Maria a rodina českých terciářů se tak opět rozrostla o dalšího
člena.
V
rámci doporučení otce podpřevora došlo i na návštěvu kapličky s připomínkou mučedníků z Angers,
kteří zaplatili životem za věrnost katolické Církvi vraždícím bestiím Francouzské
revoluce. Prohlédli jsme si též tapiserie v Angers s námětem Apokalypsy, zdejší
hrad a nádhernou katedrálu.
Poslední
den před odjezdem se nám věnoval otec Angelik, protože otce Dominika povinnosti
odvolaly k seminaristům zdejšího semináře
katolického hnutí Odporu. Mladý a veselý kněz otec Angelik nám udělil požehnání
s tím, že poslední mši svatou, kterou následující den ráno ještě navštívíme,
bude sloužit rovněž on. I po mši svaté nám požehnal a srdečně se s námi
rozloučil. Ujistil nás o modlitbách všech otců i bratří a na oplátku požádal o
ty naše.
Návrat
do vlasti proběhl, s pomocí Boží, po stejné ose, jako cesta do Francie.
Všichni tři členové Třetího řádu kajícníků svatého Dominika dorazili v pořádku
domů občerstveni na duši a s vědomím, že „...na světě ještě je Dobro, za nějž
stojí za to bojovat...“.
